Drobounký jednobuněčný „prvok“, obrněnka z rodu Oxyrrhis, jistě nepatří k příliš atraktivním a tudíž ani známým organismům. Nedávný objev jejího způsobu obživy dal nový smysl úsloví o tom, že jsme tím, co jíme. Její lovecká strategie skutečně zahanbuje i řadu mnohem větších i slovutnějších predátorů. 
Obrněnky rodu Oxyrrhis, které nedávno zkoumali odborníci z univerzity v kanadském Vancouveru, patří k součástem mořského planktonu. Jejich barva, která se pohybuje od narůžovělou po červenou, je pro návštěvníky pláží varováním. Vysoká koncentrace jejich těl způsobuje nepříjemné reakce na pokožce. Majitelé hotelů a dalších rekreačních zařízení je proto rozhodně nemají příliš v lásce. Není proto divu, že vědci se výzkumu jejich životních zvyklostí věnují velmi podrobně. Tyto obrněnky, které byly dříve řazeny mezi jednobuněčné řasy či rostlinné prvoky, vynikají skutečně obdivuhodným mixem metabolických strategií.
Na rozdíl od řady jiných druhů obrněnek jsou příslušníci rodu Oxyrrhis typickými predátory. Mezi jejich běžnou kořist patří bakterie, je-li však nouze, dokáží se krmit i buňkami téměř tak velkými, jako jsou ony samy, příslušníky vlastního druhu nevyjímaje. Tým pod vedením prof. Patricka Keelinga přišel se zajímavým vysvětlením jejich nezvyklé červené barvy. Způsobuje ji pigment zvaný rhodopsin, který obrněnky využívají k získávání energie ze slunečního záření. Tato energie jim však slouží zejména proto, aby jim napomohla strávit jejich kořist. Zajímavé však je, jak obrněnky ke genu pro molekulu rhodopsinu vlastně přišly. Podle kanadských vědců jej kdysi dávno získali právě od jedné ze svých kořistí, bakterie. „Jedná se o velmi zajímavý případ tzv. horizontálního přenosu genetické informace,“ míní prof. Keeling.
