Když se řekne „hvězdárna“, každý si představí budovy zvláštního tvaru s kopulkami a v nich různé dalekohledy, které používají hvězdáři pro svá bádání. Takový dojem má jistě většina návštěvníků observatoře Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Jak ale ve skutečnosti probíhá dnešní špičkový výzkum vesmíru a jaké změny čekají ondřejovské pracoviště? 
Jsou to opravdu jen ty kopulky, nebo pozorovací domky v Ondřejově, vybudované českým badatelem, mechanikem a průmyslníkem Josefem Janem Fričem (1861–1945), z nichž mnohé nedávno oslavily již sto let své existence? Jistěže ne. I v Ondřejově samém dnes existuje moderní technika na velmi vysoké úrovni. Pracoviště Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově však plánuje velké změny.
Členství v elitních organizacích zavazuje
Od roku 2007 je Česká republika plnoprávným členem Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) se sídlem v Garchingu u Mnichova, jejíž dalekohledy jsou umístěny v Chile a od roku 2008 je také členem Evropské kosmické agentury ESA (European Space Agency). V areálu Astronomického ústavu tak má v nejbližší době vyrůst unikátní vědecký komplex – Centrum pro spolupráci s ESA a ESO, pracovně nazývané Centrum E2S. Nové vědecké pracoviště by tak umožnilo českým vědcům úzké propojení s kosmickými programy na té nejvyšší světové úrovni.
Unikátní technologie přináší unikátní objevy
Úspěchy českých astronomů jsou v rámci mezinárodní spolupráce velmi ceněny. Velký rozruch ve vědeckém světě způsobila například nedávná zpráva o nálezu unikátního meteoritu v pouštní oblasti Nullarborské planiny v jižní Austrálii, na kterém se významnou měrou podíleli především čeští astronomové. Ti vyvinuli speciální bolidovou síť automatických kamer, které jsou v této oblasti Austrálie rozmístěny (jako bolidy označujeme ty nejjasnější meteory). Podobnou síť už dříve vybudovali a s úspěchem využívají i v České republice. S její pomocí se jim podařilo určit místo dopadu meteoritu s přesností několika metrů a vzácný meteorit byl v dané lokalitě skutečně nalezen! O českém úspěchu informoval i prestižní vědecký časopis Science.
Cestou k úspěchu je i profesionalita
České členství v ESA i ESO otevírá našim odborníkům zcela nové možnosti podílet se pomocí vyspělých technologií a prostředků na dalším výzkumu vesmíru. Pochopitelně je i velkým závazkem a výzvou pro vědeckou komunitu v naší zemi, je to ale i velká mezinárodní prestiž. Naštěstí máme celou řadu mladých, velmi schopných profesionálů, kteří mají o práci v těchto organizacích zájem. Je také naší snahou přitáhnout další, především mladé odborníky ze zahraničí a postupně vytvořit odpovídající tvůrčí prostředí. Vhodné podmínky jim má poskytnout právě nové Centrum pro spolupráci s ESA a ESO, koncipované jako Evropské centrum excelence v rámci operačního programu evropských strukturálních fondů. Půjde o architektonicky zajímavou dvoupodlažní stavbu ve tvaru půlkruhu, o velikosti téměř fotbalového hřiště.
Vědecký komplex pro budoucnost
Pracoviště Astronomického ústavu v Ondřejově jsou dnes vybavena moderní technikou, příkladem může být modernizovaný ondřejovský dalekohled o průměru zrcadla dva metry nebo specializovaná pracoviště jako sluneční oddělení, oddělení meziplanetární hmoty či oddělení galaxií a planetárních systémů. Pro úspěšnou mezinárodní spolupráci a plné zapojení do evropských výzkumných programů je však třeba více. Proto by mělo postupně vzniknout v Ondřejově unikátní centrum na evropské úrovni, zaměřené na spolupráci České republiky s ESA a ESO v oblasti výzkumu vesmíru. Nový komplex v areálu ondřejovské observatoře samozřejmě počítá se špičkovou technologií.
Kosmický výzkum dostane nový rozměr
Do nového centra jsou začleněny především laboratoře nutné pro vývoj a testování palubních přístrojů a jejich komponent pro družice ESA, laboratoře podporující vybrané programy ESO (např. laboratoř mikrovlnné spektroskopie navržená Vysokou školou chemicko-technologickou) nebo superpočítačová laboratoř pro rozsáhlé numerické simulace astrofyzikálních procesů a pro analýzu obrovského množství dat z družic a pozemních teleskopů. Tato vyspělá pracoviště nás rázem zařadí mezi špičková vědecká zařízení v Evropě.
Pohled do vzdáleného vesmíru
V Centru má být i robotický teleskop o průměru zrcadla 80 cm, určený především k zajištění pozemní podpory pro družici ESA Gaia. Ta má odstartovat už v roce 2011. Hlavním úkolem družice je vytvořit první trojrozměrnou mapu části naší Galaxie na základě opakovaného sledování více než jedné miliardy hvězd. Družice bude sledovat také řadu těles v naší sluneční soustavě a podívá se i do vesmírných dálav, na objekty mimo naši Galaxii.
Vědci z Astronomického ústavu v Ondřejově se podílejí například i na přípravě vesmírné sondy BepiColombo, která má odstartovat v roce 2013. Poletí k Merkuru – dnes nejméně prozkoumané planetě naší sluneční soustavy. Sonda se bude skládat ze dvou modulů, jeden bude měřit magnetické pole planety a druhý bude sledovat povrch. Podobných programů mají ondřejovští rozpracovaných daleko více a právě k jejich realizaci je nové Centrum nezbytné.
Centrum bude úzce propojeno s ESA a ESO
Kromě laboratoří a dalších zařízení je však nezbytné vybudovat i provozní zázemí odpovídající dnešním standardům ESA i ESO, umožňující pořádat pracovní zasedání, semináře, videokonference a multimediální prezentace. Centrum by mělo zajišťovat i jistý servis pro přípravu a realizaci pozorovacích programů ESO, například pomocí velkého rádiového interferometru ALMA v Chile, který nyní ESO buduje ve spolupráci s USA a Japonskem. Interferometr ALMA (Atacama Large Millimeter Array) je vlastně soustava 66 radioteleskopů o průměru 12 metrů. Radioteleskopy interferometru ALMA tvoří dohromady obří oko do vzdáleného vesmíru, které jej bude zkoumat s přesností mnohem větší než známý Hubbleův kosmický dalekohled. Celá obří aparatura se staví ve výšce 5000 metrů v poušti Atacama.
Nové centrum propojí historii a budoucnost
V neposlední řadě je třeba myslet i na propagaci výsledků vědy a výzkumu, přenos know-how do průmyslu a na zajištění informovanosti vůči veřejnosti. Umístění nové budovy Centra E2S je plánováno tak, aby byla snadno přístupná v rámci celého areálu ondřejovské observatoře a aby byla propojena s historickou částí ondřejovské hvězdárny a nově zamýšleným areálem naučných astronomických stezek pro veřejnost. A tak se dostáváme zpět na začátek tohoto příspěvku, kde jsme se zmínili o „géniu loci“ staré Fričovy hvězdárny.
Ondřejovští jsou i na Kanárech
V Ondřejově se tradičně provozují i sluneční pozorování, optická i rádiová, a to pomocí řady menších nebo středních přístrojů. I ty se postupně inovují, robotizují a vybavují moderní detekční CCD technikou. Ale podobně jako v případě stelární a galaktické astronomie, provozované v ESO, i sluneční fyzikové budují velké dalekohledy v místech s optimálním klimatem. Pro Evropany jsou to Kanárské ostrovy, jmenovitě Tenerife a La Palma, kde jsou umístěny největší evropské sluneční dalekohledy. Jeden z nich, nazvaný GREGOR (podle typu optické soustavy), je nyní ve stadiu výstavby a na ní se také podílí Astronomický ústav AV ČR. Až příští rok spatří „první světlo“, bude se svým průměrem hlavního zrcadla 1,5 m patřit k největším na světě. Ale již dnes Evropa i USA plánují sluneční dalekohledy o průměru přes 4 metry. Jedná se o projekty v ceně řádově stovek milionů EUR nebo dolarů, na nichž se v Evropě bude podílet řada zemí včetně České republiky. A zde je opět nový prostor pro celou řadu špičkových průmyslových inovací.
Evropská observatoř je v Jižní Americe
Mají dnes čeští astronomové možnost využívat nějaké velké přístroje mimo Českou republiku a jsou k tomu vůbec nějaké důvody? Odpověď zní ano a důvodů je celá řada. Dnešní špičkový výzkum v oboru astronomie a astrofyziky vyžaduje čím dál větší dalekohledy – prostě proto, abychom dohlédli dále do vesmíru nebo abychom mohli zkoumat bližší objekty se stále větším rozlišením. Takovéto dalekohledy se budují na místech s ideálními klimatickými podmínkami, jako jsou např. Kanárské ostrovy, Havajské ostrovy nebo vysokohorské oblasti v Chile. Náklady spojené s vývojem a stavbou takových přístrojů jsou však obrovské a dnes je již téměř vyloučené, aby je financovala jedna země nebo dokonce jeden ústav. Proto vznikají různá konsorcia a organizace, které sdružují potřebné prostředky. V Evropě je to především Evropská jižní observatoř, která provozuje velké dalekohledy právě v Chile.
