Bakterie rodu Wolbachia jsou velkými specialisty na zástupce nejpočetnějšího živočišného kmene vůbec, na členovce. Vědců se zatím podařilo nalézt je u řady velmi významných skupin, jako je hmyz (např. motýli, dvoukřídlí, blanokřídlí, brouci), korýši (stejnonožci) či pavoukovci (roztoči). Podle současných odhadů napadají wolbachie celé 2/3 všech zástupců všech členovců, což z nich dělá patrně nejrozšířenější živočišné parazity vůbec. Wolbachie parazitují v pohlavním ústrojí samic a mají tak v rukou možnost přímo ovlivňovat to, jak bude vypadat reprodukce jejich hostitelského druhu. Vědci již zjistili, že wolbachie mají zvláště spadeno na samečky. Buď najdou mezi vajíčky ta samčí a zahubí je nebo promění budoucí zárodky samečků v pseudo-samičky. Někdy se dokonce stane, že přinutí matky, aby se rozmnožovaly samy, bez přispění samečků (tzv. parthenogenezí).
Tým vědců z univerzity v belgickém Ghentu pod vedením Brama Vanthournouta se pokusili zjistit, jak tyto bakterie manipulují organismy, u nichž nebyla práce wolbachií ještě popsána: u pavouků. Za svůj pokusný organismus si vybrali drobounkého „létajícího“ pavoučka z čeledi plachetnatkovitých, sotva 3 mm velkou pavučenku hrbatou (Oedothorax gibbosus). Samičky těchto pavoučků napadené wolbachiemi vyprodukovaly ve snůšce 2x více samiček než samečků. Jelikož byly snůšky těchto samiček menší, než samiček nenapadených, lze předpokládat, že bakterie zlikvidovaly vajíčka obsahující budoucí samečky již na samém počátku jejich vývoje. Aby dokázali, že abnormální počet samiček byl skutečně dílem bakterií, přidali vědci v dalším sérii pokusů pavoukům do potravy antibiotikum, které wolbachie likviduje. Po tomto zásahu se velikost snůšky i zastoupení jednotlivých pohlaví vrátilo zpět.
Vanthournout se svými kolegy uvažuje o tom, že by takovéto záškodnické chování bakterií mohlo pro pavouky znamenat vlastně výhodu. „U některých druhů sociálně žijících pavouků má díky velmi silné konkurenci šanci na rozmnožení jen velmi malé procento samců. Wolbachie by tak mohly napomáhat samičkám, aby se zbytečně nezdržovaly s produkcí synů, jejichž vyhlídky na rozmnožení jsou mizivé,“ zamýšlí se autor výzkumu. Wolbachie se tak rázem přesunuly z kategorie „parazit“ do kategorie „spolupracovník“, symbiont.
