O tom, že ženy prodělávají během těhotenství a také po porodu řadu hormonálních změn, které mohou vyústit v nepříjemné a vleklé deprese, se popsalo již opravdu hodně papíru. Američtí lékaři však nedávno zjistili, že tyto deprese se nevyhýbají ani velkému procentu tatínků.

Zrození nového života je obrovským důvodem k radosti, pro řadu matek však bohužel znamená bránu do psychického pekla. Deprese, které se mohou rozvinout jak reakce na těhotenství a porod, jsou mezi maminkami bohužel poměrně široce rozšířené.

Podle všech předpokladů by měli být vůči něčemu takovému tatínkové imunní – jejich mozek se přeci v koktejlu hormonů nekoupe. Američtí psychiatři James F. Paulson a Sharnail D. Bazemorová z americké Eastern Virginia Medical School však nedávno přišli se studií, podle níž se deprese nevyhýbá ani nezanedbatelnému počtu nastávajících či novopečených otců.

V období vymezeném koncem prvního trimestru těhotenství a prvními narozeninami dítěte trpělo depresí přesně 10,4% z celkového sledovaného počtu 28 004 otců. Nejčastěji se deprese objevovala mezi 3 – 6 měsícem po porodu (25,6%), nejméně v prvních třech měsících po porodu (7,7%).

A co z těchto výsledků vědci vyvozují? Jejich hlavním závěrem je, že depresivní potíže jsou v podstatě „nakažlivé“. Když se objeví u matky, přenesou se v mnoha případech i na otce. Lékaři, v jejichž péči se postižené maminky nacházejí, by proto měli věnovat péči nejen jim, ale pro jistotu i jejich partnerům.

Rodiče trpící depresí totiž vytvářejí pro novorozence velmi nepříznivé prostředí, s jehož důsledky se pak bude muset vyrovnávat po celý zbytek života. Autor: Josef Querelle