Časopis 21. STOLETÍ byl hlavním mediálním partnerem ojedinělé akce – XXII. Mezinárodního kongresu účastníků kosmických letů. Na kongres se sjelo minulý měsíc do Prahy přes 50 kosmonautů a astronautů z celého světa. 
Součástí programu kongresu byl i Community Day, v jehož rámci se účastníci rozjeli po celé republice a navštívili řadu škol, vědeckých institucí a přednášek. Naše redakce měla tu čest hostit celý den čtveřici astronautů v Ondřejově u Prahy.
Účastníky Community Day v Ondřejově byli prezident Asociace účastníků kosmických letů (ASE), kanadský astronaut Chris Hadfield, americká astronautka Bonnie Dunbarová, německý astronaut ESA (Evropské kosmické agentury) Ewald Reinhold a malajský astronaut Šejk Muszaphar Sukhor.
V průběhu dne se astronauti seznámili s pracovišti Astronomického ústavu akademie věd ČR v Ondřejově, jehož ředitel Petr Heinzel jim představil i projekt připravované výstavby Centra pro spolupráci s ESA a ESO, které má vzniknout právě v Ondřejově. Astronauti zasadili na náměstí městečka pamětní strom, absolvovali besedu se žáky a učiteli škol z regionu a besedu s pracovníky astronomického ústavu za účasti veřejnosti. V průběhu dne proběhl i exkluzivní křest nového časopisu PANORAMA 21. STOLETÍ, jenž od listopadu patří do velké rodiny časopisů našeho vydavatelství RF HOBBY.
Během dne jsme měli řadu možností s astronauty hovořit a 21. STOLETÍ zajímaly zejména jejich motivace, které je vedly k profesi astronauta, a jejich další osudy po návratu z vesmíru. Čtenáři našeho časopisu mají nyní jedinečnou možnost poznat čtveřici astronautů zblízka.
Chris Hadfield: Farmářský chlapec ve vesmíru
Narodil se v rodině farmáře 29. srpna 1959 v městě Sarnia, v kanadské provincii Ontario. Tak trochu kuriozitou je mezinárodní letiště ve městě, které nese jeho jméno a je jediným letištěm na světě, pojmenovaným po žijící osobě. Chris Hadfield byl ve vesmíru dvakrát, letěl na palubách raketoplánů Atlantis a Endeavour.
Podívat se do vesmíru bylo jeho snem od dětství a dělal pro to všechno. Už v 15 letech létal na kluzácích a v 16 už měl regulérní pilotní zkoušky.
Základem byla vojenská kariéra
Létání se mu stalo osudem. Vystudoval Královskou vojenskou akademii a stal se zkušebním pilotem kanadského letectva. Mimo to se věnoval dalšímu vzdělávání a absolvoval University of Waterloo v Ontariu (1982) a letecké inženýrství na University of Tennessee (1992). Létal na nejrůznějších typech vojenských letadel a později se začal specializovat na robotické systémy. To mu nejspíše otevřelo i dveře do vesmíru. Kanada totiž přispěla do vesmírného programu unikátním systémem, robotickou rukou Canadarm a Candarm 2. Jde o robotickou ruku, která umožňuje astronautům práci ve volném prostoru, na jejímž vývoji se právě Hadfield podílel. V červnu 1992 byl spolu s dalšími třemi kandidáty vybrán do skupiny astronautů, která měla letět americkým raketoplánem k ruské orbitální stanici MIR.
Čeká jej půl roku ve vesmíru
Příprava trvala tři roky a v listopadu 1995 poprvé letěl do vesmíru na palubě raketoplánu Atlantis jako specialista na operace s kanadskou robotickou rukou Canadarm. Jeho druhý start proběhl v dubnu 2001 na palubě raketoplánu Endeavour k mezinárodní kosmické stanici ISS. Raketoplán vynesl na oběžnou dráhu robotickou ruku Canadarm 2, na jejíž instalaci se Hadfield podílel při dvou výstupech do volného vesmíru. V prostoru strávil téměř 15 hodin. V roce 2003 odešel z kanadského královského letectva s hodností plukovníka, ale dále pracuje pro Kanadskou kosmickou agenturu a NASA. V současné době je vybrán jako robotický specialista pro plánovaný dlouhodobý (až šestiměsíční) pobyt na stanici ISS.
K čemu slouží robotická ruka?
To popsal 21. STOLETÍ sám Chris Hadfield: „Je to vysoce sofistikované zařízení, sloužící astronautům ke všem operacím mimo palubu kosmické stanice. Důležitou roli sehrává i při kontrolách raketoplánů, které se ke stanici připojují. Po katastrofě raketoplánu Columbia se provádí pomocí robotické ruky Canadarm 2 a speciálních laserů podrobná, doslova mikroskopická prohlídka pláště každého raketoplánu, aby se zjistila případná poškození. Canadarm 2 je neocenitelná zejména proto, že astronauta dokonale jistí, umožňuje mu mít obě ruce volné pro manipulaci a disponuje množstvím potřebných nástrojlů.“
Jak se stát astronautem podle Chrise Hadfielda?
1. Dosáhněte co nevyššího odborné vzdělání.
2. Staňte se prvotřídními odborníky ve více vědeckých disciplinách.
3. Rozvíjejte své jazykové schopnosti nejméně ve dvou světových jazycích.
4. Udržujte se v perfektní fyzické a duševní kondici.
5. Buďte komunikativní a společenský, ukazujte starost o druhé.
6. Volte povolání pilota, nebo odborníka na kosmické vědy, pěstujte parašutismus a potápění.
Bonnie J. Dunbarová: 50 dní na oběžné dráze!
Narodila se 3. března 1949 ve městě Sunnyside ve státě Washington. Vystudovala nejdříve technickou keramiku na univerzitě ve Washingtonu, posléze získala na univerzitě v Hustonu doktorát z biomedicíny a mechaniky. Pracovala v laboratořích letecké společnosti Rockwell International na vývoji tepelného ochranného keramického systému amerických raketoplánů. Má za sebou 5 startů do vesmíru na palubách raketoplánů.
V NASA začala Bonnie Dunbarová pracovat v roce 1978 v řídícím centru pro vesmírnou stanici Skylab.
Dvakrát unikla smrti!
Podílela se na přípravě řady misí a její první start do vesmíru proběhl na palubě raketoplánu Challenger v říjnu 1985. Za tři měsíce poté raketoplán explodoval krátce po startu a celá posádka zahynula. Následovaly dva starty na raketoplánu Columbia v roce 1990 a v roce 1992. Rovněž tento raketoplán skončil později, v roce 2003 v plamenech a jeho posádka zahynula. Další vesmírná mise Dunbarové následovala v roce 1995, kdy letěla ke kosmické stanici MIR raketoplánem Atlantis. Poslední kosmickou cestu k MIRu absolvovala na raketoplánu Endeavour v roce 1998, kdy byla vedoucí všech technologických a vědeckých experimentů. Na oběžné dráze strávila celkem 50 dní a 796x obletěla Zemi.
Připravuje nové astronauty
Z NASA odešla Dunbarová v září roku 2005 a dnes je ředitelkou leteckého a astronautického muzea v Seattlu. Už v této funkci vybudovala středisko Washington Aerospace Scholars, studijní program NASA, zaměřený na astronautiku a inženýrství, který připravuje nové adepty na cesty do vesmíru. Později vznikla pobočka této instituce v Texasu. „Naplnění svého snu z dětství, cestovat do vesmíru, jsem podřídila celý svůj život. Chce to nesmírné úsilí, oběti a neustálé studium. To je i cílem výcvikového programu Aerospace Scholars, který považuji pro mladé adepty astronautiky za první krok na cestě ke hvězdám,“ řekla Bonnie Dunbarová 21. STOLETÍ.
Ewald Reinhold: Astronaut s černým pásem v karate
Narodil se 18. prosince 1956 v německém Mönchengladbachu. Vystudoval přírodní vědy v Kolíně nad Rýnem, kde získal doktorát z fyziky, vystudoval i psychologii. Je členem německé fyzikální společnosti. Po absolutoriu strávil čtyři roky na Gornergrad Observatory ve švýcarských Alpách nedaleko Zermattu, v nadmořské výšce 3100 metrů, kde využíval třímetrový radioteleskop ke studiu mezihvězdných molekulárních mraků.
V roce 1987 nastoupil do Německého vesmírného centra, kde zvládal práci na celé řadě vesmírných projektů.
Řídí kosmické projekty ESA
V roce 1990 se stal členem týmu německých astronautů a absolvoval výcvik v Kosmickém městečku v Rusku. Na svou kosmickou misi odstartoval 10. února 1997 a strávil plných 18 dní na vesmírné stanici MIR. Jeho vědecká činnost byla zaměřena především na projekty z oblasti biomedicíny. Dnes řídí Ewald Reinhold komplikované kosmické operace v Evropské vesmírné agentuře ESA v operačním středisku Kolumbus nedaleko Mnichova. Reinhold má docela zajímavé koníčky – amatérské divadlo a karate, ve kterém je dokonce držitelem černého pásu.
Zachránil život celé posádce!
Během pobytu na ruské orbitální stanici MIR zažil Reinhold pár pěkně horkých okamžiků. 23. února 1997 vypukl na palubě stanice požár, který zavinila patrona na výrobu kyslíku. Ewald oheň zpozoroval jako první a zburcoval celou posádku. Požár se navíc rozhořel v tak nešťastném místě, že blokoval vstup do návratového modulu lodi Sojuz. Až metrové plameny se sice podařilo rychle uhasit, ale další nebezpečí představovaly jedovaté zplodiny. Obyvatelé stanice tak museli ještě dvě a půl hodiny nosit kyslíkové masky.
Šejk Muszaphar Shukor: Malajský astronaut, chirurg a hoteliér
Narodil se 27. června 1972 v Kuala Lumpuru. Vystudoval lékařskou fakultu a posléze pracoval ve všeobecné nemocnici jako ortopéd. Počátkem roku 2006 byl vybrán s dalšími třemi adepty do kosmického programu Angkasawan.
V rámci programu nabídlo Rusko vyslání jednoho malajského astronauta výměnou za několikamiliardový obchod. Tím byl prodej 18 ruských bojových letadel Suchoj SU-30 Malajsii. Po absolvování 18ti měsíčního výcviku v ruském kosmickém městečku byl Šejk Muszaphar vybrán pro let Sojuzu 11 ke kosmické stanici ISS. Jeho vesmírná mise proběhla ve dnech 10. až 21. října 2007. Během mise prováděl malajský astronaut experimenty, vztahující se k rakovině jater a léčení leukémie.
Po svém návratu se Šejk Muszaphar vrátil ke svému lékařskému povolání a navíc si pořídil v hlavním městě Malajsie hotel.
Sen z 1. třídy se mu splnil
„V první třídě základní školy jsem se rozhodl, že jednou poletím do vesmíru. Na zeď jsem si pověsil velký papír s nápisem BUDU ASTRONAUTEM. Ten mi tam visel celých 29 let. Po celé ty roky jsem dělal všechno, aby se mi ten sen splnil, a nakonec to vyšlo. Věřím, že když si kdokoliv z vás mladých dá takové předsevzetí, denně se bude na svůj sen dívat a podřídí mu všechno, tak se mu také splní,“ řekl Šejk Muszaphar na besedě s žáky škol v Ondřejově.
Příručka pro muslimy ve vesmíru
Šejk Muszaphar je vyznáním muslim a poslední část jeho kosmické mise probíhala v období muslimského svátku ramadánu. Muszaphar proto sestavil pro své muslimské následovníky tištěného Průvodce muslima ve vesmíru. Průvodce obsahuje takové detaily, jako jak se modlit v beztížném stavu, jak určit čas modliteb nebo jak určit ve vesmíru polohu Mekky, ke které má být muslim vždy obrácen čelem. Oběžná dráha stanice ISS kolem Země totiž trvá pouhých 90 minut. Jeho 18ti stránkový Průvodce se stal brzy velkým hitem a byl přeložen do ruštiny, arabštiny a angličtiny.
