Procesy na atmosféře a biosféře naší planety jsou natolik komplikované, že nikdy nemůžeme dopředu přesně odhadnout, jakým způsobem se řetězec příčin a následků propojí. Izraelští geofyzikové přišli nedávno se zjištěním, že vypalování amazonských pralesů přispívá k „vysychání mraků“ a tím také k postupnému vysušování tropů.

Vodítkem jim bylo monitorování počtu blesků.

Ždářením pralesa se totiž místní zemědělci snaží získat půdu, kterou by mohli využívat jako pastviny. Už toto vypalování představuje jeden z největších problémů současného světa. Nejenže ubývá plocha jednoho z nejdůležitějších ekosystémů planety, ale půda, která se takto získá, vydrží rodit jen krátkou dobu.

Brzy ji čeká neodvratná eroze a zemědělci proto musí ve vypalování neustále pokračovat. Erodovanou půdu však již zpět na prales přeměnit prakticky nelze. Další, na první pohled méně nápadné důsledky vypalování pralesů v Amazonii, se rozhodli zkoumat i izraelští vědci.

Jejich specializací však není biologie ani zemědělství, ale geofyzika a meteorologie. Pro své zkoumání si vybrali zajímavý způsob: pokusili se propojit data o množství aerosolů (tedy „kouře“) s údaji o počtu blesků.

Ke vzniku mraků je totiž třeba řady drobounkých částeček, kterým meteorologové říkají „kondenzační jádra“. Nic se však nemá přehánět. Když je takových částeček v atmosféře příliš velké množství, vodním párám se nepodaří vytvořit dešťové mraky a přestane pršet.

„Naše výzkumy souvislost mezi větší koncentrací aerosolů a menším počtem mraků skutečně potvrdily. Příliš velké množství aerosolů může mít skutečně významný vliv na cirkulaci vody v atmosféře,“ vysvětluje hlavní autor celé studie, prof.

Colin Price z Katedry geofyziky univerzity v izraelském Tel Avivu.