Jedním ze základních principů evoluce živých forem je postupné hromadění drobných změn. Díky nesmírně dlouhý časů, po které toto hromadění probíhá, se jednotlivé organismy časem výrazně liší od svých vzdálených předků.

Neplatí to však vždy. I mezi současnými druhy nalezneme „živé fosílie“, tedy organismy, které si uchovaly velmi archaické znaky a často se  tak od svých vzdálených předků liší skutečně pramálo. Několik takových živých fosílií z řad živočichů by asi vyjmenoval téměř kdokoliv.

Členovci ostrorepi, ryby latimérie či bahníci či ptakopyskové a ježury mezi savci.

A jak je tomu s rostlinami? Inu, vyjmenovat několik z nich také jistě nebude těžké. Většina z nás by asi začala s kapradinami, plavuněmi či přesličkami, které dominovaly na suché zemi před masivním nástupem kvetoucích rostlin.

A právě poslední jmenované, přesličky rodu Equisetum (patří mezi ně např. i naše přeslička rolní) jsou pravděpodobně nejstarším rodem cévnatých rostlin, který doposud obývá zemský povrch.

 K potvrzení této domněnky došlo nedávno díky výzkumům Allana Channinga z univerzity ve waleském Cardiffu. Při průzkumu jurských sedimentů, vzniklých činností horkých pramenů na území dnešní Patagonie, narazil Channig se svými kolegy na fosílii přesličky.

Díky mineralizaci v horkých pramenech je fosílie mimořádně dobře zachovaná – k rozeznání jsou jednotlivá pletiva i reproduktivní orgány. Podrobný průzkum ukázal, že tato 150 miliónů let stará přeslička se od těch dnešních lišila jen velmi málo.

Dokonce tak málo, že vědci příliš neváhali s tím, aby jí zařadili do rodu Equisetum, který se v mnoha druzích vyskytuje na Zemi dodnes.