Každý z nás by asi potvrdil, že něco si koupit nebo vypůjčit je vždy jednodušší, než si to sám vyrobit. Právě tento ve své podstatě jednoduchý mechanismus nedávno nalezli američtí biologové i v živé přírodě. U mušek octomilek se objevil výjimečně rafinovaný typ vypůjčování schopností od bakterií.
Mušky octomilky druhu Drosophila neotestacea napadá v přírodě podobně jako mnoho jiných dalších tvorů zavilý nepřítel – parazitičtí „červi“ hlístice. Jeden z druhů hlístic si oblíbil obzvláště nepříjemnou strategii. Červ se prokouše se do těla mladé mušky a zabrání ji, aby v dospělosti snášela vajíčka. Napadená samička sice nezemře v důsledku parazitace, její geny však zahynou společně s ní a z evolučního hlediska je tak „konečnou stanicí“. Kdyby se parazitické hlístice více rozšířily, byl by osud mušek nejspíše zpečetěn. A právě taková situace nastala zhruba od 80. let minulého století na území velké části Severní Ameriky. Mušky však kupodivu přežívají stále. Tento paradox začal vrtat hlavou evolučnímu biologovi a parazitologovi prof. Johnu Jaenikemu z univerzity v Rochesteru v americkém státě New York. Aby přišel záhadě na kloub, rozhodl se detailně prozkoumat těla mušek ulovených v průběhu posledních 30 let. Netrvalo dlouho a nalezl v nich zvláštní druh bakterie rodu Spiroplasma. V kolekcích, které pocházely z počátku 80. let minulého století objevil tuto bakterii pouze v 10% z exemplářů, ve sbírkách z roku 2008 jimi však bylo infikováno již plných 80% samiček. Mezi šířením hlístic a bakterií tedy musí existovat nějaká souvislost! Další výzkum Jaenikeho týmu ukázal, že bakterie jsou vlastně přirozeným lékem proti hlísticím – v jejich přítomnosti se červům daří bídně a nechávají vajíčka much na pokoji. Díky spolupráci s bakteriemi tedy mušky výrazně vylepšily své evoluční vyhlídky i bez toho, aby musely pozměnit svou genetickou výbavu. „Takové evoluční výpůjčky mohou být velmi významným a dodnes podceňovaným motorem evolučních změn,“ vysvětluje význam svého objevu prof. Jaenike.
