Kdy a proč může být dobré strkat do něčeho nos? Určitě v případě, že se jedná o rozkvetlý květ, ve kterém momentálně není hmyz. Většinu aromatických látek z květů vnímáme jako příjemné vůně a některé z nich mají i příznivé účinky na naše duševní, a neoddělitelně tedy i na tělesné zdraví. Aktuální klinické studie ukazují, že vůně mohou účinně působit v některých případech jako lék nebo jako doplňková léčba.

Jak? Vnímání pachů a vůní ovlivňuje naši náladu víc, než si uvědomujeme, čich je totiž přímo propojený s prožíváním, vnímáním nálad a vášní (tedy vlastně také cítěním, pociťováním). Podle nejnovějších výzkumů německých vědců mohou přírodní aromatické látky zcela nahradit mnohá antidepresiva, anestetika či uklidňující barbituráty.

Důvěřujte svému nosu
Pach nebo vůně vznikají, když se aromatická látka neboli odorant uvolní ze svého zdroje do vzduchu (vytěká), poletuje, poštuchuje se s ostatními molekulami a pak je vtažena do děje – do našeho nosu. Tam se zachytí na čichové sliznici, setká se s receptorem, tedy s místem, které je připravené právě pro ni a jí podobné molekuly, s olfaktorickým (čichovým) neuronem. Spustí tak kaskádu reakcí, která informace o vnímaném pachu předá až do příslušných částí čichových systémů mozku a ten na ně zareaguje. Čichové receptory jsou složené z mnoha podjednotek, které kóduje asi tisíc různých genů, to je téměř 3 % celého genomu. Podle genů se vytváří proteiny, ze kterých se pak jako z dílků stavebnice kombinují různé typy jednotlivých receptorů. Díky tomu dokážeme rozlišit více než 10 000 pachů. Evoluce tedy čichu věnovala opravdu dost velký prostor, určitě ne náhodou. Proto je logické, že se snažíme přijít na to, co měla za lubem.

Co byste cítili na severním pólu?
Čich ovlivňuje i vnímání chuti. Jídlo, jehož vůni vnímáme nelibě, můžeme mít odpor ochutnat. Kdybychom ho ochutnali a nepřičichli k němu, možná by nám chutnalo přijatelně nebo dobře. Když jíme v chladném prostředí, naopak můžeme oblíbené jídlo vnímat jako »nijaké«, protože v chladném vzduchu se vůně šíří méně intenzivně. Na mrazivých póĺech si tedy moc nepochutnáte.
Molekuly vdechnutých účinných látek mohou také působit přímo, protože se do krevního oběhu a pak do mozku dostávají v bohatě prokrvených plicních sklípcích. Inhalace aromatických látek (květinových vůní, rostlinných silic, ale i těch, které vnímáme jako zapáchající) ovlivňuje funkce centrálního nervového systému (CNS). Např. v čínské lidové medicíně se inhalace aroma preparátu, připraveného z kůry a lýka ambroně východní (Liquidambar orientalis) a silice z oddenku puškvorce trávovitého (Acorus gramineus) používá při léčbě epilepsie.

Gardénie a GABA
Němečtí vědci z Ruhr University v Bochumu a z University Heinricha Heineho v Düsseldorfu testovali mnoho aromatických látek, mezi nimi i jednu pocházející z gardénie a zjistili, že právě ona (komerčně nazývaná Vertacetal) a její varianta označená jako PI24513 – mají stejný molekulární mechanismus působení a stejně silné účinky jako běžně předepisované barbituráty nebo hypnotikum používané pro anestezii a zklidnění, propofol. Zvyšují aktivitu GABA  (gamma-aminobutyric acid, kyselina gama-aminomáselná, hraje důležitou roli při regulaci vybuditelnosti nervových spojů v CNS). Zvyšují ji podle výsledků studie více než šestkrát a mohou tedy působit stejně silně jako známá léčiva, která uklidňují, zmírňují úzkost a podporují spánek.

Vědecký základ pro aromaterapii
Kontrolní test s geneticky modifikovanými receptory GABA u myší, na které už nepůsobil propofol, potvrdily, že mechanizmus účinku je opravdu stejný – pozměněným receptorem neodpovídaly myši ani na vůně. Pokusy na myších s funkčními receptory naopak potvrdily, že inhalované i injikované vůně generovaly uklidňující efekt. V plexisklovém boxu s kontrolovaným prouděním, ve kterém vzduch obsahoval vysokou koncentraci některé účinné složky, ustávala aktivita myší, které posléze jen klidně seděly. Profesor Hatt z Ruhr University předpovídá, že „jsou představitelné aplikace těchto nově objevených látek ve stavech úzkosti, vzrušení, agrese a jako podpora spánkové terapie. Výsledky jsou dalším důkazem vědeckého základu pro aromaterapii“.

Umíte si vybrat afrodisiakum?
V několika minulých letech byla publikovaná řada lékařských studií, které se zabývají účinky aromatických látek z rostlinných olejů na centrální nervový systém. Většinu jejich zdrojů, stromů, keřů a květin známe od vidění, ale možná nevíme, co všechno nám nabízí. Například cedrol, který je hlavní složkou esenciálního oleje z cedrového dřeva, má prokázaný zklidňující účinek, nedoporučuje se však jeho aplikace u depresivních pacientů, protože v některých případech stav prohlubuje. Vonné látky, tvořící charakteristické aroma jasmínu pravého (Jasminum grandiflorum), mají při vdechování utišující, relaxační, zklidňující účinek, mohou působit i jako afrodisiakum. Aroma dalších bylin, např. jalovce, zázvoru, růže nebo třeba majoránky působí také jako afrodisiakum – jen je třeba dobře odhadnout, jestli se právě hodí vůně pro uvolnění nebo spíše vůně s povzbuzujícími účinky pro oba partnery současně.

Obláčky modrofialové pohody
Známou a oblíbenou vůní par excellence je levandulový esenciální olej. Jedna z jeho hlavních složek, linalool, při inhalaci může snižovat stavy napětí a působit proti depresím. Levandulová esence je také použitelná při léčbě menopauzálních symptomů, tlumí bolest, uvolňuje křeče, může výrazně pomoci při léčbě chorobných stavů úzkosti, její účinky jsou uklidňující, relaxační, zklidňující, díky úlevě od napětí a stresů pacienti vnímají její účinky jako psychickou stimulaci. Podobné účinky má levandulová esence i při použití pro masáže, kde se vhodně spojuje s účinkem masáže samotné. Vonná esence z jednoho druhu levandule prokázala zajímavé účinky při tišení bolestí inhalačním podáním bez nežádoucích tlumících účinků. Stejně tak se dá pro zmírnění úzkostných stavů inhalovat vůně meduňky nebo rozmarýnu.

Vůně, které bakteriím nevoní
Těkavé látky vonných esencí mají v mnoha případech i protibakteriální a dezinfekční účinky. V tom smyslu lze vonné esence používat i jako doplňkovou nebo přírodní léčbu tam, kde má dostatečný účinek. Obecně známé je takové působení eukalyptového aroma. Inhalace esence máty peprné bylo navrženo jako doplněk kombinované terapie u pacientů s plicní tuberkulózou. Těkavé složky skořice a hřebíčku také při odpařování prokázaly schopnost inhibovat různé patogenní bakterie. Hlavní hřebíčková silice, eugenol, je už dlouho známá svými antiseptickými i místně anestetickými účinky, používá se tradičně v zubním lékařství.
 
Co je sympatiku sympatické
Vdechování esenciálních olejů může také ovlivňovat u dospělých jedinců aktivitu sympatického nervového systému. To je vegetativní nervstvo, jeho funkce tedy nepodléhá vůli, jeho působením se může např. zrychlit činnost srdce. Bylo zjištěno, že inhalace aromatické esence pepře, estragonu, fenyklu nebo grapefruitu zvýšila 1,5–2,5x relativní aktivity sympatického nervového systému, tedy vybudila aktivitu. Naopak, inhalace vonných látek růžového oleje nebo pačuli (Pogostemon cablin) způsobila 40 % snížení relativní činnosti sympatické nervové soustavy, navodila stav zklidnění. Vědci testovali i souvislosti na úrovni hormonální regulace a zjistili, že inhalace aromatické esence pepře zvýšila až 1,7x koncentraci adrenalinu v plazmě oproti výchozímu stavu. Inhalací růžové esence bylo naopak vyvolané 30% snížení hladiny adrenalinu.

Dvě strany jedné mince
Pro domácí inhalaci se používá většinou odpařování silic pomocí vodní páry. Je třeba ale pamatovat na to, že každý člověk je jinak vnímavý vůči působení účinných složek, záleží i na typu, množství a intenzitě vůně, kterou inhalujeme. Jemný závan vůně může být stimulující, intenzivnější inhalace pak tlumivá a v nadměrném množství může vyvolávat nevolnosti, bolesti hlavy, silné rozladění apod. Možná i proto jsou lékaři rezervovaní v jejich přístupu k aromaterapii. Samozřejmě tím nemáme na mysli zatvrzelé konzervativce, kteří nevěří ničemu novému. Myslíme tím lékaře, kteří znají publikace o účincích aromatických látek na CNS z posledních let, ale znají také dětinskou svéhlavost některých svých pacientů. Takoví pacienti s oblibou bez základních znalostí překrucují údaje, nedodržují dohodnutý režim, jsou schopni si nemoc ještě zhoršit a odpovědnost v žádném případě nejsou ochotni přijmout.

Hlavní vedlejší efekt
Vedlejší, ale také důležitý a podporující efekt domácí aromaterapie spočívá v tom, že pokud se pro ni někdo rozhodne, začne vyvíjet vlastní aktivitu pro uzdravení. Hledá informace, byliny, zkouší vůně ať už z obchodu nebo ještě v lepším případě i při procházkách v parku nebo v lese. Uklidňující účinek chůze, čerstvého vzduchu i vůní se násobí. To ale účinky aromaterapie (doslova »léčby vůněmi«), nepopírá, naopak. Naši předkové si prokládali ložní prádlo levandulí. Pytlíčky s bylinkami prý sloužily i jako ochranné amulety proti zlým bytostem – možná měly ten účinek, že tlumily napětí a stres, uvolňovaly únavu a zaháněly „stíny“, které vyvolávaly hádky? Proč se tedy vyhýbat rozumnému užívání něčeho, co je současně velmi příjemné i velmi užitečné.

Něco je ve vzduchu?
Skutečně je, a místy je toho až nepříjemně mnoho. Znečištěný vzduch už je skoro hustá hmota z mnoha druhů plynů, kapek a částic, které mohou být ve vzduchu rozptýlené. Za určitých podmínek – vlhkosti, teplotě – se jednotlivé molekuly spojují a chemická polévka zahoustne. V městských aglomeracích je znečištění způsobené dopravou, průmyslem i stavebnictvím. Vědci z university v Charlottesville ve Virginii zkoumali, jak a proč se mění složení pachových složek vzduchu a proč jsou méně patrné vůně rostlin a květin. Vzduch houstne, plyny z aut a továren v ovzduší způsobují, že se vůně nešíří tak daleko, probojují se asi jen na třetinu vzdálenosti, na kterou by se šířily ve vzduchu bez exhalací. Exhalace navíc »voňavé molekuly« atakují a rozkládají je. Kromě toho, že máme méně přirozených, příjemných a uklidňujících vjemů to komplikuje život i včelám a dalšímu hmyzu, který podle vůně hledá nové zdroje potravy a je tak na ní závislý.

Pacienti nebezpeční sami sobě
Ve studii, publikované letos v květnu v časopise American Journal of Preventive Medicine, byly zjištěny alarmující výsledky – počet případů hospitalizace pro otravu předepsanými opioidy, sedativy a trankvilizéry (léky navozující pocit pohody, zklidňující a odstraňující úzkost, resp.) ve Spojených státech vzrostl v letech 1999 až 2006 o 65 %.
„Úmrtí a hospitalizace související se zneužitím léků na předpis dosáhly epidemických rozměrů,“ uvedl vedoucí autor studie, Jeffrey H. Coben, MD, z West Virginia University School of Medicine a dodává: „Je důležité, aby poskytovatelé zdravotní péče, lékárníci, pojišťovny, státní a federální agentury a široká veřejnost společně pracovali na řešení této krize. Léky na předpis jsou stejně silné a nebezpečné jako notoricky známé pouliční drogy a my musíme zajistit, aby si lidé byli vědomi tohoto nebezpečí.“ Neúmyslné otravy zmíněnými typy léků vzrostly o 37 %. Pro neúmyslné otravy jinými látkami bylo hospitalizováno o 21 % pacientů.  Ale počet případů úmyslných otrav předpisovanými opioidy, trankvilizéry a sedativy vzrostl celkem o 130 % ve srovnání s 53% nárůstem úmyslných otrav jinými látkami.