Zaznamenání myšlenky psanými znaky představuje asi 5000 let starou dělicí čáru mezi pravěkem a kulturní historií lidstva. Čerstvé vědecké objevy neustále přinášejí nové poznatky, které pomáhají porozumět vývoji a propojení jazyka a písma různých kultur až po dnešek. My už si život bez písma, ať už v tištěné, nebo elektronické podobě, neumíme představit.
Když Sumerové začali vyrývat první účetní symboly do hliněných placek, nemohli tušit, že udělali první krok ke vzniku Alexandrijské knihovny, internetu nebo katedry shakespearovských studií. Tak vznikly první účelové záznamy. A pak lidé našli inspiraci a možná i odvahu zaznamenávat své myšlenky pro budoucí generace. Pomocí moderních vědeckých metod nyní zjišťujeme, že počátky písma jsou poněkud staršího data, než jsme se domnívali.
Je chamtivost nezvládnutým důsledkem inteligence?
Pralidé žijící v tlupách si postupně potřebovali lépe rozdělit práci, domlouvat se při lovu i dělení kořisti a rozvíjeli tím svou inteligenci. Začali artikulovat zvuky a dávali je do souvislosti s konkrétními činnostmi. Tak vznikala řeč. Díky možnosti se domluvit se vyvíjelo i uspořádání společnosti, vznikaly složitější a složitější vazby mezi lidmi při práci i v soukromí. Se vznikem soukromého majetku, vlastnictví otroků, zvířat, obilí však také lidstvo »vynalezlo« hádky a konflikty. Bylo zapotřebí zaznamenávat uzavřené dohody a smlouvy pro potomky.
Připsáno »na vrub«
První majetkové záznamy a zprávy mají podobu danou místem svého vzniku a materiálem, který byl k dispozici, nemají ještě skutečnou grafickou podobu. Známé jsou uzlíkové šňůrky mezoamerických kultur nebo na šňůrce navlečené mušle ze severní Afriky a irokézské vampumy (barvené mušle). Po celém světě byly rozšířené vrubovky – hůlky se zářezy, které označovaly počet. Po vytvoření zářezů se rozštíply a rozdělily mezi smluvní strany. Není známo, jestli pro jejich praktičnost, nebo z konzervativizmu, ale anglické daňové úřady je používaly ještě v 18. století.
Kdo byl první grafik?
V mladším paleolitu (40 000 ‒ asi 9 000 př. n. l.) se objevily kresby – obrazy a symboly ‒ vytvořené lidskou rukou, nalezené např. ve španělské Altamiře. Člověk se začal vyjadřovat i graficky. Musel mít už silně vyvinuté myšlení, a to tak, aby byl schopen převést trojrozměrný vjem na dvourozměrný plochý podklad. Musel mít také něco jako estetické cítění, protože v barevné hlíně otřené na kameni rozeznal potenciál obrazu. Postupně bylo lidské myšlení schopné abstrakce, objevují se obrazy objektů v pohybu i stylizované kresby z několika čar. Nedá se říci, že se obrázkové písmo vyvinulo přímo z nich, ale stupeň vývoje lidských mozkových funkcí a společenský vývoj člověka v závislosti na místě a kultuře už byl dostatečný pro to, aby se první záznamy na vhodném místě objevily. K tomu došlo kolem r. 4000 př. n. l. v oblasti obývané Sumery.
Drastický způsob vypalování hliněných tabulek
Ve velkých rozvíjejících se sumerských městských centrech, jako byl Ur, protékaly tak velké objemy zboží, že přesahovaly kapacitu paměti. Chrámoví úředníci začali používat standardizované zjednodušené obrázky a jako materiál pro záznam používali to, co bylo právě po ruce – hlínu tvarovanou do malých destiček a seříznutá rákosová stébla, jejichž otisky měly typický klínovitý tvar, odtud název klínové písmo. Destičky většinou sušili na slunci, jen ty nejdůležitější vypalovali ohněm. Když byla města dobyta nepřátelskými vojsky, paradoxně byly při požárech vypáleny i nepálené tabulky a díky tomu se pro nás uchovalo mnoho klínopisných textů. O prioritách Sumerů něco napoví i zajímavé porovnání. Dokument o dodávkách tří druhů piva do paláce a chrámu, obsahující exaktní recepturu, množství ječmene a ostatních ingrediencí, pochází z roku 2370 př. n. l. z oblasti jižní Mezopotámie. Tato prastará pivovarská norma je starší než zatím nejstarší nalezený zákoník, který se datuje okolo roku 2050 př. n. l.
Kasta výjimečných
Právě standardizace znaků, a tedy i možnost porovnávat záznamy v jednom městě i v dalších křižovatkách obchodních cest, byla příčinou vzniku fenoménu, se kterým si dost dobře nevíme rady dodneška, a tím je výuka a škola. Umění psát umožňovalo kontrolu a dávalo moc, proto bylo třeba ho chránit pro privilegované. S rozvojem obchodních činností lidé vymýšleli další a další piktogramy pro další komodity, pak osoby a činnosti, takže mezopotamští písaři se brzy museli naučit okolo šesti set znaků. Je zajímavé, že nejprve se znaky zapisovaly ve svislých sloupcích, řazených odprava doleva a odshora dolů. Z důvodů, které přesně neznáme, možná aby si zápis nestírali, si začali písaři tabulky otáčet o 90º a začali tak psát vodorovně, zleva doprava. I to přispělo k tomu, že znaky ztratily postupně charakter obrázků.
Mezopotámská »angličtina«
Doktorka Eilat Mazarová z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nalezla nedávno při vykopávkách v jeruzalémském Ophelu (mezi Starým městem jeruzalémským a Davidovým městem) nejstarší písemnou památku na území města – ze 14. stol. př. n. l. To znamená ještě z doby před příchodem Židů i Filištínů do Palestiny. Nalezená tabulka je psaná mezopotámským klínopisem, který měl v té oblasti tehdy roli »mezinárodního« jazyka, asi jako dnes angličtina. Podle asyrologa Waynea Horowitze z Hebrejské univerzity je evidentně napsaná jedním z profesionálních písařů, kteří tehdy působili téměř výlučně na dvorech vládců. Byla zřejmě součástí rozsáhlejšího palácového archivu, takže se můžeme těšit na pokračování.
Zákon tesaný do kamene
Jak se rozvíjela společnost a obchod, bylo i více příležitostí k porušování obecné etiky a bylo třeba jasně stanovit pravidla pro fungování společnosti. Aby je měli všichni na očích, měl zákoník často podobu kamenného sloupu, stély. Text měl kultovní, politický i právní obsah. Nejznámější je stéla s Chammurapiho zákoníkem ‒ 2,25 m vysoký dioritový nebo bazaltový sloup, jehož vznik se odhaduje na 1790 až 1686 př. n. l. Kromě textů zákonů obsahuje i vyobrazení babylonského krále Chammurapiho, kterému bůh Slunce a spravedlnosti Šamaš symbolicky diktuje text zákoníku. To bylo určitě taktické, protože i ten, kdo by se odvážil odporovat králi, raději neodporoval Šamašovi. Starší byly dlouho jen zápisy o zákonech krále Urnammy z města Uru asi z r. 2050 př. n. l. a dva další nálezy mezopotamských zákoníků.
Oko za oko
Vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě pod vedením prof. Amnona Ben-Tora a doktorky Sharon Zuckermanové ale v letošním roce objevili zákoník zřejmě ještě asi o sto let starší než slavný Chammurapiho kodex. Nález představují dva fragmenty hliněné destičky, staré 3700 až 3800 let. Úryvky zákoníku jsou psané akkadským klínovým písmem. Je zajímavé i to, že byly objeveny na severu Izraele, v archeologicky cenné oblasti Hazoru (starověký Tel Chacor, zmiňovaný už v biblické knize Jozue). Slova, která vědci rozluštili (pán, otrok, tělesné části ‒ zřejmě včetně výrazu pro zub), naznačují, že zákony se týkají vztahů mezi pány a otroky, napadení pána otrokem apod., a do značné míry vyjadřují biblická pravidla typu »oko za oko, zub za zub«, obsažená i v Chammurapiho zákoníku (dnešní řečí jako paragraf 196 a 200).
Smlouva a zákon
Jak tvrdí dr. Wayne Horowitz z Archeologického ústavu Hebrejské univerzity, který připravuje fragmenty zákoníku ke zveřejnění: „Tento objev otevírá zajímavou cestu ke zkoumání souvislosti mezi biblickými zákony a Chammurapiho kodexem.“ Je to další příspěvek k hledání skutečného významu biblických textů, které jsou obtížně srozumitelné pro dnešního člověka nejen proto, že podle některých autorů vznikaly první texty Staré smlouvy (Starého zákona) před 4000 lety. Myšlení tehdejších lidí bylo jiné, vyjadřovali se víc v symbolech a obrazech a ve snaze na centimetry přesně změřit, kudy mohl projít Mojžíš, nám někdy uniká smysl toho, kam a proč vlastně šel.
Běžící písmo
Historikové se domnívají, že za podobných okolností jako sumerské se vyvinulo přibližně 3000 let př. n. l. i egyptské písmo. Egypťané věřili, že písmo je dar boha Thovta. Na rozdíl od strohého klínového písma je písmo starého Egypta svým způsobem poetické, protože obsahuje stylizované kresby rostlin, květin, ptáků, zvířat i lidí. Původně mělo 1000 znaků, ale běžně se používala asi polovina, do římské okupace (390 n. l.) jich existovalo už 5000. Bylo složitější, obsahovalo jak piktogramy (obrázkové znaky), tak fonogramy (znaky vyjadřující zvuk) a determinativy, znaky, které pomáhaly rozlišit dva předchozí typy. Kromě hieroglyfického písma vzniklo i jednodušší, tzv. hieratické písmo (písmo kněžích), vlastně první kurziva (z lat. currere – běžet), které umožňuje rychlejší zápis a znaky mezi sebou spojuje, takže se vzdalují původní podobě. Z něho vzniklo ještě jednodušší písmo, démotické (lidové), které už je na první pohled hieroglyfům jen málo podobné.
Písmo z druhého konce světa
Na druhém konci světa vynalezli Číňané písmo asi 2000 let př. n. l., přibližně na přelomu našeho letopočtu jej kodifikovali a používají ho prakticky nezměněné dodnes. I čínské písmo má legendu o svém původu, vytvořili jej prý tři císařové. Má dokonale vypracovaný grafický systém, jeden znak obvykle obsahuje klíč, hlavní znak a části, které určují výslovnost. Podle slovníků je možné rozlišit až 60 000 znaků, k běžnému čtení knih je třeba jich zvládnout »jen« asi 4‒5 tisíc. Výhodou tohoto typu písma je to, že je srozumitelné pro dialektem odlišné oblasti celé Číny.
Abeceda na export
Když nahlédneme zpět do Evropy, uvidíme, že se v oblasti Sýrie a Palestiny, osídlené Semity, objevuje 2000 let př. n. l. hláskové písmo. Féničané, jeden ze západosemitských národů, měli jako národní sport mořeplavbu a námořní obchod. Žili až do 13. stol. př. n. l. pod nadvládou Egypta, jejich písmo vycházelo z egyptského, ale postupně si vytvořili osobitý systém hláskového písma. Aby to nebylo tak jednoduché, zapisovali pouze souhlásky a zapisovali znaky bez mezer. Přesto bylo jejich písmo tak životaschopné, že se postupně rozšířilo v oblastech jejich obchodních aktivit a na jeho základě vznikla většina ostatních hláskových písem, např. arabské, hebrejské, řecké a z něho pak starořímské a latinka.
Proč spadla babylonská věž?
Rostoucí počet znaků přinesl změnu obrázkového písma, rozšířil význam piktogramů. Obrázek slunce mohl znamenat postupně také teplo, léto, den… To už bylo ideografické, tzn. pojmové písmo. Už nebylo tak jednoznačné, ale stále pochopitelné. Napsaný znak znamenal totéž, ať už bylo jeho verbální vyjádření jakékoliv. Když ale došlo k posunu písma ke slabičnému a hláskovému, zapsaná skupina hlásek vyjadřovala ne význam, ale zvukovou podobu slova. Pak už byla srozumitelná jen těm, kteří mluvili stejným jazykem. To může být symbolický obraz pádu babylonské věže, lidé ztratili možnost se dorozumět jedním společným způsobem.
Aramejský bestseller
V oblasti Persie kočovní Aramejci rozšířili aramejštinu, která se stala v 6.‒5. stol. př. n. l. úředním jazykem Perské říše. Před vznikem aramejského písma byla i ona zapisovaná písmem fénickým. Používala se v obchodě i při náboženských obřadech a postupně vytlačila starou hebrejštinu. V aramejštině jsou psané některé části Bible a aramejsky také mluvil Ježíš Kristus. Ať máme k náboženství jakýkoliv vztah, nemůžeme přehlédnout, že celou euroamerickou civilizaci křesťanství výrazně ovlivnilo a Bible je nejprodávanější a nejpřekládanější knihou na světě. V současné době existuje iniciativa, která se snaží o nový překlad původních biblických textů, aby byly zbaveny historických dezinterpretací. V aramejských nářečích, psaných ovšem hebrejským písmem, byly zapsány i části Talmudu.
Vypůjčené souhlásky
Řekové vytvořili svoje písmo na základě fénického importu, ale protože jim tak docela nevyhovovalo, podívali se ještě přes rameno Aramejcům a opsali souhlásky. To je samozřejmě velmi zjednodušená historie, ale už v 5. století př. n. l. existuje řecká abeceda. Skládá se z 24 znaků a zná malá a velká písmena. Od toho okamžiku se rozvíjí také jedna z nejbohatších kultur v historii celého světa. Vznik písma dal světu nejdřív pravidla, zákony a s abecedou obrovský rozvoj vědy a kultury, filozofie, literatury, dramatu. A nejen to, také počátky demokratizace vědění ‒ je jednodušší naučit se 24 znaků místo stovek nebo tisíců. Démokritovi z Abdér je připisován výrok: „Tragédie i komedie jsou psány stejnými písmeny.“
Stále se máme co učit
V Japonsku se traduje přísloví „chceš-li prozkoumat sebevětší pravdu, musíš začít abecedou“.
I přesto, že vědci odkrývají nové stopy lidské vzdělanosti v podobě písemných fragmentů a mapují tak vývoj kulturní epochy lidstva tisíce let dozadu, v některých částech světa jako by se čas zastavil. Některé etnické skupiny v Austrálii a Africe stále ještě nemají své písmo. I když o důležitosti vzdělání nikdo nepochybuje, je podle posledních statistik 20 % lidstva zejména v rozvojových zemích stále ještě negramotných, z toho 2/3 i dnes tvoří ženy.
