Každá lidská kultura má některá specifika, která nenajdeme u žádné jiné na světě. Na druhou stranu však existuje řada typů chování, která jsou společná všem lidem bez výjimky. To už je dobrý důvod pro to, aby si americký antropolog Robert Lynch položil zcela vážnou otázku: „Proč se vlastně smějeme?“ 
Čas od času se zasměje i ten největší bručoun – zdaleka ne všichni lidé se však smějí stejným věcem. Prvním problém, který se antropolog Lynch snažil rozlousknout tedy bylo, co v nás vlastně smích probouzí. Na stopu jej přivedlo sledování jedné z epizod kultovního seriálu Simpsonovi. V jedné z nich se totiž tlouštík Homer začne bujaře smát poté, co zcela vážným a slavnostním hlasem pronese nesmrtelný přípitek: „Na alkohol, zdroj a zároveň řešení všech životních problémů!“ Lynchovi svitlo a připravil si proto následující experiment. Svých 60 pokusných osob různého pohlaví i rasy si nejprve proklepnul psychologickým testem, aby dopodrobna zmapoval jejich názory na svět. Poté je nechal sledovat video se záznamem populárního komika Billa Burra. Výběr sledované komickou show přirozeně nebyl nahodilý. Burr je totiž známý tím, že se při svých vystoupeních „nebere servítky“ a terčem jeho vtipů se tak může stát prakticky kdokoliv: ženy, muži, bílí, asiaté, černoši, heterosexuálové i homosexuálové. Lynch své „ovečky“ při sledování komedie filmoval a poté záznam pečlivě vyhodnotil pomocí počítačového programu. V souladu jeho výchozími předpoklady mu nakonec vyšlo, že lidé se nejčastěji smějí právě v momentech, kdy se nejvíce podobají Homeru Simpsonovi: když mají podobně jako on příležitost zasmát se tomu, co alespoň částečně považuje za pravdivé, tedy vlastně zasmát se i tak trochu sám sobě. Přesto, že je podstata humoru takto subjektivní, má však i svou objektivní stránku. Podle Lynche je společný smích důležitým poutem, které k sobě váže členy společnosti. Ti, kdo se dokáží společně smát, se totiž mají radši a mnohem hladčeji spolupracují. A to už za chvilkové přerušení práce rozhodně stojí!
