Asi žádná jiná země neprožívá v současnosti takový rozvoj jako Čína. Byť zde mnoho lidí žije pod hranicí chudoby, vládní místa chtějí dát okolnímu světu jasně najevo, kdože chce být světovým lídrem. Důkazem mohou být třeba vysoce ambiciózní plány, které by železniční přepravě daly zcela novou dimenzi.

Čína hodlá vybudovat nejen rozsáhlou vnitrozemskou železniční síť, ale hodlá expandovat i do zahraničí. Prvotním cílem jsou asijské státy, odkud Číňané chtějí dovážet průmyslové suroviny. Zde se jedná především o náhradu nepříliš bezpečné a pomalé lodní dopravy, na moři zažili Číňané v poslední době několik přepadení ze strany pirátů. Ovšem, koncem příští dekády, tedy někdy kolem roku 2020, by měla stát zbrusu nová železniční trať spojující čínskou metropoli Peking i s Londýnem. Tato dvě města přitom od sebe dělí 8 100 kilometrů.

Čína? Železniční špička

V oblasti železniční dopravy je východní Asie na špici už nějaký čas. Zprvu zde vládli Japonci, jejich rychlý vlak Šinkanzen brázdí železnice již od roku 1964. V poslední době zde však přebírá otěže Čína. Například souprava nazvaná Harmony Express zvládne tisícikilometrovou vzdálenost mezi městy Kanton a Wu-Chan za dvě a tři čtvrtě hodiny. To znamená, že se řítí rychlostí 400 kilometrů za hodinu. Na našich tratích si o takových výkonech můžeme nechat jen zdát, Pendolinu trvá cesta z Prahy do Ostravy dlouhá 356 kilometrů více než tři hodiny.
V roce 2015 by na území Číny mělo stát 30 000 kilometrů zcela nových vysokorychlostních tratí. Některé z nich budou klasické rychlovlaky, využívající standardní tratě, některé použijí princip maglev (viz rámeček). Maglev je například již nyní využíván na trati mezi šanghajským letištěm a vnitřním městem. Po dokončení vnitrozemské sítě se zrak Číňanů zaměří na výstavbu železnic, které „Říši středu“ propojí nejen s Asií, ale i s Evropou.

Konkurence letadel

V reálném socialismu se Češi příliš často do zahraničí nedostali. Vysněnou destinací bylo Bulharsko, 1 500 kilometrů dlouhá cesta nepříliš čistým vlakem tam trvala tři dny. Stejnou dobu by v roce 2020 měl cestující strávit na trase mezi Singapurem a Londýnem, přičemž vzdálenost mezi oběma místy přesahuje 10 000 km. Cesta mezi Pekingem a Londýnem by měla trvat pouhé dva dny. Běžná rychlost vlaků by se zde měla pohybovat kolem tří set kilometrů v hodině. „Naším cílem je, aby se tyto vlaky pohybovaly téměř tak rychle jako letadla,“ uvedl Wang Meng-šu, člen čínské strojírenské akademie
V čínském plánu jsou tři hlavní tratě. Ta první by měla spojit Peking a Singapur. Po druhé trati by rychlovlaky mířily přes čínské vnitrozemí do Kazachstánu, odtud dále do Ruska, Německa a konečnou stanici by měly ve zmíněném Londýně. Třetí strategická dráha by spojila Čínu s Indií, Pákistánem a Íránem. I z těchto destinací je patrné, kde Čína hledá své životní zájmy. Výměnou za výstavbu vysokorychlostní trati na svém území nabídnou asijské státy Číně své suroviny.

Největší projekt v historii

Číňané si již osvojili nové technologie, které jsou potřeba k výstavbě rychlodrah. Jejich tajemství sice ještě nedávno přísně střežily společnosti jako Alstom, Bombardier, Kawasaki nebo Siemens, dnes už však vše potřebné zvesela vyrábí čínský průmysl. A zahraniční firmy jsou rády, že mohou tu a tam dodat nějakou tu součástku pro tak obrovský trh, jakým ten čínský bezesporu je. Výroba vysokorychlostních vlaků, tedy souprav, které jsou schopné dosáhnout rychlosti alespoň 250 kilometrů v hodině, je už v Číně v plném proudu.
Ostatně, každá firma se jistě s potěšením zúčastní největšího projektu výstavby infrastruktury v dějinách. Mnoho smluv už je podepsáno, na čínsko-barmské hranici se již začalo stavět. Problémem může být třeba různý rozchod kolejí v jednotlivých státech, Číňané jednoznačně upřednostňují, aby se stavělo podle jejich not. Čína používá rozchod železnic 1435 milimetrů, je tedy stejný jako v Evropě, ale například ruské železnice jsou široké 1520 milimetrů. Ale Čína nakonec jistě svou vůli prosadí, byť zatím přesvědčili jen Vietnamce.

Tajemství magnetické levitace

Maglev neboli magnetická levitace není objevem nikterak novým – asi každý z nás si někdy vyzkoušel přitisknout k sobě dva magnety. Jeho princip pochopil už před sto lety americký fyzik Robert Goddard a spočívá v tom, že stejné póly magnetů se odpuzují silou. Výhodou vznášení se nad kolejnicí (levitace) je, že zcela schází tření, protože vlak se vůbec s kolejnicí nedostane do kontaktu –  souprava se vznáší asi patnáct centimetrů nad dráhou.
Ve stroji, který Maglev využívá, byste marně hledali elektromotor. Ten se totiž z nachází převážně na trati v rozbalené a ploché podobě. Na rozdíl od klasického elektromotoru se tu však nevyskytují pohyblivé prvky, protože zbylou část motoru tvoří elektromagnety umístěné na vlaku. Dodávkou střídavého proudu vzniká magnetické pole, které “běží” tratí a působí na elektromagnety na spodku vlaku. Tak, jak se mění frekvence střídavého proudu, mění se i rychlost vlaku. Když se směr pole obrátí, vlak zpomalí a nepotřebuje tedy ani brzdy.

Vysokorychlostní vlak v ČR? Nejdříve za 10 let, ale spíše později…

Když byly v roce 2003 do České republiky dodány první soupravy vlakových souprav Pendolino, kdekdo jásal, že se v českých zemích může svést rychlovlakem. Jenže chyba lávky, Pendolino je vlastně úplně normální vlak určený pro běžné tratě. Je jen vybaven naklápěcí skříní, která umožňuje průjezd oblouky vyšší rychlostí, než jakou zde projedou soupravy bez vynuceného naklápění.
Rychlovlak potřebuje speciální trať a ta zatím nestojí. První, ne příliš dlouhé úseky, mají vyrůst v tunelech tranzitního koridoru mezi Prahou a Plzní. Až poté se zahájí výstavba i delších úseků. Podle plánů by na území ČR měly vyrůst tři vysokorychlostní tratě, první od česko-německých hranic, přes Plzeň, do Prahy, druhá trať by měla vést od Děčína přes Prahu a Brno dále na Slovensko a do Rakouska a konečně třetí by spojila Brno, Ostravu a česko-polské hranice.