Z iniciativy norských archeologů vznikl projekt na záchranu památek, které jsou ukryty pod hladinou pobřežních vod. Pomalu a nenápadně se mění mapa světa a oceány dnes skrývají tajemství, která nám mohou napovědět víc o starých přímořských národech, kulturách, trasách námořních cest a vývoji celého lidstva.
Meteoroložka Marianne Nitterová z University of Stavanger společně se svou kolegyní, geoložkou Lotte Selsingovou, a archeologem Endrem Elvestadem z Stavanger Maritime Museum propojili neobvyklým způsobem tři vědní disciplíny, aby prozkoumali v širších souvislostech stopy námořní historie, ukryté na mořském dně. Vypravte se teď s námi do drsné krajiny fjordů a seznamte se se zajímavými objevy, které ukrývá.
Utopená minulost
„Archeologie má dlouhotrvající tradici v ochraně a výzkumu oblastí na pevnině. Ale bohužel, jen málo pozornosti je dnes věnováno nedocenitelným kulturním památkám na hranici pevniny a moře i těm, které jsou již dnes skryty pod hladinou,“ vysvětluje Marianne Nitterová. Archeologie je tradiční a uznávaná věda, která na všech kontinentech zkoumá a uchovává to nejcennější z historie lidstva. Na souši to mají vědci většinou technicky jednodušší. Ale mapa světa se v průběhu lidské historie mění a dnes jsou místa s unikátním významem skryta pod mořskou hladinou, objekty vysoké kulturní i informační hodnoty postupně zapadají do sedimentů mořského dna a porůstají řasami. Co přináší zatím velmi neobvyklé spojení archeologie s meteorologií a geologií? V tomto případě nové souvislosti poznatků o starých námořních kulturách, námořních obchodních cestách a spolu s tím cestách, kterými se přes moře propojovaly a navzájem se tak ovlivňovaly jednotlivé starověké i středověké kultury.
Obytná krajina
Marianne Nitterová a její kolegové zavedli pojem »klimatický prostor«, inspirovaný pojmem »obývané krajiny«, krajiny pojaté jako prostor k životu podobně jako společná místnost v bytě. Tedy krajiny, která se mění, když je obývaná člověkem, stejně jako se do jisté míry mění člověk podle toho, jaký typ krajiny obývá. To je koncepce, která umožňuje nové spojení archeologie s dalšími obory a umožňuje začlenit meteorologické jevy v dané oblasti, vývoj klimatu ovlivňovaný lokálními i globálními faktory do archeologických průzkumů. „Klimatický prostor je v tomto kontextu oblast s popsatelnými teplotami, srážkami, směrem a silou větru,“ vysvětluje Marianne Nitterová. Údolí, háje, vrchy, hory, jezera, fjordy a svahy jsou všechno příklady takových klimatických prostorů.
Tři rozměry krajiny
Taková oblast vymezená homogenním klimatem je definovatelná i topograficky a roste v ní charakteristická vegetace, které dané klimatické podmínky vyhovují, ale která je opět i zpětně ovlivňuje. Například hustý smrkový les vyžaduje určité podmínky, ale zpětně má vliv na vlhkost, teplotu, potažmo proudění vzduchu, uhlíkovou a kyslíkovou bilanci. Kromě toho je klimatický prostor vymezený na základě matematických analýz meteorologických jevů v čase, vztažených k topografické linii krajiny, a tyto tři parametry jsou na sobě vzájemně závislé. „S měnícími se parametry se klimatický prostor může různě rychle měnit. Směr větru se může změnit během několika minut a vegetace během několika sezon,“ uvádí Marianne Nitterová další souvislosti jejich nového pohledu.
Po větru do přístavu
A jaké je praktické použití takového pojetí? Budeme-li hledat přístavy podle předpokládaného proudění vzduchu, směru větru, můžeme plavidla doby železné nacházet i ve velmi mělkých vodách, které jsou nyní přístupné pouze pro malá plavidla. Jak se zvětšoval objem přepravovaného zboží a lodě byly větší a s hlubším ponorem, byla řada vikingských přístavišť a přístavů raného středověku během 14. a 15. století opuštěna a nové přístavy je třeba hledat v místech s potřebnými podmínkami. „Vztáhnete-li modelování změn v definovaném klimatickém prostoru na určení konkrétního místa přistání, uvidíte, že umístění přístavu je přizpůsobeno převažujícím směrům větrů a vln tak, aby mořeplavci měli pro přistání nejvýhodnější podmínky,“ říká Nitterová. „A po vytipování nejlepších prehistorických přistávacích míst můžeme velmi pravděpodobně najít cenné a dosud ukryté kulturní památky,“ dodává.
Stopování se šnorchlem
Stopovat v těchto souvislostech rybářské a obchodní lodě je velmi napínavé, protože hranice mezi mořem a pevninou jsou nestálé. Na základech dřívějších rybářských osad mohly vyrůst chaluhy stejně jako vnitrozemské město, podle toho, kam se moře rozhodlo se vydat. Je možné, že archeologové objeví nové souvislosti vývoje přímořských národů a kultur, když sestoupí pod hladinu moře. Obchod byl první příčinou hledání nových cest a odbytišť a na něj pak navázala výměna kulturní – rozvoj a obohacení umění a vědy. Památky na místech, kde mohly přistávat lodě, malé přístavy, hráze a domy rybářských osad, stejně jako větší přístavy pobřežních měst i velké obchodní přístavy v uzlech sítí obchodních cest mohou doplnit dosud hledané odpovědi.
Naskenované pobřeží
Endre Elvestad se také věnuje průzkumu míst na pobřeží severských států, spojených s hansovním obchodem. Na expedicích do Norska měly za cíl prozkoumat historicky významné místo Avaldsnes, které leží na ostrově Karmoy v oblasti Rogaland. Avaldsnes je nejen nejstarším královským sídlem Norska, ale také hraje důležitou roli v historii norské Hanzy, jak ukázaly poslední objevy, například na ostrově Fårøy. Nálezy z Avaldsnes jsou také starší než tradiční hanzovní sídlo na obchodním nábřeží Bryggen v Bergenu. Archeologické výzkumy mořského dna, na kterých Endre Elvestad se svým týmem pracoval, odhalily mnoho artefaktů spojených právě s hanzovním obchodem. K dispozici měli vědci dokonalé vybavení, jako například georadar a pozemního laserové skenování, které provádí Ústav archeologické vědy ve Vídni (VIAS).
Kolonizovala hanza severní moře?
Oblast studia zahrnuje vytipovaná místa v severním Atlantiku, konkrétně na Islandu, Shetlandách a Faerských ostrovech, ale také v Grónsku a Norsku. Na Faerských ostrovech například leží jedno ze zajímavých míst tohoto projektu, Kramatangi na ostrově Suðuroy (Jižní ostrov), které navštěvovali obchodníci hanzy přibližně v 15. století. Smyslem tohoto projektu je zmapování i malých, sezonních obchodních míst hanzy u pobřeží ostrovů severního Atlantiku. Jejich vybavení bylo primitivní, skládalo se pravděpodobně jen z domků nebo přístřešků pro skladování zboží a krátkodobý pobyt námořníků a kupců. V některých oblastech byl vliv německých obchodníků tak silný, že se obchodní lokality mohly stát koloniálními enklávami, i když pojem »kolonialismus« je třeba zde chápat spíše jako hospodářský a kulturní jev než jako jev mocensko-územní.
Paradoxní ochrana
Objekty pod hladinou jsou velmi zranitelné, protože jsou vystaveny vlivu změn složení (znečištění) mořské vody, hladiny moří a mořských proudů, námořní dopravy a extrémům podnebí. Na druhou stranu jsou v místech, kde jsou vhodné podmínky zakonzervovány sedimenty dna. Na mořském dně navíc nepodléhají erozivnímu vlivu barbarských turistů a masivním nájezdům zlodějů památek. „Proces hledání památek pod hladinou a kulturních artefaktů blízko pobřeží byl v Norsku zahájen poměrně pozdě, takže přesně nevíme, kolik jich je možné najít a kde. Ale nemůžeme chránit památky, které nejsou lokalizovány, popsány ani registrovány,“ říká Nitterová.
Odpovědnost za potopené dědictví
Podle norských vědců je třeba vypracovat různé ochranné strategie. „Když se hladina moří v důsledku globálního oteplování bude měnit, jak naznačují některé alarmující vědecké předpovědi pro toto století, jak budeme pak moci chránit naše kulturní dědictví?“ ptá se Nitterová. Elvestad, Selsingová a Nitterová jsou znepokojeni současným stavem ochrany památek, které jsou v historickém a geografickém kontextu jejich země velmi významné. Chtějí vypracovat podněty pro Norské ředitelství pro kulturní dědictví, aby zvážil erozi sedimentů, která probíhá rychleji, než předpokládaly původní prognózy. Navíc by měl vzít v úvahu stoupající hladiny moře, což bude vyžadovat rozšíření projektů a plánů ochrany až do příštího století.
Absorbéry vln na ochranu pokladů
Podle norských odborníků existují dva způsoby ochrany námořního dědictví. Jedním z nich je artefakty vyzvednout z mořského dna, druhá nechat je na místě nálezu, kam je čas ukryl. Některé objekty jsou zakonzervovány přirozenou cestou, zapečetěné na mořském dně mladšími sedimenty. Umělá konzervace nebo instalace vlnových absorbérů je méně přirozená, nákladnější a technicky náročná, ale měla by být přesto považovaná za jednu ze strategií pro ochranu kulturního námořního dědictví. Elvestad, Selsingová a Nitterová pokračují ve své práci na projektech ochrany a strategie unikátních kulturních památek pod hladinou moře. Jejich pozornost se nyní přesunula do doby bronzové, ze které pocházejí majestátní pohřební mohyly, které na skalnatém pobřeží sloužily současně jako navigační značky pro námořníky.
Mohli lidé bydlet na dně kanálu?
Zajímavé souvislosti před časem odkrylo mořské dno i u britského ostrova Wight. Námořní archeologové z Hampshire and Wight Trust for Maritime Archaeology (HWTMA) našli překvapivé nálezy jen kousek od pobřeží, v hloubce 11 metrů. „Objevili jsme místo mezinárodního významu, protože nám pomáhá pochopit dávnou dobu, kdy v oblasti dnešního Lamanšského průlivu bylo možné přejít suchou nohou mezi Evropou a Británií. Dřívější vykopávky vynesly po 8000 letech pazourkové nástroje, nedotčené organické materiály, jako jsou žaludy, dřevěné uhlí a opracované kusy dřeva, které vykazují známky cílevědomé lidské činnosti,“ komentoval nálezy Garry Momber, ředitel HWTMA. Ukázalo se, že to je jedinečné místo v Británii a je důležité pro pochopení života předků v době kamenné i méně známého mezolitického období. Nejedná se jen o izolované předměty ale i důkazy přítomnosti ohnišť a pecí, tedy rozsáhlejšího osídlení. Zajímavé bude další porovnání s nálezy na druhé straně dnešního kanálu La Manche.
Dokonalý počítač z potopené lodi
Antikytherský mechanismus je starořecký dokonalý mechanický přístroj pro výpočet přesných pozic planet a hvězd, stejně jako jejich vzájemných interakcí, zatmění Slunce a Měsíce. Po vyzvednutí z mořského dna v roce 1901 (z římské lodi, potopené asi 70 let př. n. l.) zamotaly jeho funkce na sto let hlavu mnoha vědcům. Soustava ozubených kol představuje dokonalé planetárium, sofistikovanou technologii, jaká neměla ve světě obdoby nejméně celých dalších tisíc let. Až před nedávnem britsko-americký tým odhalil jeho přesné funkce a zůstal s podivem stát nad přesností výpočtů. Tajemstvím však zůstává, proč byl zatím nalezen jen tento jediný exemplář pod mořem, i když různé staré texty takové mechanismy zmiňují.
