Údaje ze sondy NASA Stereo přinesly první vysoce citlivé a detailní záběry struktur koronární ejekce hmoty a slunečního větru, který putoval k Zemi. Vyvržený oblak částic se pohyboval rychlostí až milión kilometrů za hodinu a vědci mohli sledovat jeho pohyb v magnetickém poli Slunce během třídenní cesty k Zemi.

Uvnitř slunečního větru se proplétaly dlouhé provazcovité struktury, vytvářely se dutiny a různé typy přechodů. V období méně dynamických proměn a klidnějších oblastí magnetického pole se utvářely plasmoidy (kulaté struktury, které prý připomínaly sněhové pusinky).

Sledování dynamiky vývoje struktur zobrazených s vysokou citlivostí bylo podle vyjádření vědců naprosto fascinující.

Vědci, kteří získaná data vyhodnocovali, potvrdili, že dostali spoustu materiálu k přemýšlení o tom, co všechno Slunce pro Zemi znamená a jak ji ovlivňuje. Přiznávají, že podle dat se máme ještě mnoho co učit, ale už dnes začínají přemýšlet o slunečním větru jiným způsobem.

Výzkum slunečního větru trvá desítky let a z nově získaných dat se vědci snaží pochopit základní anatomii koronárních ejekcí hmoty a souvislostí „kosmického počasí“ a místa na povrchu Slunce, kde jednotlivé ejekce vznikají.

Dvojitá sonda STEREO je součástí programu NASA’s Solar Terrestrial Probes, který má pomoci k pochopení slunečních jevů a interakcí mezi Sluncem, Zemí a ostatními planetami.