Král sluneční soustavy. Přesně tento urozený titul je jako ušitý pro největší planetu solárního systému Jupiter(u?). Tento plynný obr je charakteristický nejen svými rozměry, ale i svým zbarvením. Vzhledem k proudění atmosféry se zde tmavší pásy střídají se světlejšími. Takový obrázek Jupiteru je znám z každé učebnice základní školy. Jenže, jak se zdá, tvář krále se pomalu mění…
Občas se říká, že Jupiter je hvězda, která propadla u maturity. Toto tvrzení je poněkud nadnesené – k tomu, aby se v jeho středu zapálila termonukleární reakce, má přece jen daleko, ale i tak jsou jeho rozměry úctyhodné. Kdyby se dal na jednu misku vah, na tu druhou by se muselo naskládat 318 zeměkoulí, aby obě misky byly vyvážené…
Uragány na denním pořádku
Jupiter, podobně jako ostatní plynní obři (Saturn, Neptun a Uran), se vyznačují velmi silným prouděním v atmosféře. Jednotlivá větrná pásma se přitom pohybují opačným směrem než sousední. Různá pásma mají odlišnou teplotu i chemické složení, což způsobuje barevnost Jupiteru. Světlá pásma se nazývají zónami, ta tmavá pak nesou označení pásy.
Tvář Jupiteru mimo jiné charakterizují dva tmavší pásy pod a nad rovníkem. Mají nahnědlé zbarvení a s největší pravděpodobností je tvoří zmrzlé krystalky čpavku, do kterých jsou zamíchány i různé sloučeniny síry a fosforu. Jinak tento krasavec se odívá spíše do světlejších barev, neschází zde třeba odstíny oranžové, bílé nebo narůžovělé.
Mají v tom prsty ufoni?
Jaké však bylo překvapení astronomů, když zjistili, že jeden z Jupiterových hnědých pásů jednoduše zmizel. Konkrétně ten jižní, zvaný SEB, u kterého se nachází i Jupiterova piha na kráse – tzv. velká rudá skvrna. Přitom ještě v posledních dnech roku 2009 nic nenasvědčovalo tomu, že by se vizáž největší planety sluneční soustavy měla jakýmkoliv způsobem změnit.
Poté se Jupiter při svém věčném putování dostal z pohledu zemského pozorovatele do těsné blízkosti Slunce. Jas naší životadárné hvězdy samozřejmě znemožnil pozemská pozorování Jupiteru. V dubnu tohoto roku Jupiter nastavil svou tvář lidským dalekohledům. Jižní pás však na pořízených fotografiích scházel. Že by dílo nějaké vyspělé mimozemské civilizace?
Předpověď pro Jupiter: oblačno až zataženo
Fanoušky sci-fi musíme zklamat, ale vysvětlení bude prozaičtější. Jižní pás se prostě čas od času vytratí. Když v roce 1973 kolem Jupiteru prolétala sonda Pioneer 10, hnědá mračna vůbec nezaregistrovala. Od té doby astronomické observatoře pozorovaly mizení nahnědlých pruhů ještě několikrát. „Pás SEB mizí v nepravidelných intervalech, naposledy v roce 1973–1975, 1989–90, 1993, 2007, 2010,“ upozornil John Rogers, ředitel Jupiterové sekce Britské astronomické asociace a v zápětí dodal: „V roce 2007 vybledl poměrně brzy, ale v jiných letech, SEB téměř chyběl, jako v současnosti.“
Příčinou mizení pruhů jsou jevy v Jupiterově atmosféře. Hnědé pásy zakryla vysoká oblačnost, která je zbarvena světle. „Díváme se zkrátka do různých vrstev oblačné struktury planety,“ nastiňuje vysvětlení zvláštního jevu americký astronom Glenn Orton. Ovšem proč se tato oblačnost objevuje zrovna nad jižním pásem a nikoliv jinde nad povrchem Jupiteru, to pro vědce zůstává i nadále tajemstvím.
Záhada trvá
Ale ani to není zcela uspokojivé vysvětlení. Zatímco hnědý pruh zmizel, velká rudá skvrna je stále patrná. To by znamenalo, že vinu za zmizení Jupiterovy ozdoby vysoká oblačnost nenese. Zkrátka záhada nad záhadu. „To, co se děje na Jupiteru, je velmi zajímavý úkaz, který zatím neumíme vysvětlit. Problém je v tom, že se jedná o gigantické útvary na Jupiteru, které nemizí okamžitě,“ podotýká ruský astronom Vladimir Surdin.
Každopádně, astronomická obec očekává, že se hnědý pruh na Jupiterovu tvář znovu vrátí. A může to být zajímavé vesmírné divadlo: „Můžeme se těšit na velkolepý výbuch bouří a vírů, kdy se SEB obnoví. Vždy vše začíná na jednom místě a následně se poruchy šíří velkou rychlostí kolem planety. I pro amatéry to bude velkolepá podívaná,“ uzavřel John Rogers.
Tajemství velké rudé skvrny
Velká rudá skvrna je atmosférický jev v horních částech Jupiterovy atmosféry. Na Jupiteru je pozorována již od počátků existence dalekohledů, schopných detailněji zkoumat Jupiterovu atmosféru. To znamená, že skvrna řádí přinejmenším přes 300 let. V podstatě se jedná o obrovský hurikán, který je dvakrát větší než planeta Země. Větry se zde pohybují rychlostí 640 kilometrů v hodině. Pozorováním bylo objeveno, že velká rudá skvrna není jediným bouřkovým systémem v atmosféře planety, ale že se zde nachází současně i další rudá skvrna a mnoho menších bouřkových systémů. Nová rudá skvrna je někdy nazývána jako Rudá skvrna Junior. Vědce však stále nejvíce přitahuje klasická rudá skvrna a snaží se jejím záhadám přijít na kloub. „Nejintenzivnější červenooranžová oblast ve střední části skvrny je asi o 3–4 stupně teplejší než oblast okolo ní,“ podotkl astronom Leigh Fletcher z univerzity v britském Oxfordu. Ovšem na bližší vysvětlení tohoto zajímavého jevu si věda ještě bude muset nějakou dobu počkat.
Vodík, helium, uhlovodíky a možná i gigantický diamant
Jupiter je jedním z nejjasnějších bodů na noční obloze. Jeho svrchní atmosféru tvoří z 88 až 92 % vodík a zbylých 8 až 12 % připadá na helium, vzhledem k poměru plynných molekul těchto plynů. Jelikož je ale molekula helia přibližně čtyřikrát hmotnější než molekula vodíku, složení se změní, pokud se vyjádří v hmotnostních procentech na poměr 75 % připadajících na vodík a 24 % na helium. Zbytek pak připadá na ostatní prvky. Atmosféra obsahuje stopová množství metanu, vodní páry, čpavku a křemičitanů. Vyjma těchto hojnějších sloučenin lze v Jupiterově atmosféře najít i velmi malé množství uhlíku, etanu, sulfanu, neonu, kyslíku, fosforu a síry. Měření v infračerveném a ultrafialovém světle ukázalo, že se v atmosféře nachází i nepatrné množství benzenu a dalších uhlovodíků. S velkou pravděpodobností má Jupiter skalnaté jádro, které má hmotnost asi deseti Zemí. Existuje i zajímavá teorie, že vzhledem k enormnímu tlaku uvnitř planety je toto jádro tvořeno jedním obrovským diamantem.
