Astronomové své dalekohledy zaměřují na nejvzdálenější místa vesmíru, přesto je i v naší sluneční soustavě řada objektů, které na své důkladné prozkoumání ještě čekají. Skvělým objevitelem je v tomto ohledu sonda Cassini, která již šest let zkoumá Saturn a jeho okolí.

Sonda se nevěnuje jen krasavci mezi planetami – Saturnu, ale i jeho oběžnicím. Naposledy si z blízka prohlédla měsíček Mimas. Termín měsíček je vskutku na místě, protože Mimas je mrňous, jeho průměr je pouhých 400 kilometrů, což je méně, než měří Česká republika od západu na východ.

I přesto je tento miniměsíc v mnoha ohledech zajímavý. Je to například nejmenší těleso, které se v naší sluneční soustavě dokázalo zformovat do tvaru koule.

Zjizvená tvář

Mimas byl objeven již v roce 1789 anglicko-německým astronomem Williamem Herschelem. První detailnější informace o něm přinesla až americká sonda Voyager 1, která kolem něj prolétla v roce 1980. Pořízené fotografie ukázaly, že Mimas kdysi potkala dramatická událost v podobě srážky s jiným tělesem.

Značnou část povrchu měsíce totiž zabírá impaktní kráter – pozůstatek srážky, která se pro Mimas málem stala osudnou. Kráter, který by ve stejném poměru na Zemi zakryl celou Severní Ameriku, nese jméno právě po objeviteli Mimase Williamu Herschelovi.

Díky průzkumu sondou Cassini mají nyní vědci přibližný scénář, jak k celé události došlo. Kdysi dávno se Mimas srazil s tělesem, jehož průměr přesahoval deset kilometrů. To není v kosmických měřítcích mnoho, ba naopak, ale i tak dokázal tento kus hmoty na Mimasu nadělat slušnou paseku.

Vesmírná havárie

Nejen že zde vyhloubil 140 kilometrů široký a 10 kilometrů hluboký kráter, uvnitř kterého jsou šest kilometrů vysoké hory. Impakt navíc značně poškodil vnitřní stavbu Mimasu. Trhliny v jeho kůře jsou dodnes patrné.

Kdyby planetka, která se s tímto měsíčkem srazila, byla jen o chlup rychlejší, žádný Mimas by již dnes neexistoval. Není bez zajímavosti, že Mimas je velmi podobný Hvězdě smrti z filmové série Hvězdných válek.

Herschelův kráter je dnes zachován v podstatě v nezměněné podobě. Sonda Cassini upřesnila měření teploty povrchu Saturnova měsíce, která se pohybuje pod 200 stupni Celsia. Při takové teplotě se vodní led stává extrémně tvrdým a tak brání změnám na povrchu.

A jak nízká hustota Mimasu napovídá, právě vodní led je jeho základním stavebním materiálem. Mimas je tak svým způsobem zakonzervován a po miliony let se jeho tvář mění jen minimálně.

Je na Enceladu život?

Podle původních plánů NASA měla být mise sondy Cassini ukončena již před dvěma lety. Vzhledem k její úspěšnosti se ji však Američané rozhodli prodloužit až do letošního roku. Dvojsonda Cassini/Huygens se na svou pouť vydala v roce 1997.

Cestu od Země k Saturnu, která měří tři a půl miliardy kilometru, urazila za sedm let. Využívala přitom gravitace planet a dosáhla rychlosti až 68 000 kilometrů za hodinu. Obě sondy se poté rozdělily – zatímco evropský modul Huygens dosedl na Saturnův měsíc Titan, Cassini zkoumala Saturn a jeho měsíce z nadhledu.

Mnohé jejich objevy vědce překvapily. Na Titanu zjistily existenci bílého pohoří, jehož barva je s největší pravděpodobností způsobena metanem, který se zde vyskytuje i ve formě srážek. Na tom samém měsíci zaregistrovaly duny.

Sonda Cassini rovněž potvrdila, že Saturnův měsíc Enceladus by za jistých podmínek mohl být vhodný pro vznik primitivních forem života. Vyslala snímky dosud neznámého prstence Saturnu, spočítala, že na Saturnu trvá den 10 hodin a 47 minut, objevila zde dvě nové oběžnice a zjistila, že i měsíc může mít prstenec.

Touto ozdobou se pyšní Saturnův měsíc Rhea.