Mezi savci nalezneme jak zvířata s vysoce komplexním sociálním životem, tak vyslovené samotáře. Pro současné vačice,  které obývají Jižní Ameriku a jih Severní Ameriky, platí výhradně druhá z možností.  Nový nález z Bolívie však ukázal, že dávné vačice byly tvory společenskými.

Paleontoložka Sandrine Ladevèzová z Belgického královského přírodovědeckého institutu se společně se svými kolegy věnovala průzkumu lokality Tiupampa v Bolívii. Mezi až neskutečně dobře zachovanými nálezy dominovaly zbytky dávných příbuzných dnešních vačic, druhu Pucadelphys andinus, který v této oblasti žil před 64 milióny let. Jak ale mohou vědci podle nálezů fosílií poznat, jakým způsobem zvířata žila?

Stroj času sice k dispozici nemají, řadu nepřímých důkazů však ano. V první řadě zde nalezli pozůstatky nebývale velkého množství jedinců: celkově celých 35. Jednotlivé fosílie navíc v prostoru nebyly rozmístěny rovnoměrně, ale ve dvou „hnízdech“, z nichž žádné nebylo větší než 1 m2. A jak se tým Sandrine Ladevèzové vyrovnal s námitkou, že kostry mohly být sneseny na jedno místo později shodou náhod?  Podle  Ladevèzové by však takové musely být zpřeházené, což se nepotvrdilo.

I když lze vůči teorii belgických vědců stále ledascos namítat a definitivní důkaz stále chybí, jedno je jisté. Jejich argumenty zapůsobily na velmi přísné oponenty vědeckého časopisu Nature natolik, že jej časopis zveřejnil ve svém zatím posledním čísle.