Je stará několik tisíc let, Evropané ji objevili v Americe a ze začátku ji nedokázali ocenit, pak se na ní stali závislými a stala se z ní téměř droga. V poslední době se snažíme o nalezení rovnováhy – nacházíme její nové a nové léčivé účinky a zjišťujeme, že stejně jako ostatní léky je v nadměrných dávkách škodlivá. Jenže čokoládě je opravdu těžké odolat.
Během posledních měsíců byly publikovány výsledky několika rozsáhlých studií lékařských a výzkumných pracovišť z Německa, Španělska i USA. Všechny shodně potvrzují příznivé účinky čokolády na cévní systém, srdce, krevní tlak i při prevenci stárnutí a degenerativních onemocnění. 21. STOLETÍ vám přináší souhrn těch nejnovějších poznatků.
»Horké jako voda na čokoládu«
Před 3500 až 2500 lety z kakových bobů Olmekové připravovali vydatný nápoj, který pili vojáci během válečných výprav. Protože to nebyli jen válečníci, ale i schopní obchodníci, brzy se z kakaových bobů stal obchodní artikl, který se rozšířil přes území osídlené Mayi až na Yucatán (do dnešního Mexika) asi před 1500 lety. Kakaové boby byly tak vzácné, že byly i uznávaným platidlem. Aztékové je začali je používat mnoha různými způsoby – i jako hořké koření. Nejznámějším se stal nápoj připravovaný z pražených bobů, po rozdrcení zalitých horkou vodou. Protože boby obsahují hodně tuku, musela být voda velmi horká. Ještě dnes se používá v Mexiku přirovnání »horké jako voda na čokoládu«, tedy tak vroucí, jak si jen umíte představit. Běžní obyvatelé často používají kakao i jako přísadu při přípravě těstovin nebo chleba.
Kolumbův fatální omyl
Traduje se, že nápoj z kakaových bobů byl posvátný, vyhrazený při rituálních příležitostech (včetně svatebních obřadů) šlechtě a kněžím. Název »potrava bohů« (Theobroma) není ale aztécké ani mayské, v 17. století v Evropě jím kakaovník pokřtil Carl Linné.
Aztékové nazývali nápoj a zřejmě i boby »Xcoatl (Xocoatl)«, odtud čokoláda. Z mayského názvu »cacau«, zkomoleného anglickými obchodníky, pak pravděpodobně vznikl název kakao, kakaové boby. Mayové do nápoje z pražených kakaových bobů přidávali vanilku, Aztékové prý med, mandle, pepř, chilli, hřebíček i skořici. Do Evropy se kakové boby dostaly podle některých pramenů s Kryštofem Kolumbem, podle jiných je přivezl Hernando Cortéz. Zlomyslní jazykové tvrdí, že Kolumbus kakaové boby nejprve považoval za ovčí trus (a dal spálit celý náklad).
Laudanum, nebo kakao, madam?
Prvenství v přípravě čokoládového nápoje se ale tak jako tak nedá upřít Španělům, i když je málo pravděpodobné, že by si dokázali uchránit recept na čokoládu sto let, jak se traduje. Nebo že by ho sto let vydrželi výhodně nezpeněžit. Když ale konečně zaplavila zbytek světa, začala ve zvycích tehdejší uhlazené vyšší společnosti rychle konkurovat britskému čaji a opiu (i laudanu), kávě katolických zemí i tabáku Spojených států. V katolických zemích čokoládě pomohlo i to, že si ji oblibovali všichni papežové. Pius V. pro jistotu vyhlásil, že je přípustným nápojem i v době půstu. V roce 1774 byl otráven jiný papež, Klement XIV., jedem přidaným právě do šálku čokolády.
Opilost, nebo obezita
Dnešní čokoláda má už s dávným »nápojem bohů« chutí jen málo společného. Zhýčkané Evropany odrazovala hořká chuť původního nápoje, a postupně tak recepturu vylepšovali o vanilku, skořici a samozřejmě cukr, hodně cukru, vymysleli jak oddělit kakaové máslo a kakaový prášek, míchat je zpátky a vytvořit tvarovatelnou hmotu a posléze přidávat i mléko, smetanu, karamel, oříšky, marcipán…. Lidé začali jíst čokolády víc a víc. Tomu ještě koncem 19. století nahrávalo i to, že byla společensky i nábožensky přijatelnou náhražkou alkoholu. Pak ji lékaři začali dávat do souvislosti s diagnózami jako je obezita a závislost (čokoholismus) a zprávy o léčivých účincích čokolády vypadaly nejprve jako produkt reklamy. Jak je to ve skutečnosti?
Jekkyl i Hyde v každém kousku
Ještě v minulém století lékaři před čokoládou varovně zvedali prst pro její vysokou energetickou hodnotu a prohlásili ji za nezdravou. Ukazuje se ale, že je to podobné jako třeba s rostlinnými alkaloidy, mezi kterými jsou smrtelné jedy (např. kurarové, námelové alkaloidy, atropin). Některé z nich jsou současně pro dnešní medicínu nenahraditelné. To podstatné co určuje, jestli bude sloučenina působit jako lék nebo jed, je podané množství. V případě čokolády je zodpovědnost svěřená do rukou každého, kdo se s ní setká a čokoláda to opravdu nikomu neusnadňuje. (Mimochodem, už jste ochutnali hořkou s červeným pepřem?) Vědecké studie opakovaně prokázaly léčivé účinky čokolády, přesněji řečeno hořkého kakaového prášku. I přes složité a nepříliš šetrné technologie průmyslové výroby stále obsahuje významné množství hořčíku, draslíku, vitaminu A, ale i teobrominu a velmi užitečných polyfenolů.
Šestigramová prevence
Němečtí vědci sledovali 19 357 osob ve věku 35 až 65 let v průběhu dalších deseti let a zjistili, že ti, kteří jedli průměrně 7,5 g čokolády denně, mají nižší krevní tlak a o 39 % nižší riziko srdeční nebo mozkové příhody v porovnání s těmi, kteří jedli menší množství čokolády, průměrně 1,7 g denně. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami, šest gramů čokolády, představuje malý čtvereček stogramové tabulky. Výzkumníci chtějí ověřit dalšími výzkumy svou hypotézu, že příčinou blahodárných účinků na srdce a cévní systém jsou flavanoly (podskupina polyfenolů), obsažené v kakau. „Flavanoly se zdají být těmi složkami kakaa, které jsou zodpovědné za zlepšení biologické dostupnosti oxidu dusnatého (NO) z buněk, vystýlajících vnitřní stěnu cév – cévních endoteliálních buněk,“ shrnul Dr. Brian Buijsse z německého Institutu pro výživu v Nuthetalu. NO přispívá k vasodilataci, tedy k rozšíření cév, ke snížení krevního tlaku a menšímu množství krevních tělísek usazovaných na stěnách cév, mimo jiné hraje podstatnou roli i při erekci.
Krevní tlak a zubní kaz?
Podle studie prováděné také ve Španělsku účinné látky obsažené v kakau a tmavé čokoládě snižují poškození cév cirhotiků a také snižuje krevní tlak v játrech. Ve srovnání s tím bílá čokoláda, která neobsahuje žádné sledované účinné látky, neměla zdraví prospěšné účinky.
Další studie rovněž naznačují, že čokoláda může zmírnit emocionální stres. Výsledky jiné studie naznačují, že polyfenol epikatechin, který je také obsažený v kakau, může hrát roli ve zmírnění některých aspektů patologie Alzheimerovy choroby.
Čokoláda je často považována za příčinu kožních problémů i akné, klinický výzkum však tyto závislosti nepotvrdil. Rovněž prý nebylo potvrzeno, že čokoláda je příčinou vzniku zubních kazů. Jiní vědci tvrdí, že polyfenoly (taniny) obsažené v samotném kakau brání vzniku zubních kazů, pravděpodobně snížením růstu plaku. Je evidentní, že původní hořký kakaový prášek bezpochyby popisované zdraví prospěšné účinky má, problém je ve složení a dávce toho, čemu kdo říká čokoláda.
Biologicky aktivnější kakao
Vědci ve Španělsku se věnují vývoji nového technologického procesu, který bude šetrnější k účinným látkám, obsaženým v původní surovině – v kakaových bobech. Tým, který vedl Juan Carlos Espin de Gea z Ústavu pro potravinářské vědy a technologie ve španělské Murcii dokázal připravit kakaový prášek, který obsahuje hladiny některých flavonoidů 8krát vyšší než běžné kakao. Dosáhli vyššího obsahu flavonoidů vynecháním fermentace (kvašení) a pražení, což jsou kroky tradičně používané při zpracování kakaových bobů, kterými se přítomné antioxidanty ničí. Výzkumníci použili šetrněji připravený kakaový prášek v klinické studii, aby zjistili, zda jsou zachované biologicky aktivní látky využitelné v lidském těle a biochemickými testy krve a moči prokázali, že ano.
Nepotvrzené alibi čokoholiků
Na účinné látky v čokoládě se někteří lidé vymlouvají, když nemohou odolat dalšímu kousku. Když budete dobře hledat, najdete v čokoládě fenyletylamin, podobný hormonu »zamilovanosti«. Čokoláda také stimuluje uvolňování „hormonů štěstí“. Jenže žádná ze stimulujících látek není přítomna v takové koncentraci, aby mohla při běžné konzumaci sama vyvolat významný efekt, takže alibi nemůže být uznáno. Odborníci na výživu doporučují hořkou čokoládu s obsahem kakaa od 50 % výše. Právě tento typ má všechny pozitivní účinky na organismus, a pokud nesníte víc než 100 g čokolády za týden, určitě nezvýšíte riziko vzniku uvedených nemocí.
Nechcete si raději zacvičit…
Základní věda tedy prokázala, že účinné látky kakaa mají příznivý vliv na lidské zdraví, tmavá čokoláda, zejména s obsahem kakaa minimálně 70 %, snižuje oxidační stres a snižuje tlak, zlepšuje cévní oběh a funkce krevních destiček. Dr. Karin Riedová z University of Adelaide v Austrálii se věnovala podobným analýzám, vyjadřuje se však skeptičtěji k užívání kakaa jako prostředku dlouhodobé léčby: „Zjistili jsme, že užívání určitého množství určitého typu čokolády může významně snížit krevní tlak u lidí s vysokým krevním tlakem, ale ne tak významně u lidí s krevním tlakem na horní hranici normálu.“ Změna je podle této studie srovnatelná s účinky 30 min denní fyzické aktivity, při které se mimochodem uvolňují i endorfiny.
… a pak si dát čokoládu?
Výzkumníci jsou opatrní, i když příznivé účinky kakaa a čokolády nepopírají, její použití v dlouhodobé léčbě považují za diskutabilní. Je otázka, nakolik jejich opatrnost souvisí právě s možností jednostranné interpretace, zvýšením energetického příjmu a riziky spojenými s nadváhou a nedostatkem tělesného pohybu. Ale když si uvědomíte, že 100 g hořké čokolády obsahuje zhruba 2100 J (502 kalorií) a odečtete je na jiném místě jídelníčku, případně spojíte pro jistotu denní dávku čokolády s třiceti minutami tělesné aktivity, můžete si pak své rafinované voňavé svůdné potěšení pro zdraví opravdu vychutnat.
Znáte dračí krev?
Kromě kakaovníku ukrývají jihoamerické pralesy nekonečné množství poznaných i dosud neobjevených rostlinných pokladů. Jeden z nich, latex stromu Croton lechleri, je pro svou karmínovou barvu nazývaný také »sangre de drago«, dračí krev. Je to tradiční lék místních obyvatel, který léčí cokoliv – působí jako antiseptikum, antivirotikum, posiluje imunitní systém, urychluje hojení ran, pomáhá při revmatismu, žaludečních vředech, cukrovce, hojení ran a obnově tkání, padání vlasů, zažívacích potížích, posiluje plodnost, pomáhá léčit nádorová onemocnění, Crohnovu chorobu… To vypadá trochu jako »ščastlivá vodička«, ale biochemické výzkumy potvrzují jeho všestranné účinky při zevním i vnitřním užití. Je také zajímavé a důležité, že izolované účinné složky jsou několikrát ménně účiné než přírodní preparát z původního latexu.
Světová databáze kakaovníků
Kakaovník pěstují lidé už nejméně 3000 let. Pochází patrně z území dnešní Venezuely, kde ho tehdejší obyvatelé vyšlechtili pomocí překvapivě pokročilých šlechtitelských metod (podobně jako jinde brambory, dýni, kukuřice a banány) aby produkoval velké a vydatné plody. Na konci devatenáctého století, kdy vznikly britské kakové plantáže v dnešní Ghaně se stalo kakao světovou komoditou. Dnes už se pěstuje kromě Střední Ameriky a Afriky v Západní Indii i v Malajsii, Indonézii a na Filipínách. Ghana a Pobřeží slonoviny produkují téměř 70 % světových dodávek. Kakaovníky jsou však ohrožovány mnoha chorobami a škůdci. I proto na Univerzitě v Readingu, vznikla iniciativa nazvaná ICGD (International Cocoa Germplasm Database), která poskytuje pěstitelům a výzkumníkům do té doby nedostupné údaje o vlastnostech a charakteristikách jednotlivých genetických variant kakaovníků.
Jak nás chrání polyfenoly?
Lidské tělo je jako malý vesmír, probíhá v něm množství biochemických dějů současně. Při nich ale vznikají volné kyslíkové radikály (velmi reaktivní formy kyslíku) a jejich další působení v těle je hlavní příčinou stárnutí i civilizačních, degenerativních nebo nádorových onemocnění. Naštěstí máme po ruce polyfenoly, jejich velmi účinné »lapače« a »zametače«.
Na otázku jak nás chrání a kde je najdeme, nám odpověděl ing. Alexandr Mikyška, vědecký tajemník VÚPS, a. s.:
„Polyfenoly jsou známé svými antioxidačními, antimutagenními, protirakovinnými, mikrobicidními a protizánětlivými účinky, působí proti vzniku krevních sraženin a tím zabraňují ucpání cév, posilují imunitu, regulují krevní tlak a hladinu glukózy v krvi a některé jsou účinnými fytoestrogeny (rostlinnou obdobou hormonů, ten nejsilnější najdete v chmelu). Jejich nejčetnější a nejznámější podskupinou jsou flavonoidy. Polyfenoly jsou v různém množství obsaženy prakticky ve veškeré zelenině, ovoci, obilovinách i luštěninách (sóje), ne všechny jsou však účinné a jen část je tělem využita. Vhodná kombinace potravin zvyšuje jejich využitelnost, rády se totiž sdružují. V plodech se polyfenoly koncentrují ve vnějších, obalových vrstvách. Např. červené víno, kde se při výrobě nakvasí i slupky hroznů, obsahuje několikanásobné množství polyfenolů oproti bílému vínu, vyráběnému z čistého hroznového moštu. Všeobecně platí, že čím čerstvější a méně zpracovaná je zelenina a ovoce, tím vyšší je i obsah antioxidantů. Kromě ovoce, zeleniny a luštěnin je najdete např. i v čaji, kakau i čokoládě, kávě, chmelu, pivu, olivovém oleji i některých druzích ořechů.
