Dva vědecké týmy přišly nedávno nezávisle na sobě s látkou, která dokáže přinutit světlo ke zvláštnímu ohýbání a způsobit tak neviditelnost. Nejde však o žádný chytrý metamateriál, ale krystaly jednoho z nejběžnějších nerostů: kalcitu.

Výzkum neviditelnosti založený na složitě vrstvených metamateriálech, způsobujících ohnutí světla, je velkým tématem řady výzkumných laboratoří celého světa. Tyto výzkumy mají sice již řadu dílčích výsledků, skutečná neviditelnost však vědcům stále uniká.

Hned dva týmy z významných světových vědeckých laboratoří, z Birminghamské univerzity a z amerického MIT, však nedávno přišly se zprávou, že neviditelnost je na dosah a složitosti není vlastně ani třeba.

Ideální lamačem paprsků jsou podle nich krystaly kalcitu. Abychom byli spravedliví – myšlenka, že kalcit, tedy krystalická forma vápence, se k ohýbání světla velmi dobře hodí, není zcela nová. Skutečně ohromující výsledky obou týmů však již nové jsou.

Aby dosáhli efektu neviditelnosti, použili vědci obou týmů stejný trik: spojili dva krystaly s opačnou krystalovou orientací. Když takto rafinovaně pospojovaný krystal postavili před pokusný objekt (na MIT si troufli na kovový klínek o velikosti pepřového zrnka, v Birminghamu na papírovou svorku), zvláštní zohýbání světla v krystalu prostému oku jeho existenci prakticky zatajilo.

Velkou výhodou znevitelňujících krystalů kalcitu je jednak to, že je lze „vypěstovat“ i ve velikosti několika metrů, jednak to, že se nejedná o nijak vzácný a tudíž ani příliš drahý materiál. Vědci nyní pracují na tom, jak převést jejich laboratorní pokusy do běžné životní praxe.