Domů     Medicína
Co se děje v mozku lháře?
21.stoleti 19.10.2009

Lež má krátké nohy, slyšíme od našich rodičů či učitelů odmalička. Lhaní však provází život ve společnosti takřka nevyhnutelně a čas od času prostě zalžeme všichni. Mezi psychology a neurology jsou důvody a mechanismy lhaní čím dál častějším tématem odborných prací. Jaké jsou jejich poslední výsledky? Lež má krátké nohy, slyšíme od našich rodičů či učitelů odmalička. Lhaní však provází život ve společnosti takřka nevyhnutelně a čas od času prostě zalžeme všichni. Mezi psychology a neurology jsou důvody a mechanismy lhaní čím dál častějším tématem odborných prací. Jaké jsou jejich poslední výsledky?

Naše schopnost podvádět druhé patří k velmi důležitým sociálním dovednostem, které jsou přirozeně jedním ze skvělých výkonů našeho mozku. Výzkumy aktivity mozku postupují v poslední době mílovými kroky zejména díky vynálezu a masovému magnetické rezonance. Na lháře si nedávno posvítili na americkém Harvardu.

Jak odhalit lháře?
 Co je při vědeckém zkoumání nejdůležitější? Ne, není to ani drahé přístrojové vybavení, ani finanční zdroje. Nejdůležitějším krokem v každém zkoumání je správně připravit experiment. Jeho uspořádání v první řadě musí být takové, aby výsledky byly jednoznačné. Když se psychologové Joshua Greene a Joe Paxton z amerického Harvardu rozhodli zkoumat mozky lhářů, tak na toto pravidlo dobře pamatovali. První úkol, před nímž stáli, bylo jasně určit, kdo lhářem je a kdo není. Aby před účastníky pokusu skryli jeho skutečný účel, vymyslili si sami důmyslnou lež. Pokusným osobám tvrdili, že pravým smyslem jejich zkoumání je odhalit paranormální schopnosti lidí ohledně předpovídání budoucnosti. Postavili je proto před úkol uhodnout, zda v budoucí sérii několika vrhů mincí padne panna, nebo orel. Současně se je snažili namotivovat tím, že za správné uhodnutí série budou finančně odměněni. Příležitost ke lhaní pak pokusné osoby získaly tak, že svůj tip nemusely ohlašovat dopředu. Stačilo, když po ukončení sérii oznámily, zda se svým odhadem trefily nebo ne. A jak známo, příležitost dělá zloděje! Když se nějaká osoba strefovala nápadně častěji, než by předpovídala statistika, dostala od nich po ukončení pokusu nálepku „lhář“.

Uvnitř lhářova mozku
  Další významnou roli v pokusu sehrálo „okno do lidské hlavy“, které poskytuje magnetická rezonance. Jeho prostřednictvím vědci už dříve zjistili, že během lhaní jsou aktivní především jisté regulační oblasti mozkové kůry (nazývané AAC a PC). Díky rafinovanému rozvržení experimentu bylo pro harvardské psychology už hračkou zjistit, co se děje v mozku lidí přímo v okamžiku, kdy lžou či mluví pravdu. U osob, které byly na konci pokusu označeny za „pravdomluvné“, byly tyto regulační oblasti neaktivní. U „lhářů“ však naopak vykazovaly poměrně vysokou aktivitu, a to i v momentě, kdy museli mluvit pravdu. „Naše studie ukazuje, že existuje velký rozdíl mezi tím, když říká pravdu pravdomluvný člověk a když pravdu říká lhář,“ říká Joshua Greene. A jaký závěr z toho plyne? „To, že člověk mluví pravdu, není ani tak otázkou toho, zda sám sebe ovládá vůlí, jako toho, že prostě nepociťuje potřebu lhát. To samozřejmě nemusí být pravda ve všech případech. S největší pravděpodobností tomu však bylo v případě našeho experimentu,“ shrnuje výsledky pokusu Greene.
Malé velké lži
 Když o sobě bude někdo tvrdit, že nikdy nelže, nikdy mu nevěřte! Čas od času totiž zalže každý. „Pravdomluvné“ osoby se od notorických lhářů liší jednak v tom, jak lžou často, a také tím, zda si dosah svých lží dobře uvědomují. Při posuzování závažnosti lži je také důležité vzít v úvahu, jak moc lhář získá pro sebe. Jeho zisk totiž zdaleka není vždycky stejný a v některých případech si může dokonce sám uškodit. Nejčastějším typem lží jsou polopravdy, zamlčování či záměrné mlžení. Maminka může klidně vědět, že jste byli na procházce s kamarádem. O tom, že jste cestou otrhali sousedovy broskve, však už vědět nemusí. Snad se na to nepřijde! Nevinně může vypadat i sebeklam, ale jen do té doby, než propukne v některou psychických chorob, jako je např. paranoia či mentální anorexie. Odborníci a lidskou komunikaci znají ale také i tzv. altruistické lži, při nichž lhář spíše riskuje, než si pomáhá. Někdy můžeme například zalhat a vzít vinu na sebe. Důležitým typem lhaní jsou nadnesené pochvaly, lichotky či milosrdné lži. Jejich účel je většinou také nesobecký. Mají povzbudit druhé lidi, a to často i za tu cenu, že budeme ostatními lidmi označeni za lháře. K těmto lžím lze řadit i lži dětem. V jisté fázi jejich vývoje je pro ně jistě lepší, když si budou myslet, že je přinesl čáp!

Více se dozvíte v:
Z. VYBÍRAL: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. Praha, Portál

Související články
Na první pohled se může zdát, že jde o obyčejnou únavu… Může však jít i o život. Ačkoli patří Myasthenia gravis k nejčastějším a zároveň nejnebezpečnějším svalovým onemocněním, o jeho existenci ví laická i odborná veřejnost stále velmi málo Podle předsedkyně pacientské organizace MYGRA, Miriam Křivkové, se přitom může objevit v řádu několika minut. „Tělo se […]
Než byla v roce 1955 vytvořena první vakcína, byla dětská obrna obávanou nemocí. V jejím důsledku mohlo u dětí dojít k ochrnutí dýchacích a polykacích svalů. V takovém případě se jejich jedinou nadějí na přežití staly železné plíce. Jako železné plíce se označuje ventilátor s negativním tlakem. Jedná se o válec, v němž pacient leží […]
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena první transplantace pupečníkové krve v České republice. Dětský pacient, trpící závažnou nemocí, dostal díky krvetvorným kmenovým buňkám z pupečníkové krve od sourozence šanci na uzdravení. […]
Mravenčí práce a 10 let výzkumu přivedly vědce z Harvardu a Googlu k průlomovému milníku pro neurovědu – detailní 3D mapě lidského mozku. Pochopitelně ne celého. I jeden milimetr krychlový má ale co říct o povaze jedné z nejsložitějších věcí, která ve vesmíru existuje. I po letech soustavného snažení mají neurovědci stále jen mlhavou představu o tom, […]
Co se stane, když si dva bratři vezmou dvě sestry a mají dvě děti? Normálně by děti byli bratranci, ale co když otcové jsou dvě identická dvojčata a matky také dvě identická dvojčata? Pak podle genetiky jsou vlastně sourozenci a ne bratranci. Vědci jsou dvojčaty fascinováni odjakživa. Už multižánrový vědec Francis Galton v roce 1875 […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz