Pluto byl v poslední době tak trochu za otloukánka. Přišel o status plnohodnotné planety a bylo zařazeno mezi planety trpasličí, tzv. plutoidy. Přesto věda o toto vzdálené těleso neztratila zájem a astronomové se nyní přicházejí pochlubit s novými objevy.

Pluto je na poměry v sluneční v soustavě skutečným trpaslíkem. Vždyť i náš Měsíc je dvakrát větší, nemluvě třeba o Jupiterůvě Ganymedu nebo o Saturnově Titanu. I proto vědci předpokládali, že atmosféra na Plutu nebude bůhvíjak mocná.

Poslední měření, která provedl teleskop Jamese Clerka Maxwella na Havajských ostrovech, však přinesla překvapení.

Expanze atmosféry

Zatímco my pozemský Měsíc sledujeme z relativně velké vzdálenosti, na Plutu je situace trochu jiná. Při pohledu z něj  zabírá Cháron, jeden z jeho souputníků,  téměř polovinu oblohy. Dosud žila věda v přesvědčení, že plynný obal má v tomto království pevného dusíku mocnost jen něco málo přes 100 kilometrů.

Podle nového zjištění vědců pod vedením skotské astronomky Jane Greavesové z univerzity v Saint Andrew …  vyplňuje plutovská atmosféra celou čtvrtinu vzdálenosti mezi Plutem a Cháronem, dosahuje totiž až do výšky 3000 kilometrů.

Z větší části tvoří atmosféru Pluta metan a dusík. Teleskop zde odhalil i přítomnost oxidu uhelnatého. Ten přitom předchozí výzkumy nezaregistrovaly. Pro živé bytosti to tedy rozhodně není lahodné prostředí.

I proto, že průměrná teplota se zde pohybuje kolem minus 230 °C. Oběh kolem Slunce trvá Plutu 248 let a vždy na dvacet let z této doby se vetře před dnes poslední oficiální planetu naší soustavy, Neptun. Naposledy z této pozice zmizel v roce 1999.

Na Plutu se něco děje…

Samotná atmosféra na Plutu je velmi řídká. Atmosférický tlak se zde pohybuje kolem 0,30 pascalu. Pro srovnání – stejná veličina na Zemi dosahuje 100 kilopascalů. Podle skotské badatelky Jane Greavesové probíhají v atmosféře Pluta v současnosti dynamické změny.

„Myslíme si, že rozsah atmosféry narostl,“ uvedla Greavesová. Přitom Pluto se ve své eliptické oběžné dráze od Slunce nyní vzdaluje, takže by se dalo čekat, že se atmosféra bude spíše smršťovat, ale přitom se děje pravý opak.

Vědci zatím netuší, co se na Plutu děje. Snad za vším stojí sluneční cykly nebo zvýšená schopnost Pluta absorbovat sluneční záření.

Je zajímavé, že na Plutu panuje inverze. Plynová skořápka je o šedesát stupňů teplejší než povrch plutoidu. Za teplotní inverzi na Zemi obvykle nese vinu špatný stav ovzduší. Na Plutu ale továrny či automobily vypouštějící do ovzduší zplodiny zcela jistě nejsou.

Přesto je místní inverze výrazná, za každý kilometr směrem vzhůru stoupne v plynném obalu Pluta teplota o 3 až 15 stupňů Celsia. Odpovědnost za tento stav nese nejspíše působení metanu.

Další překvapení

To však není jediný nový objev, který z periferie sluneční soustavy dorazil na Zemi. S pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu američtí astronomové objevili další, v pořadí již čtvrtý měsíc, který kolem Pluta obíhá.

Těleso s pracovním názvem P4 se tak přidá k rodině, kterou tvoří Cháron, Nix a Hydra. K objevu došlo náhodou, teleskop totiž původně pátral po potenciálních prstencích Pluta.

P4 je ze všech známých Plutových měsíců nejmenší, je to v podstatě jen větší balvan o průměru kolem pětadvaceti kilometrů. Ale fakta o Plutových měsících jsou zatím zahalena mnohými tajemstvími. Zatím spíš tušíme, než víme, že povrch Cháronu by měl tvořit vodní led.

O Nyx a Hydře existuje informací ještě méně. Ale již za čtyři roky by řadu otázek měla odpovědět sonda New Horizons (viz box), která se k Plutu nezadržitelně blíží.

Kterak Pluto o svou pozici přišel

Na světovém astronomickém kongresu v Praze, který proběhl před pěti lety byl Pluto přeřazeno z normálních planet do kategorie planet trpasličích. Astronomové tehdy definovali planetu jako těleso, které obíhá kolem Slunce, díky své gravitaci má tvar koule a dokáže svůj prostor »vyčistit« od ostatních těles.

Nakonec tedy nedošlo k rozšíření planetární rodiny. Objevovaly se totiž návrhy, aby v ní Pluto zůstalo a k němu byla přidána i další tělesa: Plutův souputník Cháron, dále Ceres a Xena.

Řada astronomů však s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Odmítavý postoj zaujali především Američané, vždyť právě oni v roce 1930 Pluta objevili. Výhrady, které proti rozhodnutí Mezinárodní astronomické unie tito badatelé mají, shrnul šéf projektu NASA, zaměřeného na vyslání sondy k Plutu, Alan Stern.

Podle něj je problém u samotné definice planety. Stern je přesvědčen, že pokud je Pluto vyřazen kvůli tomu, že jeho dráha se kříží s Neptunem, tak problematické mohou být i jiné planety, třeba Země, Mars nebo Jupiter.

Jejich orbitální prostor je dosud také nejasný. Těžko si ovšem představit, že by lidstvo svou Zemi připravilo o status planety. Neptun si zase podle Sterna svůj prostor nedokázal pročistit, když mu tam čas od času připluje Pluto. Podle ohlasů ze světa však mnoho astronomů pražské rozhodnutí přivítalo.

Pozemský návštěvník míří k Plutu

19. ledna 2006 odstartovala z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě raketa Atlas V. Ta vynesla do kosmu sondu New Horizons, která má za úkol zkoumat vzdálená místa sluneční soustavy, zejména Pluto, jeho měsíce a některá transneptunická tělesa.

Takových těles s průměrem vyšším než 100 kilometrů se kdesi za Neptunem pohybuje více než 70 000.

Po roce svého putování sonda prolétla kolem Jupiteru, kde pořídila snímky nejen jeho povrchu, ale i snímky tří ze čtyř galileovských měsíců Io, Europy a Ganymedu. Nyní má za sebou již více než polovinu svého dalekého putování.

Podle plánů by se k Plutu měla přiblížit 14. července 2015. Ovšem New Horizons začne Pluto zkoumat již pět měsíců před největším přiblížením a bude pokračovat jeden měsíc po něm. Dálkové snímkování pořídí globální mapu Pluta a jeho souputníka Chárona s rozlišením 40 kilometrů.

Kolem trpasličí planety by sonda měla proletět v minimální vzdálenosti 10 000 km, kolem Chárona ve vzdálenosti 27 000 km rychlostí přibližně 14 kilometrů za vteřinu. Poté se vydá ještě dál, směrem ke Kuiperovu pásu, a celá mise by měla pokračovat až do roku 2020.