Plankton, tedy jeho rostlinná i živočišná složka, tvoří základnu všech oceánských potravních pyramid. I plankton sám je však jedinečným a velmi vybalancovaným ekosystémem s vlastním potravním řetězcem.
Podrobné studium složení planktonu v různých oceánských systémech však ukazuje, že po statisíce let balancovaný systém by se mohl zhroutit. Důvod hledají vědci v globálním oteplování, které proměňuje směry proudění oceánské vody a vede tak k větší výměně.
Takzvaný severozápadní průchod se již před několika lety otevřel mezi severním Pacifikem a severním Atlantikem. Na vině je utávání ledové pokrývky oceánské vody a její celkové oteplování. Němým svědkem celého procesu je mikroskopická rozsivka druhu Neodenticula seminae, která byla původně jedním ze základních stavebních kamenů potravního řetězce severního Pacifiku.
Dnes ji však nalezneme již ve velké části severního Atlantiku až po islandské břehy. tato zpráva sama o sobě ještě neznamená velkou katastrofu. Vědci se však obávají, že rozsivky by mohly být následovány i dalšími složkami planktonu, které by mohly vytlačit původní atlantické druhy.
Monitorováním přesunu druhů mezi oceány se proto dnes věnuje celých 17 institucí mořské biologie z 10 evropských zemí, sdružených v projektu známém jako „Klimatická změna a evropský výzkum marinních ekosystémů“ (Climate Change and European Marine Ecosystem Research).
