Vědci z Národní vědecké nadace USA nyní podrobně studují v Antarktidě fyziologii tučňáků císařských. Nejde jim totiž do hlavy, jak je možné, že se tito tučňáci dokážou bez problémů potápět za potravou až 300 metrů pro hladinu.

Tučňák císařský upoutá už svým majestátním vzhledem, kterému odpovídá i jeho jméno. Nejenže je největším druhem mezi tučňáky, ale vyniká i svými fyziologickými vlastnostmi. Samci dorůstají velikosti až 120 centimetrů. Samice snáší v období antarktické zimy (květen až červen) jediné vejce, o které pečuje 40 – 50 dní sameček. Samička se na tuto dobu vydává k moři na lov a po návratu přináší ve voleti až 5 kg potravy pro právě se líhnoucí mládě. Tučňák císařský je nejjižněji hnízdícím a také nejodolnějším ptákem, pod vodou dokáže vydržet až dvacet minut. Tito tučňáci jsou rovněž výborní chodci, své kolonie mají někdy až 300 kilometrů od pobřeží, kam se vydávají za potravou. Přesto, že populace těchto tučňáků se odhaduje asi na 150 000 párů, patří mezi ohrožené druhy.
Většinu svého života stráví lovem pod vodou. Živí se především rybami, drobnými korýši (krilem) a malými sépiemi. Vědce zajímá především to, proč netrpí jako lidé problémy, spojenými s potápěním, jako je dekompresní choroba, poškození tkání volnými radikály či poruchami vědomí. Badatelé se domnívají, že podrobné prozkoumání fyziologie těchto tučňáků bude přínosem zejména pro anesteziologii a další medicínské aplikace.