Lumíci se množí i pod sněhem

Severské hlodavce lumíky znají mnozí lidé především díky stále přežívajícím mýtům o jejich hromadných sebevraždách. Pravdou však zůstává, že se tito tvorové dokáží neobyčejně efektivně množit a jejich drobná tělíčka tak čas od času skutečně zavalí celou krajinu.

Na vině může být i jejich schopnost množit se i pod sněhem, kterou nedávno objevili norští vědci.

Úsloví „chovat se jak lumík“ znamená v mnoha jazycích něco jako „zvolit si dobrovolné ukončení života ve společnosti dalších“. Toto podivné chování se čas od času objeví např. v prostředí náboženských sekt.

Je však třeba zdůraznit, že hlodavci jsou v tom skutečně nevinně. Je sice pravdou, že lumíci čas od času migrují ve velkých skupinách, přičemž dříve nebo později narazí na překážku v podobě řeky, jezera či propasti.

Do vody se však rozhodně nevrhají z touhy ukrátit si trpký život. Jejich instinkt jim pouze velí hledat nové zdroje potravy, které často leží za překážkou. Jelikož umí lumíci dobře plavat, většinou s rozhodnutím zda do vody skočit či ne příliš neotálejí.

Pochopitelně ne všichni plavbu přežijí – a právě odtud pochází mýtus o jejich hromadných sebevraždách.

Další, již zcela ověřenou zvláštností lumíků, je zcela nepravidelný růst jejich populací. Čas od času je celý severozápad Skandinávie jejich těly doslova zaplaven, zatímco v letech mezi těmito populačními vlnami spadnou jejich počty téměř na úroveň vyhynutí.

Za jejich mohutnými populačními vlnami může podle nedávných výzkumů vědců z univerzity v norském Tromsø pod vedením Rolfa Imse stát jejich jedinečná schopnost, která je odlišuje od jejich příbuzných, např.

myší či norníků. Lumíci přežívají krutou severskou zimu ve zvláštních tunelech, vyhloubených ve sněhu. Tyto tunely jim však slouží nejen jako skrýše před nepřízní počasí či predátory, ale také jako zimní „porodnice“. Rolf Ims uvažuje, že zvláštní schopnost rozmnožovat se v zimě se u lumíků původně vyvinula jako obrana před predátory letními. Špatnou zprávou je, že ideální podmínky pro zimování lumíků jsou díky teplejším zimám stále méně časté.

Odborníci se proto strachují, že v budoucnu dojde k fragmentarizaci jejich populací, což by mohl být první krok k jejich úplnému vymizení.