Domů     Příroda
Sobi si neřídí vnitřní hodinky
21.stoleti 23.3.2010

Velká část živočichů a rostlin má v sobě zabudované jakési „vnitřní hodiny“, takzvané cirkadiánní rytmy. Tato vnitřní nastavení, která jsou regulována řadou hormonálních procesů, se však musí i „seřizovat“ podle toho, zda je venku den či noc. Jak to ale dělají zvířata, která žijí v polárních oblastech, kde se den a noc střídá jednou za půl roku? Velká část živočichů a rostlin má  v sobě zabudované jakési „vnitřní hodiny“, takzvané cirkadiánní rytmy. Tato vnitřní nastavení, která jsou regulována řadou hormonálních procesů, se však musí i „seřizovat“ podle toho, zda je venku den či noc. Jak to ale dělají zvířata, která žijí v polárních oblastech, kde se den a noc střídá jednou za půl roku?

Vnitřního prostředí organismu je nastaveno na rytmus se zhruba 24 – 28 hodinovou periodou, v němž hraje centrální úlohu hormon epifýzy zvaný melatonin. Tyto „vnitřní hodinky“ se pak většinou ještě seřizují  prostřednictvím očí, které zprostředkovávají organismu informaci o tom, do zda je venku světlo či tma a  předávají ji dále do centrální nervové soustavy. U zvířat, která žijí v oblastech v blízkosti pólů,  však synchonizování vnitřních rytmů s denní periodicitou ztrácí smysl – den zde trvá stejně jak noc půl roku. Biologové Andrew Loudon z univerzity v britském Manchesteru se se svým kolegou Karlem-Arne Stokkanem z univerzity v norském  Tromsø se rozhodli zaměřit svou pozornost na typického obyvatele severu – soba. A výsledek je zprvu skutečně překvapil! „V případě sobů s zdá, že tento mechanismus „vnitřních hodin“ chybí. Sobi nevykazují žádné přirozené interní rytmy vylučování melatoninu,“  vysvětluje prof. Loudon. „Máme podezření, že sobi mají plnou sadu normálních „hodinkových“ genů, jen jsou u nich regulovány jinak,“ dodává Loudon. Tato skutečnost vědce překvapila zejména proto, že všichni ostatní příbuzní sobů z čeledi jelenovitých sudokopytníků si své „vnitřní hodinky“ řídí zcela běžně. Nyní očekávají, že podobný jev naleznou i jiných zvířat, která žijí v arktických oblastech.

Předchozí článek
reklama
Související články
Tato více než metr dlouhá ryba se pohybuje u mořského dna, kde je vystavena chladu. Jako obranu si vyvinula krevní protein, který působí jako nemrznoucí směs. Ten došel komerčního využití. Slimule americká (Zoarces americanus) patří mezi ostnoploutvé ryby. Má protáhlé tělo dlouhé až 1,2 metru, které se dokonale hodí pro život u mořského dna. Je […]
Jako želvušky (Tardigrada) se označují asi 1 milimetr velcí bezobratlí živočichové, žijící v mechu. Přezdívá se jim vodní medvídci a ví se o nich, že jsou prakticky nezničitelní. Dlouhou dobu bylo pro vědce záhadou, jak samci vyhledávají samice. Nyní se zdá, že tomu přišli na kloub. Tito drobní živočichové, disponující čtyřmi páry končetin s neúměrně […]
V krátkém létě zelené planiny, jinak zaledněná krajina, kde strom bývá vzácnější než vegan ve lví smečce, plná ostrých zlomů, připomínajících, že zdejší terén vznikl teprve nedávno. Takový je Island. A když je řeč o Islandu, nelze opomenout jeho gejzíry. Před dávnými lety, konkrétně před 65 000 000 let, došlo ke zlomu v zemské kůře […]
Sedm, deset, v lepších případě dvanáct nebo šestnáct let. Tak dlouho se zpravidla dožívají naši psí společníci. A nejen chovatelé, ale i vědci se ptají: Šla by tato doba prodloužit? Při vší úctě ke kočkám, pes je skutečně nejvěrnějším přítelem člověka. Zvládne být záchranářem, terapeutem, hlídačem, přepravcem, vojákem, pastevcem a samozřejmě velmi dobrým společníkem. Psí […]
Na nejmenším kontinentu světa se nachází závratné množství jedovatých tvorů, jako jsou pavouci, hadi, medúzy, chobotnice, mravenci či ptakopyskové. Proč jich tolik hostí právě Austrálie? „Austrálie se stala samostatnou pevninou před asi 100 miliony let, kdy se oddělila od jižního super kontinentu Gondwana,“ říká Kevin Arbuckle, docent evoluční biovědy na Swansea University ve Velké Británii. […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz