Stává se vám, že často cítíte nutkavou potřebu pospíchat na malou stranu, i když tomu aktuální situace vůbec nepřeje? Podobné trýznivé okamžiky v USA a Evropě prožívá až pětina dospělých. Vinu má stále častější choroba Over Active Bladder (OAB) – hyperaktivní měchýř. 
Do seznamu uznávaných nemocí se dostala až v roce 2002! Její výskyt s věkem stoupá. Světem se šíří s narůstající rychlostí a vědci zatím marně hledají příčinu. Problémy s OAB znamenají nepříjemné komplikace zejména osobám, které nemohou kdykoli a často opouštět pracoviště – např. pedagogům, řidičům autobusů, strojvedoucím vlaků, pokladním v samoobsluze. Tuto často tabuizovanou chorobu, za kterou se většina dospělých stydí, však dnes už umíme léčit
Na věk nehledí
Nejnovější poznatky vyvracejí tvrzení, že OAB je vždy projevem stárnutí. Dnes postihuje čím dál častěji třeba už dvacetileté. „Ve třetí nebo čtvrté dekádě života je to situace již zcela běžná,“ dozvědělo se 21. STOLETÍ od MUDr. Oldřicha Šottnera z Gynekologicko- porodnické kliniky 1. Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze.
Upřesnil: „Současná data vyvracejí naši dřívější domněnku, že OAB je častější u žen. Obě pohlaví jsou postižena stejně často. Je pravda, že se častěji hovoří o inkontinenci u žen, a to zejména s tzv. stresovou inkontinencí, což je jiné onemocnění.“ Dodejme, že inkontinence (neschopnost udržet moč) někdy doprovází mj. těhotenství či klimakterium (přechod).
Léčení není krátkodobé
Syndrom OAB má negativní vliv na společenský, fyzický, psychický, profesní a sexuální život. Proč? Není výjimkou, že například učitelka s OAB v průběhu vyučování neudrží moč, pokud si „neodskočí“ na WC. Přesto se mnoho pacientů stydí vyhledat pomoc, protože neurologické potíže považují za tabu. Experti tvrdí, že OAB má na každodenní život horší dopad než závažné choroby jako je diabetes, angina pectoris, astma.
Přitom OAB je chorobou léčitelnou. K základní dlouhodobé terapii náleží mj. antimuskarinová léčiva, která blokují ve svalovině močového měchýře místa, zvaná muskarinové receptory, čímž snižují jejich koncentrace. Někdy se jako optimální ukáže chirurgický zákrok. V případech, kdy ostatní léčba selže, nejnověji zbývá naděje v podobě botulotoxinu.
„Mapujete“toalety?
Tomu všemu se dá předejít vhodným životním stylem. Zásadní chybou je omezovat přívod tekutin. Mnozí postižení „mapují“ toalety – vždy vědí, kde je nejbližší. Zacházejí až tak daleko, že před cestou do určitého místa si předem vytipují WC, ve kterých by hledali spásu. Preventivně „vyprazdňují“ měchýř, kdykoli mají možnost jít na WC. To ovšem může mít negativní dopad, neboť měchýř si navykne udržovat menší množství moči.
Proto lékaři doporučují dodržovat pitný režim a trénovat močový měchýř tak, aby cítil potřebu močit každé tři až čtyři hodiny.
Více se dozvíte:
M. Vokurka, J. Hugo: Praktický slovník medicíny, Maxdorf, 2007
www.,yourcomm.cz
Co za to může?
Syndrom hyperaktivního močového měchýře je souborem příznaků, ke kterým dochází při nesprávné funkci svaloviny močového měchýře, takže se stahuje, i když močový měchýř není zcela naplněn. Většina lidí dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost. S tím však mají pacienti s hyperaktivním měchýřem potíže.
Příznaky, kterými se hlásí OAB
Urgence: Náhlá a nutkavá potřeba močit, kterou nelze překonat.
Frekvence močení: Zvyšuje se, postižený ji pocítí nejméně 8x (!) denně.
Urgentní inkontinence: K úniku moči dochází pro nedostatek času dojít na toaletu.
Nykturie: Potřeba močit v noci.
21. STOLETÍ upozorňuje: Syndrom hyperaktivního měchýře by měl urolog či urogynekolog odlišit od podobných příznaků jiných chorob – např. stresové inkontinence u žen, zvětšení prostaty u mužů. Současně musí vyloučit další možné zdravotní postižení – močové kamínky, infekce, nádorové onemocnění močového traktu…
