Na otázku, jak a kde vlastně vznikl život, dodali vědci v průběhu posledních zhruba 100 let již pěknou řádku odpovědí. Jedna z posledních z hypotéz předpokládá, že nejideálnější podmínky pro vznik života panují mezi plátky běžného minerálu – slídy.
České pojmenování slída se ve skutečnosti vztahuje k celé skupině minerálů, které jsou z chemického hlediska hlinitokřemičitany. Mezi nejznámější a nejběžnější patří například světlá slída – muskovit, či biolit, tmavá slída. Všem typům slíd je však společná jedna vlastnost, která může za to, že tyto minerály vůbec zaujaly americkou chemičku Helen Hasmovou z University of California v Santa Barbaře. Mají totiž velmi neobvyklou makroskopickou strukturu: jednotlivé vrstvičky se od sebe mohou poměrně snadno oddělovat. Mezi těmito vrstvičkami nalezneme také nezvykle vysokou koncentraci jednoho z důležitých biogenních prvků – draslíku. A právě vysoká koncentrace draslíkových iontů ve slídě i v prakticky všech živých buňkách byla další stopou, kvůli níž se Hasmová začala věnovat průzkumu slíd detailněji. Podle ní není vyloučeno, že právě draslíkem překypující prostory mezi jednotlivými plátky slídy poskytly úkryt pro první vznikající buňky. Výhodou těchto „úkrytů“ je i to, že se do nich snadno dostanou jak potřebné látky, tak i energie ze Slunce. Její hypotéza by bylo dokonce možné i potvrdit. Některé kusy slídy jsou totiž velmi staré – jejich stáří se odhaduje na 4 miliardy let. Kdyby se v některém z takto starých minerálů podařilo nají zbytky organického života, mohla by americká vědkyně s velkou slávou prohlásit“ „Já jsem vám to říkala!“
