Je asi jen málo čtenářů, kteří by neznali poutavou knihu Eduarda Štorcha „Lovci mamutů“. Díky ní prožívali dobrodružný životní příběh mladého Kopčema, jenž s bystrým Veverčákem a dalšími kamarády žil v kruté době ledové. Nové poznatky českých vědců, kteří využívali moderní techniku, však naznačují, že všechno asi bylo ve skutečnosti poněkud jinak.
Jisté ovšem je, že lovci mamutů žili na počátku mladšího období starší doby kamenné – paleolitu. (Toto období trvalo cca do 11. tisíciletí př. n. l.) Osídlili rozlehlou část dnešní Evropy – od západních břehů Atlantického oceánu přes střední Evropu až do ukrajinských stepí i dále na východ. Jejich tlupy, které tvořilo několik desítek lidí, žily kočovným způsobem života, ale často se vracely na určitá místa, pokud poskytovala dost potravy. Jednalo se zejména o trasy, kudy táhla stáda velkých zvířat – mamutů, sobů, praturů, zubrů, nosorožců atd.
Proč je bolely klouby a zuby?
Z četných archeologických nálezů odborníci vyvozují, že život lovců mamutů nebyl v mnoha aspektech vůbec jednoduchý. Dožít se věku 50 let bylo velkou výjimkou. Podařilo se zjistit, že lovce mamutů trápila mnohá zdravotní postižení. Dominovaly záněty kloubů a také bolesti zubů. Mnozí vědci to dlouho dávali do souvislosti s nehostinným prostředím. Nejen Eduarch Štroch zdůrazňoval, že nemilosrdně vládla doba ledová.
„Dlouhé zimy s krutými mrazy, ledovými větry a sněhovými vánicemi působily tlupám vždy mnoho utrpení a zvláště tehdy, když tlupa neměla dosti zásob“, napsal v polovině 20. století renomovaný paleontolog univerzitní prof. RNDr. Josef Augusta, DrSc. (1903 – 1968).
Kruté počasí je asi tolik netrápilo
Nejen tento odborník by se jistě podivil, kdyby se nyní dožil nejnovějšího objevu odborníků z Přírodovědecké fakulty UK i jiných specialistů, na který přišli v Krkonoších. Důkladným výzkumem ve zdejším Labském dole dokázali, že podmínky v této části doby na našem území nebyly takové, jak se dlouho předpokládalo.
Prokázaly to unikátní vrty. Prováděl je glaciolog RNDr. Zbyněk Engel, Ph.D., který pro 21. STOLETÍ letos v únoru upřesnil „Dostali jsme se do hloubky přibližně patnácti metrů a zkoumali horniny staré více než třicet tisíc let. Podzemní vrty překvapivě ukázaly, že v našich nejvyšších horách tehdy vůbec nebyl ledovec!“
Postrachem se tedy nemohla stát ani dotíravá krutá zima. Z nalezených prastarých kamenů se totiž moderními metodami podařilo zjistit, že v oné době, zaváté závějemi desítek tisíc let, ozařoval svět dost silný sluneční svit. „I v poslední době ledové byla dlouhá období, kdy nebyly dostatečné podmínky pro vznik ledovců v Krkonoších,“ dodal archeolog a geolog (mj. pedagog na Katedře archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové) PhDr. et Mgr. Petr Šída, Ph.D.: „ Naše představa vymrzlé studené tundry je úplně lichá, poslední výzkumy ukazují, že bylo relativně tepleji.“ V nížinách se lovci mamutů mohli schovat mezi stromy, podle výsledků hlubinných výzkumů zde dokonce rostly i teplomilné duby.
Co by dnes psal Eduard Štorch?
Jak se vlastně změnil pohled archeologů na lovce mamutů – reprezentanty prastaré civilizace? Co všechno by dnes napsali jinak, kdyby byli novodobým Eduardem Štorchem? Tak jsme se zeptali odborníka dr. Petra Šídy, jenž byl vedoucím kolektivu autorů velkolepé výstavy o lovcích mamutů. Do Národního muzea v Praze se na ni od října 2006 do srpna 2007 přišlo podívat přes půl milionu zájemců.
„Nejpatrnějším rozdílem je, že dnes lovce mamutů vnímáme jako lidi, kteří jsou nám ve všech ohledech rovni. Byli to moderní lidé, stejní jako my, se stejnými schopnostmi jako my. Štorchovi lovci mají problém mluvit i počítat, rozhovor večer končí, protože již není vidět na posunky. Mají obrovský problém rozdělat oheň.“ Taková představa je dnes již překonaná. Kolem táborových ohňů muselo být každý večer velmi živo. Štorch také nechává své lovce bojovat a prohrát s jinou skupinou. Války mezi loveckými skupinami dnes nepředpokládáme. Při tehdejší hustotě populace by byly zbytečné. Lovci byli mnohem spíše rádi, že potkali někoho, s kým si mohou popovídat.
Stále je co objevovat
Posledních sto let výzkumu mnoha archeologů v Čechách i na Moravě přineslo obrovské množství nových nálezů. Dnes víme, že na Moravě v této době kvetla nejrozvinutější civilizace tehdejšího světa. Lovci vypalovali první keramiku, tkali tkaniny, vytvářeli dlouhodobě osidlovaná tábořiště, lovili zvěř. Měli složitou duchovní kulturu, která se odráží v množství pohřbů, uměleckých předmětech i předmětech souvisejících se šamanskými rituály.
Dr. Šída: „Klima doby lovců mamutů nebylo tak drsné, jak si většina z nás představuje. V našem prostoru se střídaly mozaikovité ostrůvky různých typů vegetace. Tam kde bylo vlhko, rostly ostrůvky tajgy, tam kde bylo větší sucho, převládaly travnaté stepi. Pouze v nejvyšších polohách na horách bychom se setkali s tundrou.“
Moderní metody pomáhají
Podle názoru dr. Petra Šídy permafrost (věčně zmrzlá půda) patrně existoval, ale ne zcela souvisle. Na českých horách nebyly v tu dobu ledovce. V krajině Štorchových lovců se však se všemi těmito prvky setkáváme. Dr. Šída pro 21. STOLETÍ upřesnil: „S mnohem studenějším klimatem se začalo počítat až později. Nyní se vlastně opět vracíme k původní představě. Dnes ji ovšem můžeme doložit přírodovědnými daty mnoha oborů. Pouze sněhu bychom dnes do krajiny rekonstruovali mnohem menší množství. Jak vidíme, je toho mnoho, co bychom dnes napsali jinak. To ale nijak neubírá na kráse příběhu Kopčema a Veverčáka. I po sto letech je to jeden z nejkrásnějších příběhů české literatury.“
S tím jistě souhlasíme. Vždyť knihu učitel a archeolog Eduard Štorch (1878 – 1956) napsal již před více jak 100 lety. Tehdy vycházel ze známých vědeckých poznatků. Stejně jako v jiných oborech vědy, i tady využití moderní techniky sloužící vývoji poznání mění tradičně přijímané závěry.
Více se dozvíte:
J.Wolf: Člověk a jeho pradějiny, ARSCI, 2006
J.D.Macdougall: Stručné dějiny planety Země, Dokořán, 2004
Josef Augusta: U pravěkých lovců, SPN 1971
Nechyběli ani na našem území
Před 25 000 lety lovci mamutů v hojném počtu obývali také území někdejšího Československa. Nejvíce připomínek nabízí Morava – např. Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice a Pavlov na Dyji. Na Slovensku to byly mj. Zamarovce u Trenčína, Moravany u Piešťan, Barca u Košic.
Morava a Slovensko se staly důležitou křižovatkou putování pravěkých lidí. Po lovcích mamutů se naštěstí na místech tábořišť uchovalo mnoho nejrůznějších památek – včetně zbytků obydlí, nástrojů a zbraní. Archeologové tak mohli se značnou pravděpodobností zrekonstruovat jejich život.
Do jámy se nelovilo?
Známý paleontolog Josef Augusta v polovině minulého století sugestivně popisoval oblíbenou léčku lovců mamutů. „Na stezkách, po kterých chodila zvířata pravidelně k napajedlům, vykopávali hluboké jámy, které pokrývali větvemi a lehce posypávali hlínou a drny. Takové maskované jámy, upravené mnohdy jen z přirozených prohlubenin, se často staly lapadly i pro největší zvěř – mamuty a srstnaté nosorožce, kteří se z nich nemohli nijak osvobodit“ Podle účastníků nynějšího průzkumu v Krkonoších se prý neprokázal popis ze Štorchovy knihy, že mamuti padali do maskovaných otvorů vykopaných v zemi. Začíná převažovat názor, že lovci mohutná zvířata lovili nahnáním do úzkého prostoru, který znemožňoval pohyb.
