Svět, v němž žijeme, je na jedné straně plný až nadbytečného luxusu, na druhé straně však dokáže být po čertech nehostinným místem k životu. Po antidepresivech, která dokáží od neustálých tlaků v rodině či práci ulevit, proto dnes sahá čím dál více lidí. Jsou však pro všechny stejně bezpečná? Nejrizikovější skupinu stále představují těhotné ženy. 
Mezi všemi typy poruchy nálad, které dnešní psychiatrická věda rozeznává, je deprese tou zdaleka nejrozšířenější. Celoživotně jí trpí celých 16 % všech lidí, ženy jsou k ní o něco náchylnější než muži. Podle průzkumu, který provedla Světová banka, bude okolo roku 2020 deprese druhou nejčastější příčinou smrti a pracovní neschopnosti, hned za ischemickou chorobou srdeční. S tímto alarmujícím stavem se lékaři snaží vyrovnat tak, že vyvíjejí stále účinnější a přesněji zacílené léky, antidepresiva. Jako většina léků mají však i vylepšovače nálady rubovou tvář v podobě nejrůznějších vedlejších účinků. A jak jdou dohromady antidepresiva a těhotenství? Někteří lékaři připomínají, že jejich výhody stále lehce převažují nad nevýhodami.
Plíživá epidemie deprese
A jak je vlastně možné, že lidí s depresí v posledních letech tolik přibývá? Abychom na takovou otázku dokázali odpovědět, je třeba si nejprve ujasnit, proč vlastně deprese vzniká. Podobně jako u řady jiných psychických poruch může vést k jejímu projevení řada různých příčin, které se navíc vzájemně podporují a doplňují. Poměrně běžnou příčinou je reakce na nějaký jiný problém organismu. Mezi časté spouštěče patří například cukrovka, poruchy jater či vznik různých nádorů. Někdy se také jedná o reakci na různé léky či jiné farmakologické preparáty, například chemoterapeutika či antikoncepce. Snad nejčastější příčinou však jsou změny v chemických pochodech v mozku, které jsou velmi často geneticky podmíněné. Jde v první řadě o hospodaření našich mozkových buněk s látkami důležitými pro přenášení elektrických vzruchů, takzvanými monoaminovými neurotransmitery (např. serotonin, tryptofan, dopamin). Druhou skupinu příčin vzniku deprese tvoří reakce na podnět zvenčí. Takové úmrtí v rodině, rozchod či rozvod, ztráta zaměstnání nebo selhání v nejrůznějších zatěžkávacích situacích, které život přináší, dokáže příchod depresí výrazně podpořit. Na vzniku a rozvinutí deprese, která jako epidemie prochází především zeměmi rozvinutého světa, se tedy podle všeho podílí především stále větší počet stresujících faktorů.
Jak na léčení deprese?
Léčení deprese je velmi komplikované. Klíčem k volbě správné metody je v první řadě správná diagnóza. Psychiatr či psycholog musí depresi nejprve odlišit od běžné špatné nálady a přesně zjistit, ve které fázi depresivního onemocnění se pacient nachází (lehká, střední těžká). U lehčích forem depresí, které se projevují především ztrátou životní radosti a optimismu, není třeba ihned nasazovat nejrůznější pilulky. Napomoci mohou nejrůznější psychoterapeutické metody, které mohou pacienta naučit lépe pochopit své příznaky a předcházet stresovým situacím. Zvláště dobře se také osvědčuje takzvaná kognitivně-behaviorální terapie (KBT), tedy jakési „přeučování“ špatných návyků na dobré. Nejběžnější ze všech metod je dnes nasazení nejrůznějších antidepresiv (viz rámeček) či antipsychotik. Existují však i typy depresí, na které jsou i antidepresiva krátká a lékaři musí sahat i k různým alternativním metodám. Jednou z nich je například elektrokonvulzivní terapie, při které je do mozku pacienta vyslán elektrický impulz, díky němuž je simulován krátký epileptický záchvat. V poslední dobře se také osvědčuje stimulace bloudivého nervu (nervus vagus), fototerapie čili léčba světlem (viz rámeček) nebo i stimulace mozkové kůry magnetickým polem (takzvaná. repetitivní transkraniální magnetická stimulace – rTMS).
Prášky a těhotenské bříško
Nejčastějšími léky, které dnes psychiatři k léčení těchto problémů předepisují, jsou tzv. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI – např. sertralin, citalopram, paroxetin či fluoxetin), které mají zdaleka nejméně vedlejších účinků. Ani ty však nejsou zcela nevinné. Po několika týdnech může u některých pacientů nastoupit úzkost, zvracení, průjmy či závratě. Nejproblematičtější skupinou pacientů jsou však těhotné ženy. Například ve Spojených státech, kde v dnešní době zažívají antidepresiva svou zlatou éru, užívá tyto léky dokonce každá osmá těhotná žena. Na tento alarmující stav lékaři pochopitelně reagují dalšími a dalšími studiemi, které se snaží potvrdit či vyvrátit škodlivost těchto prášků na vývoj plodu. „Deprese zvyšuje riziko předčasného narození, nízké porodní váhy a novorozeneckých komplikací,“ vysvětluje jeden z předních odborníků, Emilio Sanz z univerzity La Laguna v Tenerife na Kanárských ostrovech. Situace je však poněkud prekérní. Podle lékařů nelze u některých typů léků vyloučit vedlejší efekty, které jsou takřka nachlup stejné. Například při braní léku na bázi paroxetinu v průběhu prvního trimestru byla prokázána 2x větší pravděpodobnost, že se miminko narodí s vrozenou srdeční vadou, vyskytnout se může i předčasný porod či nízká porodní váha.
Jak to vidí 21. STOLETÍ:
A jaký závěr by si tedy měly těhotné ženy, které trpí dlouhodobými depresemi, z dosavadních lékařských výzkumů odnést? Na místě je v první řadě podrobná konzultace s lékařem. Ten by měl zvážit především hloubku onemocnění. U lehčích forem deprese je na místě vyměnit farmaka za terapii. Na místě je také sport, velmi vhodná je například jóga. A jistě není třeba připomínat, že je důležité vyvarovat se požívání látek, které mohou depresi jen prohlubovat, jako je alkohol či drogy.
Velká rodina vylepšovačů nálady
Člověk, který upadá do dlouhodobých depresí, si často hledá cestu ven způsoby, které jsou z dlouhodobého hlediska často naprosto neudržitelné. K takovým patří především alkohol, který sice dokáže náladu krátkodobě vylepšit, dlouhodobě však depresi spíše prohlubuje. Mezi příčinami vzniku alkoholismu proto deprese obsazuje jednu z čelních příček. Z depresivních stavů dokáží napomoci i tlumící drogy na bázi opiátů (například morfin či heroin) či amfetaminů (např. pervitin neb extáze). Tyto látky byly také zhruba do poloviny 50. let minulého století také na léčbu melancholie předepisovány. O koncích takové „léčby“ však není ani třeba se dále rozepisovat. Většina z léků na deprese, které se používají v dnešní době, nějakým způsobem ovlivňuje způsob, jimiž mozkové buňky hospodaří s neurotransmitery. Mezi takové patří například tricyklická antidepresiva, inhibitory zpětného vychytávání serotioninu a nordadrelinu (SNRI, SSRI, SARI, NRI) nebo inhibitory monooxidázy (MAOI).
Světelná terapie – léto v zimě
„Kam nechodí slunce, tam chodí lékař,“ zní dávné moudro našich babiček. Lidský druh se vyvinul na afrických planinách, tedy otevřeném prostoru, kde se před denním světlem prakticky nebylo možné schovat. Ještě v nedávné době, dejme tomu před 100 lety, pracovala většina lidí venku. V dnešní době je však většina lidí zavřena po většinu den v domech či kancelářích a sluneční světlo nám tak čím dál více chybí. Využívání světla k léčení doporučoval již řecká lékař Hippokrates (460 př. n. l.–377 př. n. l.). Pionýrem moderního využívání efektů světla byl dánský lékař Niels Ryberg Finsen (1860–1904), který byl za své výzkumy v roce 1903 poctěn Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství. Finsen se soustředil na léčení kožních problémů, zejména akné. Díky tomu, že délka fotoperiody, tedy části dne, kdy je světlo, souvisí s rytmickou synchronizací metabolických procesů známých jako cirkadiánní rytmy, je léčba světlem účinná zejména v oblastech, které nějakým způsobem s poruchami těchto rytmů souvisejí. Typickým takovým problémem jsou například poruchy spánku, ale například i sezonní (zejména podzimní) deprese.
