Bojíte se smrti? Tušíte, co se po ní bude s vámi dít? Myslíte, že skončíte v žáru plamenů krematoria nebo uvnitř rakve v chladné tmavé zemi plné nenasytné havěti? Anebo naopak věříte, že to vše čeká jen hmotné tělo, zatímco dušička, jako příslovečná holubička, poletí do nebe? Může se časem vrátit na Zemi a vtělit do někoho či něčeho jiného a žít další život?
Většina někdejších civilizací a náboženství věřila, že život smrtí nekončí, ale pokračuje v jiné formě dál. Člověk jen ztrácí fyzické tělo, tvář, ale jeho duše je věčná a po smrti putuje do nadzemského světa, kde vládne svatozář. Tím je nebe či ráj, astrál, kde se šťastně shledává se zemřelými blízkými. Hezká představa!
Duše je prý nesmrtelná
Některé kultury však vyznávají názor, že se duše po krátkém odpočinku znovu vrací do pozemského těla, převtěluje (reinkarnuje) do jiného tvora. Nemusí to být zrovna člověk, ale i zvíře, ba rostlina či kámen. Takový je mj. princip buddhismu a hinduismu. Člověk si má nést i paměť svého předchozího života – karmu!
Podle těchto učení nesmrtelná duše prochází věčným koloběhem života a smrti. Dostává se tak do různých hierarchických úrovní duchovního světa, čímž má šanci se zdokonalovat.
To je i premisa orientálních náboženství, odkud takový náhled časem převzali západní okultisté a theosofové. Podle odborníků uvedený názor nejvíce propracoval rakouský antroposof Rudolf Steiner (1861–1925). Ten dokonce měl přednášky mj. o motýlím a ptačím duchovním světle nebo o rozdílech mezi kosmickým utvářením člověka a vyšších zvířat či o člověku jako mikrokosmu.
Jan Hus doputoval až do Číny?
Ve stěhování duší pevně věřil mj. britský premiér W. Churchill (1874–1965), jehož dušička prý předtím obývala mj. hmotné tělo slavného římského politika Cicera (106–43 př. n. l.) Duše reformátora Jana Husa (1372–1415) prý časem doletěla až do těla čínského evangelisty a politického vězně Watchmana Nee (1903–1972).
Profesor psychologie Virginské univerzity (USA) Ian Stevenson od roku 1961 přezkoumal 2000 případů údajné reinkarnace po celém světě. Jako její důkaz využíval mj. mateřských znamének a vrozených vad, údajně existujících už v předchozích životech. O všem napsal bestseller Reincarnation a Biology. Tvrdí: „Reinkarnace je nejspravedlivějším náboženstvím. Každému, kdo se provinil proti zákonu lásky k bližnímu, dává v obnoveném pozemském životě možnost napravit to, v čem chyboval. Psychologie bude muset pohřbít mnohé staré a často velmi oblíbené teorie – a formulovat nové, ve kterých vědecky prokázaná reinkarnace zaujme klíčové místo.“
Podle většiny vědců je duševní i duchovní život pouze jednou z funkcí hmoty, tedy mozku. Se zánikem hmotného těla zaniká definitivně i jeho duševní život. Výroky o převtělování zejména vysvětlují hypnózou, zážitky ze snu. V této souvislosti se nově objevuje pojem kryptomnézie – zasutá paměť. Člověk si tak díky ní znovu vybaví v podvědomí podrobnosti z nějaké knihy nebo filmu, aniž si to sám uvědomuje.
PRO
Markéta Pilzová,
spisovatelka
Jde o řád a spravedlnost
Reinkarnace – to je karma. A karma je spravedlivá odměna či odplata za chování a vlastně i myšlení. Karma je reakcí na naše skutky a čistotu vlastní duše. Především by se tedy všem ortodoxním pragmatikům od základu změnil smysl života. Být ortodoxním pragmatikem je totiž také náboženství a víra – a to víra velice urputná a líná. Vždyť kde by byli v průběhu staletí velikáni vědy bez schopnosti představit si nepředstavitelné, bez silné víry a hlubokého přesvědčení, že něco může fungovat v řádu do té doby nepoznaném. Je totiž o dost obtížnější na základě vlastních vědeckých pozorování položit základy nové teorie, než svá pozorování tzv. napasovat na ty staré, již objevené.
Reinkarnace odpovídá jasnou logickou řečí člověku, který hledá řád a spravedlnost, který věří, že vše z čeho se skládá svět, tak jak jej jsme schopni pojmout našimi smysly, má svůj význam. Tak, jako po akci následuje reakce, tak jako každá příčina má svůj důsledek, stejně tak se lidský život neodehrává v náhodném chaosu beze smyslu, ale ve vyšší rovině řádu. Alespoň já tomu věřím.
V okamžiku, kdy by lidé začali počítat s dalším životem a odplatou za skutky v tom současném, by svůj význam ztratily války, svoji cenu obchod se zbraněmi a svoji výhodnost různé křivárničky, které se odehrávají každý den.
PROTI
Věra Nosková,
publicistka, představitelka Českého klubu skeptiků SISYFOS
Posmrtné převtělování je utopií
Idea posmrtného převtělování je jednou z nejstarších náboženských představ, která člověku pomáhala smířit se s příchodem smrti. Je především vírou východních náboženství (hinduismus, buddhismus), která jsou součástí dlouhé historie a bohaté kultury.
„Západní člověk“ vypreparoval z těchto náboženství právě jen vzrušující převtělování. V posledních desetiletích se stalo tzv. ponořování do minulých životů – regresní terapie – alternativní technikou na eliminaci psychických potíží. Zprostředkovatelem ponoru do minulých existencí se může stát kdokoliv, kdo si na tento byznys troufne – s esoterikou koketující psychologové, nevzdělaní laici nebo někteří léčitelé. Není vzácné psychické poškození klienta, který riskuje úporné pocity viny a bezmoci, neurózu, fobii. Jde-li o jedince, který je pouze zvědavý a bere věc s rezervou, užije si vzrušující chvíle podle svého gusta. K ponorům do minulých životů ale často tíhnou lidé úzkostliví, submisivní, hledající pevný bod v životě a také jedinci skutečně nemocní a přitom bezradní. Mnohdy jde o nevkusnou a dryáčnickou psychickou manipulaci. V rukou zkušeného psychologa může mít regresní terapie léčebné účinky, podobně jako i jiné, citlivě používané sugesce a autosugesce.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Postupné převtělování duší vyznávali už starověcí Egypťané a jiné národy – hlavně v Asii, domorodci v Africe, Austrálii, Americe. Podle průzkumu Gallupova ústavu pro výzkum veřejného mínění v USA nyní věří v převtělování 25 % katolíků a 21 % protestantů.
Pravda, idea je to velmi lákavá. Nestává se však skutečností. Vědecký pohled na svět tvrdí, že život člověka je konečný a smrt definitivní. 21. STOLETÍ proto zastává názor, že každý žijeme pouze jediný život. Ten je ryze originální – obdobně jako v daktyloskopii má každý člověk neopakovatelné papilární linie, otisky prstů. Myšlenku, že člověk postupně prožívá cyklus životů, a to v různých podobách, nelze v žádném případě vysvětlit vědeckými zákonitostmi.
Více se dozvíte:
L. Kříž, Povídání v magických energiích, EUROMEDIA – IKAR 2008
J. Heřt: Výkladový slovník esoteriky a pavěd, Naklad. Věra Nosková, 2008
M. Pilzová: Hledači absolutna, Eminent, 2004
M. Pilzová:Stigmata duše, Eminent, 2000
R. Steiner: Člověk a vesmírné slovo, Nakladatelství PDN, 1999
ČTENÁŘSKÁ ANKETA Z INTERNETOVÉHO VYDÁNÍ 21. STOLETÍ
Možnost, aby jediná lidská duše postupně prožila více životů v různých hostitelích, je podle Vašeho názoru::
Všeobecně akceptovatelná 21%
Přijatelná jen v některých případech 15%
Pouhou teoretickou součástí některých náboženství 31%
Nepřijatelná, neboť odporuje vědeckým poznatkům. 17%
Nemám dostatek informací. 16%
