Masivní výlov světových moří v honbě za rybím masem a patřičným ziskem narazil na své meze. Tuto pravdu, o níž se mezi zodpovědnými lidmi hovoří již dlouhou dobu, se nedávno kanadským vědcům podařilo převést do přesné řeči čísel. 
Rybaření skýtalo tradiční zdroj obživy všem národům, které sídlily na mořských březích prakticky od nepaměti. S rozvojem moderních technologií však romantická představa bárek, brázdících příbřežní vody, musela ustoupit mohutným rybářským lodím, které brázdí světové oceány jako obrněné tanky. Drtivá většina všech světových úlovků je již od poloviny 20. století v rukou obřích nadnárodních společností, jejichž jediným cílem je zvýšit své vlastní zisky a to i za cenu budoucích ztrát. Vědci z několika světových univerzit pod vedením Wilfa Schwarze z University of British Columbia ve Vancouveru. Vědci analyzovali stav světových oceánů prostřednictvím přesných čísel o výlovech ryb v rozmezí let 1950-2005, která zadávali do svých matematických modelů. Zajímalo je nejen to, jaký podíl na snížení živočišné biomasy mají masivní výlovy, ale také to, jak na lov reagují jednotlivé oblasti světových oceánů a také jednotlivé druhy ryb.
Průmyslový rybolov se podle jejich studie začal již od 50. let minulého století rozšiřovat z oblasti severního Atlantiku a západního Pacifiku jižním směrem rychlostí asi jeden šířkový stupeň za rok. Nejvyšší zatížení mají světové oceány podle všeho již za sebou – toho bylo dosaženo již na přelomu 80. a 90. let. V polovině 90. let bylo již pravidelně loveno na celé 1/3 plochy světových oceánů a 2/3 plochy oceánských šelfů. Posledními zbytky se tedy staly širé oceánské pustiny a špatně přístupné vody v okolí Arktidy a Antarktidy. A jak jsou na tom světové oceány dnes? Jedinou možností, jak světovou produkci alespoň udržet, že neustálé vyhledávání nových lovišť, což situaci jen zhoršuje. „Jestli se situace nezmění, můžeme v blízké budoucnosti čelit nejen nedostatku ryb na našich stolech, ale také zhroucení řady oceánských ekosystémů,“ podtrhuje už tak chmurnou vizi další z autorů studie Daniel Pauly.
