Jsou na světě místa, kam se běžný smrtelník dostává jen s velkými obtížemi. Většina lidí vidí za nejstřeženějšími objekty na naší planetě většinou tajná vojenská zařízení, sejfy proslulých švýcarských bank, pevnost Fort Knox, střežící zlaté rezervy USA, a příznivci ufologie možná tajnou americkou základnu Area 51, kde se údajně zkoumají mimozemské bytosti a jejich technika.

Daleko cennější než všechno zlato světa jsou však dnes elektronická data. Tyto neviditelné soubory jedniček a nul jsou však v neustálém ohrožení a 21. STOLETÍ se podařilo jako prvnímu českému mediu proniknout do objektu, kde je jim, jako na jediném místě na světě, zaručena maximální bezpečnost.

Swiss Fort Knox je oficiální název horské pevnosti ve švýcarských Alpách, která dokáže uchránit uložená data před jakýmkoliv nebezpečím, včetně atomového úderu či nepředstavitelné globální katastrofy. V současné době zde má svá citlivá data uloženo na 50 000 zákazníků z celého světa. Jsou mezi nimi nejvýznamnější banky, vládní instituce, nadnárodní korporace, přední světové firmy i malé soukromé subjekty. Nejvíce zákazníků pochází z USA a z Ruska.

Prověrky, kontroly a prohlídky
S jedním ze spolumajitelů unikátní světové banky dat ve švýcarských Alpách, Christophem Oschwaldem, se scházíme před nádražím v malém podhorském městečku Saanen. Pan Oschwald nahlíží do prověrkového formuláře, který si od nás jeho firma SIAG (Secure Infostore AG) vyžádala měsíc před naším příjezdem, a ověřuje si totožnost. Vše je v pořádku, nasedáme do jeho vozu a míříme po úzké horské cestě přímo mezi alpské velikány. Naše cesta končí po pár minutách před skalní stěnou, před kterou přechází sem tam strážný v nenápadné šedé uniformě. Jsme na místě. Kdo zná kultovní seriál Stargate, připadá si jako před vchodem do operačního centra v americkém Cheyene Mountain. Však také horská pevnost byla ještě nedávno velitelstvím švýcarských vzdušných sil. Nedaleko od nás je vojenské letiště, na kterém mohou přistávat i soukromá letadla zákazníků švýcarského Fort Knoxu.

Problémy by měl i James Bond
Ve skalním masivu se před námi otevírají malé ocelové dveře a ocitáme se v přijímací místnosti. Fotoaparáty, mobily, flash karty (?), hodinky a všechny kovové předměty musíme uložit do zvláštní schránky. Dovnitř nesmí nic, na co by se mohla jakýmkoliv způsobem zkopírovat data. Následuje osobní prohlídka, daleko podrobnější než na amerických letištích, dostáváme elektronické ID karty a konečně vstupujeme do útrob hory. Dovnitř nás pouštějí přes půl metru široké ocelové dveře s olověnými výplněmi. Následuje přetlaková komora, zajišťující uvnitř komplexu vyšší tlak, chránící před proniknutím chemických a biologických látek. Absolvujeme první kontrolní stanoviště, kde se prokazujeme přiložením ID karty k identifikátoru a vyťukáním osobního kódu. Během cesty Fort Knoxem nás čekají takových kontrol ještě desítky, a to v doprovodu strážného, který ostražitě sleduje každý náš pohyb. Přímo k jednotlivým úložným serverům ve speciálně zabezpečených kójích však mají přístup pouze majitelé dat, a to po ověření hlasu, skenu oční sítnice a dalších bezpečnostních procedurách. Bezpečnost celého zařízení je prioritou a návštěvám jsou vstupy povolovány zcela výjimečně. Američané zde dokonce chtěli natáčet nový díl ze série Bondovek, ale majitelé jim svolení nedali.

Základem je dokonalá autonomie
SIAG je vlastně soukromou švýcarskou bankou pro digitální data. Existuje od roku 1994, ale samotná alpská pevnost byla plně zprovozněna teprve nedávno. Specializuje se na ochranu cenných a tajných údajů. Celý systém ve švýcarském Fort Knoxu je ryze autonomní. Disponuje vlastní, hardwarově nezávislou počítačovou sítí, která může být připojena kdekoliv na světě, a to nezávisle na internetu. V případě propojení přes internet je použito vysoce sofistikované 1024 bitové šifrování, speciální certifikáty a certifikační protokoly. Případní hackeři tedy nemají sebemenší šanci. Pokud by došlo v horském komplexu k výpadku elektřiny, okamžitě se rozběhnou ve zvláštní hale dva mohutné generátory, které mohou zásobovat energií Fort Knox celé měsíce bez přerušení. Protože stovky serverů jsou závislé na udržování konstantní teploty, je nutné jejich nepřetržité chlazení. To obstarává voda a i té mají uvnitř hory nekonečné zásoby. Protéká jí totiž podzemní řeka, kterou systém chlazení využívá.

Před čím se vlastně data chrání?
Největší obavy mají samozřejmě majitelé datových souborů z hackerských útoků, které by je mohly připravit nejen o samotná data, ale i o miliony. Po síti se pohybují desítky tisíc nejrůznějších červů, a virů, čekajících na vhodnou chvíli, aby si pochutnali na cenných datech. Ke katastrofálním ztrátám dat dochází i v důsledku nejrůznějších lidských chyb, zhroucení systému, nebo při prostých poruchách hardwarového či softwarového vybavení. Mnohý z nás, kdo pracuje s počítači, se již někdy dostal do situace, kdy se pevný disk počítače náhle odporoučel do věčných lovišť, a pokud jsme neměli data zálohována, zbyly nám jen oči pro pláč. K tomu přistupují u řady firem obavy ze stále sílící průmyslové špionáže. Proto jsou také ve švýcarském Fort Knoxu uloženy i originály nejrůznějších patentů, unikátních výrobních postupů a vynálezů. Majitelé komplexu jakékoliv elektronické zneužití dat v tomto zařízení naprosto vylučují.

Fort Knox odolá i elektromagnetické bombě
Cenná data jsou zde chráněna samozřejmě před požárem či přírodními katastrofami, jako je například zemětřesení povodeň atd. K tomu přistupuje dokonalé zabezpečení proti teroristickému útoku a komplex by měl odolat i jadernému výbuchu. Podle Christopha Oschwalda bylo nejsložitější a nejdražší zabezpečení komplexu proti elektromagnetickému pulzu (EMP). Ten je doprovodným jevem jaderného výbuchu, případně „čisté“ elektromagnetické bomby a dokáže zničit veškerá elektronická zařízení v dosahu několika kilometrů. Jen toto zabezpečení přišlo společnost na více než 40 milionů dolarů, což představuje na 720 milionů korun. Všechny serverové místnosti a úložné kóje pro data totiž působí jako Faradayovy klece a jsou odstíněny silnou vrstvou železných plátů.
Pokud jste viděli katastrofický film 2012, možná jste zachytili v dialogu mezi dvěma hlavními představiteli zmínku o tom, že na světě je jediné bezpečné místo, které by přežilo globální katastrofu, a to je skryto hluboko ve švýcarských Alpách. Tímto místem je právě Swiss Fort Knox.

Zvláštní poděkování patří švýcarské organizaci FORUM OST-WEST, která nám návštěvu Swiss Fort Knox umožnila.
www.forumostwest.ch

Více se dozvíte:
http://www.swissfortknox.ch/swissfortknox-english/index.html

Nebezpečí jménem EMP
Pokud se něčeho bojí společnosti spravující elektronická data jako čert kříže, je to elektromagnetický impulz neboli EMP. Je doprovodným jevem jaderného výbuchu, při kterém vznikne silný proud elektronů, rezonujících v zemském magnetickém poli. Samotný elektromagnetický pulz je extrémně krátký, trvá jednu milisekundu až mikrosekundu. Jeho ničivé účinky spočívají především v jeho rychlosti, se kterou ničí především polovodiče a tranzistory, tedy součástky počítačů a dalších elektronických zařízení. Dnes již není žádným tajemstvím, že některé státy disponují i elektromagnetickými bombami a dokonce i děly, která dokážou vyslat úzce směrovaný magnetický impulz na cíl. Elektromagnetický útok nemusí však přijít jen ze Země, ale i z vesmíru. Zdrojem silného elektromagnetického záření jsou i sluneční erupce – jimi emitované proudy elektronů také dokážou v elektronických zařízeních nadělat pěknou paseku.