Každý, kdo trpí migrénou, se snaží schovat do tmavého kouta. Úporná bolest hlavy má totiž jednoho velkého spojence – ostré světlo. Lékařům z amerického Harvardu se nedávno podařilo přijít na to, proč ostré světlo tolik „bolí“. 
Spojení mezi ostrým světlem a bolestí hlavy bylo pro vědce dlouhou dobu záhadou. Proč tomu tak ale je, když každý ze své zkušenosti tuto souvislost dobře zná? Vědci totiž již dlouho vědí, že mozková centra, která zprostředkovávají vidění nemají s těmi, díky nimž cítíme bolest žádné přímé spojení. Aby přišli záhadě na kloub, navrhnuli lékaři z Lékařské fakulty na americkém Harvardu pozoruhodný experiment. Na jeho začátku stála skupina 20 slepých osob. 6 z nich mělo oko či zrakový nerv poškozeny natolik, že žily v naprosté tmě. Zbytku zrak sice chyběl, schopnost rozlišovat mezi světlem a tmou jim však do nějaké míry zůstala. Nepřekvapí nás, že během pokusů vyšlo najevo, že na rozdíl od úplně slepých lidí bylo pro lidi se zbytkem zraku světlo také nepříjemné. Zatímco tyčinky a čípky, tedy buňky, které jsou zodpovědné za ostré vidění byly u těchto osob vadné, některé buňky na jejich rohovce přeci jen fungují dobře. Mezi ně patří i specializované buňky, které obsahují pigment melanopsin spoluzodpovědný za reakce organismu na světlo. Po tomto zjištění měli vědci už cestu k objevu mnohem umetenější. Stačilo „jen“ sledovat cestu melanopsinu po mozku, tentokrát už ne lidském, ale krysím. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ukázalo se, že buňky citlivé na melanopsin se skutečně napojují na buňky jednoho z center zprostředkující bolest, thalamu. „Výzkumy jsou však stále v plenkách. Je možné, že melanopsin by mohl být jen jedním kouskem z mnohem větší skládačky,“ komentuje výzkumy harvardských kolegů dr. David Berson z prestižní Brownovy univerzity, který buňky obsahující melanopsin na rohovce oka před osmi lety objevil.
