Ochrana bankovek před paděláním se stává v době snadné přístupnosti nových technologií čím dál složitější. Podle vědců z univerzity v britském Cambridge by mohla budoucnost ochrany proti penězokazcům patřit postupu, který odkoukali od tropických motýlů.

Ty nejkrásnější a nejživější barvy na povrchu nejrůznějších organismů mají svůj původ ve hře světla a struktur na jejich povrchu. Tyto struktury mají však velmi daleko k prostému „nátěru“, tedy souvislé vrstvě jedné barvy, ale jsou velmi rafinovaně prostorově uspořádané. Britští vědci se inspirovali tzv. fototonickými strukturami na křídlech indonéského otakárka Palilio blumei. Když se toto křídlo podívají vědci vybavení speciálním optickým zařízením, zdají se jim skvrny jako modré, při běžném pohledu jsou však zelené. Entomologové mají proto  podezření, že tento motýl si s měněním barev zahrává „záměrně“. Jedna je signálem pro potenciální sexuální partnery, druhá pro predátory. Hýření barvami má původ v mnoha vrstev takzvané epikutikuly, nejsvrchnější vrstvy vnější hmyzí kostry. Principům lomu světla, který mají tyto nanostruktury na svědomí, fyzikové již dnes v podstatě rozumějí. Mnohem nesnadnějším úkolem je však napodobit přírodu a připravit jejich analogii uměle v laboratoři. A právě to se britsko-německému týmu fyziků podařilo. „I když je příroda v oboru samo-sestavujících se struktur stále lepší, máme přeci jen tu výhodu, že můžeme využívat široké spektrum umělých materiálů, které byly vyrobeny tomuto postupu takříkajíc na tělo,“ vysvětluje Mathias Kolle z katedy fyziky při Cavendishově laboratoři v Cambridge. Nezbývá, než doufat, že napodobit něco tak složitého se již penězokazcům nepodaří.