Drobné bublinky plynů v krvi jsou postrachem potápěčů. Jejich přítomnost totiž způsobuje tzv. dekompresní neboli kesonovou nemoc. Bublinky v krevní řečišti však nemusí být jen špatná věc. Mnohem menší plynové komůrky by totiž mohly být využity k transportu léčiv do mozku. 
Již před několika desítkami let přišli lékaři víceméně náhodou na to, že přítomnost drobných plynových bublinek v krvi způsobuje, že ultrazvukové snímky tkání jsou jasnější a ostřejší. Ultrazvuk totiž způsobuje, že se bublinky začnou drobně „třepetat“, odborně řečeno oscilovat. Tyto oscilace však mají ještě další nečekaný efekt. Způsobují totiž, že buňky v blízkosti bublinek reagují podstatně lépe na podané léčivé látky. Není proto divu, že se z výzkumu bublinek v krvi stala v posledních letech velmi žhavá oblast medicínského bádání. Jedno z důležitých center tohoto výzkumu je i na prestižní londýnské University College. Tým vědců pod vedením Eleanor Strideové se nedávno pokusil vylepšit účinky bublinek v tkáních tím, že do nich vpravil magnetické nanočástice. Tuto směs vpravili vědci do tkání myší společně s genem pro biolominicenci, který způsobuje, že buňky, do nichž se úspěšně začlení, začnou světélkovat. Pomocí vnějšího magnetu pak svedli bublinky do tkáně plic, pustili do nich ultrazvukové vlny a sledovali, jak bude tělo myši reagovat. Výsledek začal být patrný již po třech dnech. Ze všech tkání začaly myši svítit právě pouze buňky v plicích. Tento výsledek je velmi povzbudivý. „Naše výzkumy ukazují, že bublinky mohou otevírat bariéru mezi cévami a tkáněmi. To je zvláště slibné pro aplikaci léků v mozkové tkáni. Některé molekuly léků jsou totiž tak velké, že přes membránu neprojdou. Stimulace mozku ultrazvukem by tedy mohla napomoci dostat léčiva v mozku přímo na místo určení,“ libuje si nad výsledky Strideová.
