Mohutná ropná skvrna, která nedávno zaplavila Mexický záliv, je pohromou nejen pro lidi, ale zejména pro přírodu. Mnoha zdejším vodním ptákům může páchnoucí toxická tekutina poničit peří, naleptat kůži, takže se utopí. Každá ekologická katastrofa výrazně narušuje i ustálené zvyky živočichů, spojené s komfortním chováním. 
Tak se vědecky označuje péče živočichů o čistotu těla. Přeborníky jsou ptáci. Odborníci postupně získávají nové poznatky dokazující, že peří si v dobré stavu udržují všichni ptáci.
Proč se koupe vodní ptactvo?
Možná se to zdá protismyslné, ale koupání je velice důležité hlavně pro vodní ptáky, kteří většinu dne prožijí ve vodě. Ta však nepronikne k řadě per a ke kůži. Křídla jsou stále naprosto suchá a tak je nutné každodenní omytí peří vodou. Koupací pud můžeme pozorovat i u domácích hus či kachen: Obvykle v poledních hodinách vytáhnou křídla z příkrytů, které je jinak chrání před vodou, a za prudkého plácání křídly se honí po vodní hladině. Přitom se potápějí a s vytaženými křídly obracejí na záda. Vědci to označují jako „hravé potápění“ zaručující promáčení partií, které jsou jindy beze styku s vodou.
Ani ochlazování není stereotypní
Tělní buňky většiny živočichů obsahují 60 – 80 % vody. Teplota, při které může organismus přežívat, se pohybuje mezi 0 – 45 °C. Většina savců má tělesnou teplotu kolem 37 °C, ptáci 39 °C. Vzestup teploty o více stupňů bývá nebezpečný pro život! (Podle posledních zjištění někteří pouštní savci – včetně velblouda – přežijí vzestup tělesné teploty až o 6 °C.)
Cévy vedoucí těsně pod povrchem kůže přispívají k velkému výdeji tepla. Při pocení se voda vypařuje z kůže. Zvířata se především ochlazují koupáním, i když bez významu není voda jako prostředek k tělesné očistě při uvedeném komfortním chování.
„Většina savců, kromě stepních a pouštních druhů, má-li k tomu příležitost, se velmi ráda koupe. Kromě lidoopů, kteří nemají, stejně jako člověk, vrozenou schopnost plavání, dovedou plavat téměř všichni savci“, dozvědělo se 21. STOLETÍ od světoznámého zoologa prof. RNDr. Zdeňka Veselovského, CSc.
Savci jsou ovšem žabaři v porovnání s mikroorganismy. V poslední době se doslova roztrhl pytel s objevy mikroorganismů, které dokážou přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách. Nejnovějším objevem je například bakterie Colwellia 34H, která dokáže přežít i v tekutém dusíku o teplotě -196°C!
Slon se raduje
Tak se velmi dobrým plavcem stal např. tygr, u kterého to – jako velké kočky- nečekal ani mnohý odborník. Předvídatelné je to největších suchozemských savců – slonů, kteří jako speciální sprchu používají chobot. Je ohebným prodloužením horního pysku a nosu, jehož svalovina se skládá z tisíců párů svalů. Nedávno vědci překvapivě zjistili, že nejenže sloni cítí vodu na vzdálenost desítek kilometrů, ale že čichová tělíska ve sloním chobotu jsou tak citlivá, že cítí pachy i pod vodou. Badatelé také odhalili, že sloni mají jakousi zásobárnu vody ve zvláštním nosohltanovém vaku, do kterého si při pití nebo koupání vodu načerpají. Při chůzi přes rozpálenou step, kde není stopa po vláze, si z této zásobárny nabírají tekutinu a stříkají se jí. Ukrytého vaku rádi používají i v zoo k nečekanému postříkání návštěvníků.
Voda s bahnem – to je pohoda
Voda sice není přirozeným prostředím pro většinu savců, ale někteří v ní tráví většinu života – např. vydry. V Africe velkooký hroch obojživelný, kolos o hmotnosti až 2, 5 tuny, přežívá neustále ponořený do bahnité vody.
Vodními savci jsou kapustňáci – vegetující mj. v ústí velkých řek Jižní Ameriky a na jihu USA. Sladkovodní savci i delfínovci se osvěžují i ve veletocích Ganga a Indus.
Divoká prasata a jeleni s oblibou vyhledávají bahnité tůňky nebo jámy – kaliště. Jde o jamku vyplněnou řídkým bahnem a jen částečně vodou. Uschlé bahno si odírají o stromy; spolu s ním odstraňují i staré chlupy a různé nepříjemné ektoparazity.
Ani popelení není k zahození
Sloni afričtí každý den nasají do chobotu pořádnou dávku prachu a poté ho rozfukují, aby se rozložil po hřbetě a usadil na hlavě. Prach působí jako sluneční clona a chrání kůži před přímým slunečním zářením. Slouží i jako dobrý repelent, neboť odpuzuje hmyz od bodání do citlivé kůže. Prach a písek k očistě využívají rovněž stepní a pouští savci. V prachu se rádi válejí na hřbetě koně, zebry, velbloudi a bizoni. Ostatně tzv. popelení zbožňují i domácí slepice. Kdákavě tak dokazují, že spektrum „koupání“ je velice pestré.
Více se dozvíte:
Z. Veselovský: Obecná ornitologie, Academia, 2001
Jak je to s „čubičkou“?
Pokud jde o psy, různá plemena mají k vodnímu živlu rozmanitý přístup – až k viditelnému odporu. Nejvíce vodu miluje novofundlandský pes s plovacími blánami. Původně pomáhal kanadským rybářům vytahovat sítě na břeh, dnes zachraňuje plavce z vody (ať se topí, nebo ne!) Ve Francii slouží několik těchto psů v pohotovostní jednotce při záchranných pracích na moři.
