Při zrodu života na Zemi stálo u jeho kolébky hned několik sudiček. Vedle ochranné magnetosféry, příznivé vzdálenosti od Slunce, vhodného složení atmosféry či přítomnosti vody se často zapomíná na jeden další, byť také veledůležitá faktor – existenci našeho Měsíce.

Tento relativně velký souputník ovlivňuje svou gravitací dění na naší planetě více, než by se čekalo. Kromě toho, že ovlivňuje stoupání a klesání hladin oceánu a je tak spoluzodpovědný za vytvoření životu příznivých přílivových zón, hraje roli i jakési vesmírné „kotvy“, která napomohla ke stabilizaci chaotických pohybů Země.

Vědci pod vedením Sebastiana Elsera z univerzity v Curychu se rozhodli zjistit, kolik planet podobných Zemi by mohlo mít vedle sebe podobně velkého a také důležitého souputníka.

Aby vědci odhadli, jak běžným či vzácným jevem je kombinace planety velikosti Země se satelitem velikosti Měsíce. Vědci využili počítačových simulací formace cirkumplanetární disku. Tu však zkombinovali i se zásahem náhody podobného typu, jaká vedla ke vzniku našeho měsíce, tedy srážky s tělesem velikosti Marsu.

Rozptyl pravděpodobnosti evoluce takového systému byl poměrně vysoký: nejnižší odhad je pravděpodobnost 1:45, nejvyšší 1:4. Za nejpravděpodobnější vědci považují, že podobný systém vznikne u každé 12 planety podobné Zemi.