Principy fungování akupunktury nebyly z hlediska západní medicíny zatím dostatečně objasněny a řada lékařů ji proto dodnes považuje za pavědu. Studie, publikovaná nedávno v prestižním časopise Nature Neuroscience, ukazuje na jeden z možných mechanismů působení jehliček na molekulární úrovni.

Zabodáváním jehliček do různých míst těla léčí čínská medicína řadu nemocí nejméně 7000 let a bývá proto označována za nejstarší léčebnou metodu na světě. Řada pacientů, kteří byli touto metodou léčeni, na její příznivé účinky nedá dopustit.

Pro skeptické vědce však stále často zůstává „pavědou“, ze níž nestojí nic jiného, než ziskuchtivost na straně „lékařů“ na straně jedné a naivita pacientů na straně druhé. A důvod? Při výkladu a obhajobě svých principů užívají zastánci západní medicíny představ a pojmů, které nemají svůj protějšek ve slovníku západní vědy a tak pro ni zkrátka neexistují.

V posledních letech se však zejména ze západní strany stále více množí pokusy o to ukázat, že pomyslný most mezi západem a východem je možné začít stavět i ze západní strany. Klíč je v tom, aby se lékaři zbavili poněkud zastaralé představy těla jako velkého stroje a nahradili ji novou, kde je tělo spíše čtenářem nejrůznějších signálů či znaků.

Jeden z takových signálů zprostředkovává i běžná látka adenosin, na jejíž úlohu při zkoumání efektů akupunktury se právě zaměřili autoři studie publikované v Nature Neuroscience. Své pokusy nekonali pochopitelně na lidech, ale na laboratorních myších.

Adenosin plní v organismu řadu nejrůznějších funkcí, účastní se mimo jiné regulace spánku, srdeční činnosti a také potlačování nejrůznějších zánětů. Vědci přišli se zjištěním, že adenosin je také velmi aktivní ve spodních vrstvách kůže, které zasahuje právě akupunktura.

Zjistili, že po zabodnutí jehličky do tkání myši byla koncentrace adenosinu až 24x vyšší, než na stejném místě před zabodnutím. Signál, který adenosin dále předá mozku má za následek sekreci přirozených „zabijáků bolesti“, endorfinů a velmi efektivně tak od bolesti ulevuje.

„Je zřejmé, že akupunktura může aktivovat celou řadu nejrůznějších mechanismů. Tato studie je zajímavým příspěvkem k našemu prohlubujícímu se porozumění velmi komplexnímu zásahu do organismu, kterým je akupunktura,“ říká jeden ze spoluautorů studie Jurgen Schnermann.