Jemenský Shibam (Šibám, či Shibam Hadramaut) není na evropské poměry nijak rozlehlým městem. Jeho 20 000 obyvatel se však může pyšnit nejen tím, že žijí ve městě ze 3. století našeho letopočtu, ale i faktem, že jejich »mrakodrapy« jsou postaveny natolik unikátní technologií, že byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Město založili uprchlíci z vypleněného města Schabwa (Šabva), kteří se chtěli ubránit neustávajícím útokům ze strany beduínů. Vymezili proto čtyřhranný prostor o rozměrech 400–500 metrů a vystavěli v něm 500 obytných domů natěsnaných na sebe.
Domy dosahují až do výšky 29 metrů. Podle původních plánů prý měly být ještě vyšší, ale postavit se je kvůli technickým potížím nepodařilo. Unikátní na stavbách, z nichž těm nejstarším je dnes už více než 1700 let (většina však pochází z 16. století), je, že jsou postaveny výhradně z cihel vyrobených smícháním bláta s trávou a rákosem a usušených na slunci.
Používají se dva typy. Základy a spodní »nosná« patra jsou vybudována z cihel o délce asi 50 cm, z tenčích, přibližně 20–25 cm se budují horní podlaží. Po dokončení budovy jsou cihly nahozeny omítkou, která má sloužit i jako ochrana proti případnému dešti.
V dolní části se užívá hnědá omítka vytvořená z hlíny, v horních patrech pak z vápna. Případné dekorace jsou vytvořené z omítky s přísadou vaječných skořápek.
Dojde-li k tomu, že se vlivem postupného sesedání písčité půdy některá ze zdí zkřiví, postaví se nové, navlas stejné »mrakodrapy«. V nejnižších poschodích jsou sklady a zásobárny, uprostřed budovy bydlí ženy s dětmi a nejvyšší patra obývají muži a jejich případní hosté.
