Podle nových vědeckých zjištění dospělý zdravý člověk má až 10x více »cizích« mikrobiálních buněk než vlastních savčích. Kdybychom je shromáždili, dostaneme přes 1000 různých druhů mikrobů – o celkové hmotnosti 1,5 kg. Tvořilo by je 10–100 bilionů jednotlivců! Naštěstí většina nám neškodí. Ovšem v nás i kolem nás číhají i mikroorganismy různě nebezpečné.
A typ chřipkového viru – nejvíce způsobuje epidemie a pandemie. Může podstoupit výraznou antigenovou změnu a najít nový imunitní cíl u citlivých lidí. Svou změnou zcela znehodnotí imunizaci předchozími infekcemi. Napadá dýchací systém, přenáší se kapičkami slin při kašlání. Chřipka může být smrtelná pro slabé, staré či chronicky nemocné osoby. Prevencí je očkování.
Bakterie (Bakteria) – nejmenší soběstačné a nejpočetnější živé organismy organismy na Zemi. Typickou součástí bakteriálních buněk je buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), kyselina deoxyribonukleová (DNA). Na bakterie působí antibiotika. Studiem bakterií se zabývá bakteriologie.
Clostridum botulinum – bakterie, která může způsobit až smrtelnou otravu z jídla. Nachází se v nedokonale sterilizovaných zeleninových, masných a rybích konzervách, v nekvalitně zpracovaném masu, uzeninách (odtud též název klobásový jed). Příznaky botulismu: Do 18–36 hodin po požití nezřetelná mluva, potíže při polykání, rozmazané vidění, ochrnutí a zástava dechu. Podobně jako bojové nervově paralytické látky způsobuje i těžké nervové poruchy,
Aktualizace: V množství menším než nepatrném se tento jed využívá v medicíně při léčbě obrn, šilhání a neurologických onemocnění. Moderní plastická chirurgie ho začala používat zejména k odstranění vrásek.
Difteroidy – bakterie, které jsou blízké nebezpečné bakterii Corynebacterium diphtheriae vyvolávající záškrt (diftérii). Její toxin vyvolává těžkou angínu se značným zúžením hrtanu i hltanu, což přivolává dušení. Výjimkou není poškození srdce. Takto vzniklé infekce se léčí antibiotiky a podáním difterického antiséra,
Escherichia Coli (E. coli) – způsobuje těžkou formu otravy vinou málo propečených hovězích karbanátků a jiných výrobků z mletého masa. Příznaky: zvracení a silný průjem, často krvavý. Objeví se do 72 hodin a trvají až 10 dní při nucené hospitalizaci.
Flaviviry – mikroorganismy, které vyvolávají řadu onemocnění postihujících zejména centrální nervovou soustavu. Jedním z nejčastějších (a současně nejnebezpečnějších) je virus klíšťové encefalitidy. Přenašeči jsou volně žijící zvířata, psi, ptáci, hlodavci, ale i domácí hospodářská zvířata pasoucí se v přírodě. Vektorem nákazy je klíště (u nás druh Ixodes ricinus). Po nasátí infikované krve zůstává klíště trvale infekční a přenáší virus i na své potomstvo. Klíšťová encefalitida často připomíná chřipkové onemocnění s horečkou. Někdy však těžce poškodí CNS (bolesti hlavy, poruchy spánku aj. ). Prevencí je očkování
Gardnerella vaginalis – bakterie, která může způsobit zánět vagíny (pochvy). Léčí se antibiotiky.
HIV virus (z angl. Human Immunodeficiency Virus = virus lidské imunitní
nedostatečnosti) – je obalený RNA virus, náležejícím mezi retroviry. To je skupina
virů majících schopnost vytvořit podle své RNA řetězec DNA a ten vložit do genomu hostitelské buňky. Způsobuje nemoc AIDS (z anglického výrazu pro „syndrom získané imunitní nedostatečnosti“). Virus HIV se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami (zejména nechráněným pohlavním stykem), a z matky na dítě. Je obsažen v tělních tekutinách nakažené osoby.
Chlamydie – často jsou nejen původcem trýznivých pohlavních nemocí a šíří se jen pohlavním stykem. Jiné mohou zasahovat už i děti. Vyvolávají rakovinu, Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, cukrovku, nemoci cévního, plicního, očního, nervového systému apod. Nedávno vědci mj. objevili druh chlamydie, který napadá dýchací cesty (záněty plic, katary, astma) Podle nejnovějších zjištění u nás má v sobě nějaký druh záludné chlamydie 80 % obyvatel.
Influenzavirus – latinské pojmenování rodu virů z čeledi Orthomyxoviriade, ke kterým patří i virus chřipky typu A a B.
JC virus (JCV) – relativně málo nebezpečný mikroorganismus, který se může vyskytnout (nejčastěji v ledvinách) u osoby s dlouhodobě oslabenou imunitou.
Kapnofilní bakterie – využívají oxidu uhličitého k růstu, metabolismu i dalším životně důležitým procesům. Příkladem jsou některé streptokoky bakterie, které se vyskytují ve dvojicích či v typických řetízcích.
Lidský papillomavirus (HPV – Human Papillomavirus). Postihuje nejen ženy, ale i muže (rakovina penisu). Existuje přes 100 typů těchto virů, téměř polovina z nich postihuje oblast pohlavního ústrojí. Některé mohou způsobit rakovinu děložního čípku, která se přenáší virově. (Ročně na ni u nás umírá přes 400 žen!) K přenosu HPV může dojít jakoukoliv pohlavní aktivitou nebo při těsném kontaktu kůže na kůži s infikovaným partnerem. Odborníci nyní zjistili, že nakazit se může i novorozenec – v průběhu porodu od infikované matky. Prevencí je nově očkování dívek a žen ve věku 10–45 let.
Meningokok (Neisseria meningitidis) – bakterie kulovitého tvaru, která způsobuje některé hnisavé záněty mozkových plen (meningitidy). Bývá někdy v nosohltanu i u zdravých osob a projeví se např. při jejich vyčerpání. Prevencí je očkování.
Pneumokok (Streptotoccus pneumoniae) – bakterie, která často vyvolává zápal plic (pneumonii) nebo jiná hnisavá onemocnění v oblasti dýchacích cest (např. hnisavá meningitida).
Q (queenslandská) horečka – akutní infekční onemocnění způsobené virem, který se na člověka přenáší z dobytka. Může se vyskytnout i u nás. Má různé formy – nejčastěji plicní a chřipkovou. Léčí se antibiotiky.
Rickettsie -skupina mikroorganismů, které se podobají bakteriím, ale na rozdíl od nich nejsou schopny se množit mimo napadené buňky (v tom se podobají virům), Pozor: Na člověka se často přenášejí vinou členovců (vši, roztoči). Způsobují mj. skvrnitý tyf, Q-horečku (viz). Podobně jako na bakterie na rickettsie působí antibiotika.
Salmonella – bakterie, která miluje syrová a nedovařená vejce, nedovařenou drůbež a také jídlo a saláty ponechané dlouho na teple. Příznaky: Nevolnost, břišní bolesti, horečka, zvracení a průjem v časovém intervalu do 8–36 hodin.
Treponema – latinské pojmenování rodu bakterií, které patří mezi spirochety. (Ty tvoří čeleď pohyblivých bakterií spirálovitého tvaru; mnohé vyvolávají závažná lidská onemocnění.). Nebezpečí představuje zejména Treponema pallidum, která je viníkem pohlavní choroby syfilis. Ničí je běžná dezinfekce a vyšší teplota.
Viry se skládají z materiálu nesoucího dědičnou informaci a z plášťové bílkoviny. Způsobují např. spalničky, příušnice, vzteklinu. Nemohou žít samostatně, proto musí proniknout do buněk jiného organismu, aby se mohly rozmnožit. Odhodí svůj bílkovinný plášť a využijí DNA hostitelské buňky ke zmnožení svého dědičného materiálu. Kolem takto nově vzniklého materiálu nesoucího genetickou informaci se vytvoří bílkovinný plášť a nově vzniklý virus protrhává hostitelskou buňku nebo ji opouští v tzv. obálce, aby napadl další a další buňky a rozmnožil se v nich. Viry jsou tak malé, že na průměr vlasu by se jich vešlo asi 10 tisíc. Pozor: Viry (na rozdíl od bakterií) jsou rezistentní (odolné) proti antibiotikům.
Yersenia pestis – nepohyblivá bakterie způsobující mor (pestis). Přenos zajišťuje hmyz, rozvinutý mor se však může šířit i mezi lidmi navzájem. Vysoce nakažlivý mor, který jako „černá smrt“ ve středověku decimoval Evropu s miliony mrtvých obětí, letos v srpnu zabíjel v Peru.
Zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus) – často se nachází v organismu mnoha lidí, kteří touto bakterií mohou kontaminovat jídlo. Běžným zdrojem otravy je šunka, drůbež, vaječné krémy a pečivo jimi plněné. Příznaky (bolesti břicha, zvracení a průjem) se po požití objevují od několika minut až do šesti hodin. Někoho navíc postihuje zimnice, slabost a závratě.
Živočišné viry – viry napadající buňky živočichů. Obsahují DNA (deoxyribonukleová kyselina) nebo RNA (ribonukleová kyselina). Způsobují četná onemocnění lidí i jiných živočichů. Přenášejí se potravinami, vodou, přímým kontaktem s krví či kůží postiženého tvora, vzduchem, hmyzem.
Více se dozvíte:
M. Vokurka, J. Hugo: Velký lékařský slovník, MAXXDORFJESSENIUS, 2009
D. P. Snustad, M. J. Simmons: Genetika, Masarykova univerzita, 2009
L. Kříž: Povídání v magických energiích, IKAR, 2008
