Otázka, jak vlastně chodí hmyz, může skutečně napadnout jenom vědce. Když se pak takový vědátor, například z prestižní britské univerzity v Cambridge, vybaví vysokorychlostní kamerou a obrní trpělivostí, zjistí zajímavé věci. Například to, že kobylky se při chůzi orientují zejména zrakem. Stejně jako lidé.

Studium hmyzu je  velmi často inspirací pro lidské inženýry, kteří při svých honbách za stále dokonalejšími roboty nápady matky přírody rádi kopírují. Zájem vědců o pohybové schopnosti hmyzu se z velké části soustředí na jejich podivuhodné letové schopnosti. Vzlétání, přistávání či křivky, které opisují křídla hmyzu za letu byly prozkoumávány již mnohokrát. Řada druhů hmyzu  však stejně jako my lidé celý život tráví plahočením po zemském povrchu a o létání si musí nechat jen zdát. Vědci z britské univerzity v Cambridge se v již delší dobu věnují výzkumu druhu, který sice létá, velkou část svého života však také tráví lezením po zemi – sarančím. Aby jejich způsoby chůze detailně prověřili, připravili si pro ně důmyslný test. Nechali hmyz lézt po jakémsi „žebříčku“ a natáčeli jeho pohyb velmi citlivou kamerou. Díky kombinaci různých úkolů se jim podařilo dokázat, že když se má saranče rozhodnout kam umístí přední nohu, rozhoduje se stejně jako my lidé s pomocí zraku. „Ukázali jsme, že když si saranče nevidí na jednu z předních noh, přestane ji používat. Namísto toho dá přednost noze, na kterou si vidí,“ vysvětluje princip jejich objevu dr. Jeremy Nive, který byl hlavním autorem studie publikované v prestižním časopise Current Biology. Jejich objev má však ještě  rozsáhlejší důsledky, než jen pouhé zjištění, jak se vlastně tento hmyz pohybuje po zemi. „Savci mají díky svým velkým mozkům více neuronů ve svém vizuálním systému, než má saranče v celém mozku. Naše výsledky však ukazují, že i malé mozky jsou schopny řešit velmi komplexní úkoly. Hmyz nám tedy ukazuje, že různí živočichové si  ke splnění totožných úkolů rozvinuli zcela odlišné strategie,“ dodává ke svým závěrům dr. Nive.