Cloviská kultura je typickým zjevem jižní části Severní Ameriky v době, kdy měla poslední doba ledová již na kahánku. Po jistou dobu byli příslušníci této kultury dokonce považováni za první „paleoindiány“, kteří přišli z Asie přes Beringovu úžinu.
Tato teorie je dnes již minulostí – ukázalo se, že první obyvatelé se objevili v Severní Americe již o několik tisíc let dříve. V roce 2007 se navíc díky moderním metodám datování „smrskla“ doba jejich nadvlády příslušníků této kultury nad Severní Amerikou na pouhých 250 let (11 050 -10 800 př.n.l.). Zcela nedávno se však jméno cloviské kultury začalo v odborných kruzích skloňovat znovu.
Ve státě Sonora na severozápadě Mexika došlo totiž k nálezu typického cloviského artefaktu, kamenného hrotu, poblíž kostí jednoho z velkých druhů dnes již vyhynulých chobotnatců gomphotherií. Tento rod chobotnatců byl vedle mamutů a mastodontů jedním ze tří, s nimiž se mohli lidé alespoň teoreticky na území Severní Ameriky setkat.
Zatímco dokladů o lovu mamutů i mastodontů jsou časté, vědci měli za to, že po gomphotheriích se slehla zem ještě před tím, než se mohla setkat s člověkem. Nový nález však ukazuje, že alespoň několik posledních exemplářů změně klimatických podmínek po konci doby ledové odolalo. Nic tedy nebránilo tomu, aby se staly vítanou kořistí cloviských lovců.
Autor: Jan Weyer
