Předpoklady o existenci temné hmoty a energie jsou výsledkem analýz stop po prvních okamžicích vesmíru. Co když však ale vědci tyto stopy interpretovali špatně ani temná hmota, ani a energie vlastně vůbec neexistují? Na možné chyby v dřívějších měřeních upozornili nedávno britští fyzikové z univerzity v Durhamu. Obrázek struktury vesmíru by se mohl opět výrazně proměnit.
30. června 2001 odstartovala z floridského mysu Caneveral raketa Delta II., které se podařilo na oběžnou dráhu vynést sondu, známou dnes jako WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe). Do vesmíru vzlétla s úkolem, který vypadá sice na prví pohled nenápadně, ve skutečnosti však může odborníkům napomoci v řešení těch největších záhad vesmíru. Zařízení na její palubě jsou určená k měřením fluktuací takzvaného reliktního (pozaďového) elektromagnetického záření, které je pozůstatkem doby poměrně těsně po takzvaném „Velkém třesku“. Nahradila tak starší, podstatně méně přesnou sondu COBE. Na základě naměření drobných fluktuací v pozaďovém záření pak odhadli astronomové složení vesmíru takto: 4% tvoří naše „stará známá“ viditelná (baryonová hmota), 22% pak temná, neviditelná hmota a 74% temná energie. Fyzikové Utane Sawangwit a jeho profesor Tom Shanks z univerzity v britském Durhamu proto nedávno zaslali do redakce odborného časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society pětistránkový dopis, v němž přesvědčivě ukázali, že i v datech poskytnutých sondou WMAP se vyskytují chyby mnohem zásadnějšího charakteru, než se dříve předpokládalo. Podle interpretace, kterou navrhují Sawangwit s Shanksem by však bylo možné vysvětlit fluktuace jinak a temná energie ani temná hmota by se vůbec nemusely dostat ke slovu. Pro řadu teoretických fyziků by to znamenalo skutečně velké oddechnutí – neznámá a vlastně i nepoznatelná temná hmota i energie nejednomu z nich připadala jako „králík vytažený z klobouku“. Ačkoliv není jednoznačně zřejmé, výtka britských fyziků znamená definitivní vyvrácení existence „temné stránky“ vesmíru, přeci jen znamenají důležitý krok tímto směrem. „Budou-li naše výsledky zopakovány novými výzkumy galaxií na jižní polokouli, může to pro teorii temné energie znamenat skutečný problém,“ říká mladý astronom Utane Sawangwit.
