V poslední době se často hovoří o dvou druzích pirátů. Jedni řádí při pobřeží východní Afriky a přepadávají vše, co jim přijde pod ruku. Ti druzí jsou podstatně mírumilovnější. Jejich mořem je internet a leckdy přicházejí se vskutku neotřelými nápady.
„Kam s ním?“ ptal se před více než 100 lety Jan Neruda, když řešil, co se starým slamníkem. „Kam s nimi?“ ptají se v současnosti piráti, když přemýšlejí, jak naložit se stovkami tisícovek gigabajtů (gigabytů?) dat. A výsledkem jejich dumání není nic menšího než vzducholoď.
Kde neplatí autorský zákon?
Piráti, kteří nemají přímou vazbu na The Pirate Bay, což je švédská webová stránka, která indexuje BitTorrenty, musí neustále řešit umístění svých serverů. Zajistit těmto serverům bezpečí před úřady, to je věčný problém pirátů.
Řada pirátů mívá problémy s autorským zákonem. Ten se ovšem dá obejít. Třeba tak, že datový server skončí tam, kde žádný autorský zákon neplatí. Například v mezinárodních vodách. Jedním z pirátských nápadů bylo umístit své servery na Sealand. Tak se nazývá svémocně vyhlášené »knížectví«, rozkládající se na velké umělé plošině o 550 m² z časů 2. světové války. Plošina, která stojí v Severním moři 10 km od pobřeží východní Anglie, si činí nárok na státní svrchovanost. Mezinárodně však toto území není nikým uznáváno. Přesto má vlastní měnu, vládu, vlajku i poštovní známky. Z dohody mezi piráty a Sealandem však nakonec sešlo.
Ať úřady zuří
V říjnu tohoto roku přišla jedna z pirátských skupin s dalším nápadem – aby byly servery mimo dosah úřadů, bylo by možné je poslat do vzduchu. Třeba na meteorologický balon nebo na vzducholoď. Jeden ze švédských inženýrů k tomu podotkl: „Úřady sice budou zuřit, ale proti této myšlence nic nezmůžou.“
Je samozřejmé, že tato idea není z nejpraktičtějších, protože vyžaduje celkem slušné investice. Totéž platí o dalším pirátském nápadu – umístit servery na satelit, který obíhá na nízké oběžné dráze. Každopádně se onen boj mezi piráty a úřady zdá být nekonečný a je docela zábavné jej sledovat.
Nejslavnější vzducholoď
Dne 3. května 1937 odstartovala německá chlouba, vzducholoď Hindenburg, z frankfurtského letiště na první z řady osmnácti plánovaných transatlantických letů. Kvůli protivětru nabrala zpoždění již při přeletu oceánu. Při příletu k New Yorku byla nad New Jersey bouře, proto vzducholoď město dvakrát obkroužila a k letišti Lakehurst dorazila s půldenním zpožděním pozdě odpoledne 6. května. V 19.00 byla zahájena přistávací operace. V 19.21 bylo na zem shozeno první lano a pozemní personál začal s upoutáváním vzducholodi. O čtyři minuty později, když byl Hindenburg ve výšce kolem šedesáti metrů, vzplanul v zadní části požár a během pouhých 34 sekund celá vzducholoď zcela shořela. Z celkem 36 pasažérů a 61 členů posádky při katastrofě zahynulo 13 cestujících a 22 členů posádky. O život přišel i jeden ze členů pozemního personálu.
