Vymíraní na pomezí triasu a jury před asi 200 milióny let započítávají paleontologové mezi takzvanou „velkou pětku“ vymírání. „Hrdlem lahve“ tenkrát neprošla většina skupin archosaurů, takže vláda nad suchozemskými ekosystémy v následném průběhu druhohor přešla definitivně do rukou jedné z nich: dinosaurů.
Podle měření podílu různých izotopů uhlíku v rostlinném materiálu před a po vymírání došli vědci k závěru, že se přesně před jeho začátkem musel do atmosféry dostat ještě další obrovský zdroj uhlíku. Na vině byl podle nich metan, který byl uložen na mořském dně v ledových zásobárnách, které dnes nazýváme klatrát metanu.
Jeho obrovské emise do atmosféry způsobily globální oteplení a na něj navázanou kaskádu dalších nepříznivých dějů. Vulkanismus, který byl v souvislosti s rozpoutáním vymírání skloňován dříve, však podle všeho také nebyl bez viny.
Vulkanická zemětřesení totiž způsobila, že se metan začal z podmořských zásobáren vůbec uvolňovat.
