Muž, který zamrzl v ledu dnešního západního Grónska neměl jistě ani tušení o tom, jak po zhruba 4000 let poslouží jeho tělo vědě. Z několika jeho vlasů a úlomků kostí sestavili vědci nedávno téměř úplný genetický portrét člověka jeho doby. Muž pojmenovaný „Inuk“ podal vědcům cenné svědectví o tom, jak vypadalo osídlování Ameriky.

Ostatky „Inuka“ byly v grónském ledu nalezeny již v 80. letech minulého století, na delší dobu byly však opět uloženy „k ledu“, tentokrát ovšem metaforicky: do muzejního depozitáře. Vylepšení a zlevnění technik, které umožňují pracovat s poškozenou DNA a přečíst ji, však z několika jeho vlasů a kostí v rukou vědců z Kodaňské univerzity učinilo  skutečný poklad. Inuk, což znamená v jazyce obyvatelů Grónska „člověk“ či „muž“ jim poskytl celých 80% své genetické informace, tedy o dost více, než se podařilo přečíst z genů evropských neandrtálců. Grónský člověk byl však již mimo vší pochybnost příslušníkem našeho druhu Homo sapiens. Z jeho genů dokázali vědci vyčíst například to, že měl tendenci k plešatění. Vědci však z jeho vlasů nezískali jen informace o jeho začínající pleši.  Podle všeho totiž nepatřil mezi nejbližší příbuzné dalších původních  obyvatel severní Ameriky, jako jsou Inuité („Eskymáci“) či různé indiánské kmeny. „Nejbližšími příbuznými takzvané  kultury Saqqaq, k níž Inuk patřil, dnes žijí na Sibiři,“ vysvětluje Morten Rasmussen, který genetický výzkum vedl. Vědci vidí budoucnost svého oboru poměrně růžově. Díky stále se zrychlujícím a zlevňujícím technikám sekvenování budou moci v budoucnu zmapovat trasy dávných lidských migrací do mnohem větších podrobností.