Přežili někteří dinosauři své vyhynutí?

Slavný román Artura Conana Doyla Ztracený svět popisuje suchozemský ostrov, stolovou horu, na níž díky izolaci přežili druhohorní dinosauři. Co kdyby ale jeho fantazie nebyla pouhou fantazií? Slavný román Artura Conana Doyla Ztracený svět popisuje suchozemský ostrov, stolovou horu, na níž díky izolaci přežili druhohorní dinosauři. Co kdyby ale jeho fantazie nebyla pouhou fantazií?

Americký paleontolog James Fasset nedávno přišel s objevem, že na některých místech mohli přežít ještě nějaký čas poté, co ve zbytku světa již vyhynuli.Druhohory byly na zemi, ve vzduchu i ve vodě obdobím nadvlády plazů.

Vymizení velkých forem archosaurů, jako byli dinosauři a pterosauři na přelomu křídy a paleogénu (tedy před asi 65,5 milionu let), je proto snad nejznámějším příkladem velkého vymírání druhů. Ačkoliv je toto vymírání slavné, zdaleka nepatřilo mezi ta nejhorší, která kdy Zemi potkala.

Zmizelo při něm asi 50 % rodů pozemských a asi 35 % rodů mořských živočichů, kteří jsou dodnes známi vědě. Ve srovnání s katastrofou na konci permu, kdy vymizelo 70 % pozemských a 96 % mořských rodů, byla katastrofa na konci druhohor takřka neškodným kýchnutím.

Měla však obrovské důsledky pro proměnu rázu společenství živočichů. Přišel po ní věk, v němž se žezla chopily vývojově pokročilejší skupiny – ptáci a především pak savci, kteří během třetihor a čtvrtohor ovládli snad všechna myslitelná prostředí.

Nedávno se však objevila teorie, podle níž mohli být někteří dinosauři ještě přímými svědky počátků savčí expanze. Odkud přišla zkáza? Prakticky nad každým z velkých vymírání druhů (nejčastěji jich vědci rozlišují pět, ale známe i podrobnější dělení) visí stále řada otazníků.

Nemine snad týden, kdy by některý ze specializovaných vědců – ať už patří mezi astronomy, klimatology, chemiky či geology –nepřišel s nějakým novým nálezem či provokativní tezí, která zcela posune naše dosavadní představy.

Shoda zatím nepanuje ani o průběhu, ani o příčině toho, proč vlastně tak velká řada druhů včetně řady velkých forem plazů vůbec vyhynula. Podle detailních geologických analýz kritických vrstev bylo hlavní příčinou zatemnění oblohy, které zabránilo životadárným slunečním paprskům, aby dopadaly na zemský povrch.

Proč se však Slunce ukrylo? Vědci uvažují o dvou tradičních favoritech – mohutném vulkanismu či dopadu obrovského meteoritu. V oblasti dnešní centrální Indie došlo na konci období křídy k mohutné vulkanické činnosti spojené s obrovitým výlevem lávy, který zformoval dnešní Dekánskou plošinu.

Vulkanická příčina by tedy byla na světě. S meteority je to složitější – krátery po jejich dopadu snadno podléhají erozi a špatně se hledají. Nejvýznamnější kandidát na impaktový kráter, který měl možná na svědomí dinosaury, leží na poloostrově Yukatán v Mexiku.

Kdo půjde z kola ven? Vyhynutí, které tvoří předěl mezi druhohorami a třetihorami, je přece jen nápadné jednou věcí. Detailní analýzy rozhraní mezi poslední vrstvou křídy (Maastrichtian) a první vrstvou paleogénu (Danian) ukazují, že zatímco některé skupiny organismů totiž vymizely velmi snadno a prakticky beze stopy, jiných jako by se okolní vymírání snad ani netýkalo.

Kromě některých skupin archosaurů utrpěli největší ztráty mořští ostnokožci (tedy např. hvězdice, lilijice či sumýši), mlži (tedy „škeble“) a amoniti (zvláštní mořští hlavonožci s tělem ukrytým ve schránce).

Naopak prakticky bez úhony překročili práh třetihor pozemští lepidosauři (např. dnešní ještěrky), obojživelníci a také většina skupin rostlin, v mořích se pak příliš nezměnila druhová skladba např. plžů, ryb či ve schránkách žijících ramenonožců.

Avšak ani archosauři nezmizeli úplně. S potomky jedné jejich větve se dnes setkáváme běžně – jsou to ptáci. Další skupina archosaurů, krokodýli, nepřežili sice velké vymírání bez úhony, za hranicí druhohor však stále nacházíme okolo 50 % jejich původní bohatosti a během třetihor se dále rozvíjeli.

„Krokodýli pravděpodobně přežili proto, že jejich mláďata žijí ve sladkých vodách, které byly velkým vymíráním postiženy méně,“ tvrdí francouzský paleontolog Stéphan Jouve z univerzity v marockém Marrakéši.

Dinosauři na Divokém západě Ať už dinosaury vyhladily sopky, pád asteroidu nebo třeba nešťastná souhra obojího, vypadá to, že některé osamocené skupinky roztroušené po světě přece jen přežily. S tímto kontroverzním tvrzením přišel v nedávné době James Fassett z Americké geologické služby se sídlem Santa Fe v Novém Mexiku.

Analyzoval 34 úlomků z kostry velkého býložravého dinosaura z čeledi hadrosaurů, které byly již dříve nalezeny v pískovcích na místě zvaném Ojo Alamo na pomezí států Nové Mexiko a Colorado. Když se pomocí poměrně přesných současných metod pokusil (viz rámečky) datovat jejich stáří a srovnal je se stářím okolních hornin, nevěřil vlastním očím.

Vše se zdá nasvědčovat tomu, že fosilizované ostatky náležely zvířeti, která na tomto místě žilo během raných třetihor, tedy přinejmenším půl milionu let poté, co už jinde nebylo po dinosaurech ani stopy.

Jeho teorie však nevzbudila ve vědeckých kruzích jednoznačně pozitivní reakce. Můžeme věřit nové vědecké senzaci?Když vědci zaslechnou, že někteří dinosauři přežili masové vymírání na konci křídy, ve většině z nich pořádně hrkne a začnou svou učebnicovou pravdu vehementně bránit.

Není tedy možné, že se Fasset přece jen zmýlil? Kosti přeci mohly být vyneseny na povrch později, například řekou, která je odkryla a přimíchala do pozdějších vrstev. Na tuto výtku se však Fasset dobře připravil.

Argumenty má dva a zdá se, že oba jsou velmi dobré. V první řadě je podle něj nepravděpodobné, že by náhoda vynesla do vyšších vrstev všech 34 úlomků kostry najednou a zanechala je v blízkosti sebe. „Kdyby byly úlomky vyzdviženy řekou, byly rozházeny po celé krajině“, hájí svou tezi Fasset.

V zásobě má však ještě jeden argument. Podle jeho měření obsahují kosti hadrosaura podstatně menší koncentraci uranu a některých prvků vzácných zemin než kosti ze stejné lokality, které pocházejí ze svrchní křídy.

Máme tedy Fassetovu objevu přece jen věřit? Jeden z editorů odborného časopisu, v němž Fasset své výsledky publikoval, David Polly, upozorňuje, že většina odborné obce zůstane k jeho objevu nejspíše skeptická.

„Všichni však víme, že vyhynutí přežili létající teropodi (známí jako ptáci) a také krokodýli. Možnost, že někde přežily malé populace dinosaurů, tedy možná není tak přitažená za vlasy, jak by se mohlo na první pohled zdát,“ uzavírá svůj komentář Polly.

Kompas zabudovaný v kameni Jednou z velmi náročných, ale zároveň velmi přesných metod, kterou lze určit stáří jisté geologické vrstvy, je takzvaná magnetostratigrafie, která využívá magnetických vlastností hornin.

Většina z nich totiž obsahuje drobounké částečky (měly by být větší než 17 mikrometrů), které reagují na magnetické pole Země. V momentě, kdy hornina po svém vzniku zatuhne, pohřbí v sobě i tyto „kompasové střelky“, které jsou v ní ukázkově srovnány tak, že ukazují k magnetickým pólům Země.

To by však k datování samo o sobě nestačilo. Důležité je, že v dějinách Země periodicky dochází k magnetickému přepólování a „kamenný kompas“ ukazuje v různých obdobích různým směrem (paleomagnetismus).

Geologové pak mohou vypracovat měřítko, které bude ukazovat, k jakým změnám v průběhu času docházelo. Tomuto měřítku se učeně (odborně?) říká magnetostratigrafické jednotky. Pak už stačí jediné – porovnat nalezený vzorek s tímto měřítkem a stáří horniny je tak poměrně přesně určeno.

Palynologie se představuje Za velmi neobvykle znějícími vědeckými termíny se často skrývají věci, které nijak zvlášť složité nejsou. A co se skrývá za podivným názvem palynologie? O moc víc nám neřekne, že palynologie zkoumá palynomorfy.

Celá věc se ale vyjasní v momentě, kdy se dozvíme, že palynomorfy nejsou nic jiného než drobounké částečky organické hmoty (nejčastěji pyl, spory, zbytky prvoků atd. o velikosti do 500 mikrometrů), které nacházíme pevně uzavřené v dávných horninách.

Mezi palynomorfy nelze zahrnout anorganické zbytky, tedy ani mikrofosilie, ani vápenité či křemičité schránky dávných prvoků, jako jsou například dírkonoši. Tyto částečky mohly na své nalezení čekat miliardy, nebo třeba jen tisíce let.

Jakmile se jich však vědci jednou zmocní, mohou jim znamenitě posloužit. Po prozkoumání těchto zbytků elektronovým mikroskopem si v první řadě udělají lepší představu o tom, jaké vládlo v dané době klima či jaké bylo složení květeny a mikrofauny.

Analýza těchto zbytků dokáže posloužit i k dalším účelům. Nejvíce se hodí právě při určování stáří geologických vrstev. Tuto výhodu ocení zejména paleontologové, kteří dnes užívají palynologické metody čím dál častěji.

Autor: Michal Andrle
Rubriky:  Paleontologie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Byl megalodon skutečně mega?

Byl megalodon skutečně mega?

Obří megalodon (Carcharocles megalodon) je živočich, který svou velikostí...
Dinosaurus do kapsy

Dinosaurus do kapsy

Zřejmě jakéhosi praotce dinosaurů včetně ptakoještěrů žijícího před více než...
Žil na Madagaskaru

Žil na Madagaskaru

Ostrov Madagaskar vydal paleontologům fosilii zvláštního prehistorického savce z dob...
Kdo žil v Antarktidě před 40 miliony let?

Kdo žil v Antarktidě před 40...

Uznávaný odborný časopis Scientific Reports v nedávné době přinesl informaci o...
Předci člověka zřejmě chodili po dvou dříve, než se dosud předpokládalo

Předci člověka zřejmě chodili po dvou...

Dosud paleoantropologické nálezy naznačovaly, že zásadní zlom v linii vývoje...
Lidská bipedie aneb jak se postavit na vlastní nohy

Lidská bipedie aneb jak se...

Žila kdysi dávno v Africe přemýšlivá opice. Většinu času trávila v...
Tučňák velký jako člověk

Tučňák velký jako člověk

Dle nedávno zveřejněného výzkumu žil v období paleocénu na Novém Zélandu...
Pozůstatky největšího papouška nalezli na Novém Zélandu

Pozůstatky největšího papouška...

Zřejmě největší druh papouška v historii objevili australští paleontologové....
Tyrannosaurus Scotty: Rekordman z Kanady

Tyrannosaurus Scotty: Rekordman...

Přestože byl nalezen již v roce 1991, potvrdila se jeho rekordní velikost...
Nový fosilní nález v Polsku!

Nový fosilní nález v Polsku!

Na území Polska došlo k objevu fosilních nálezů, z nichž polští paleotologové...

Nenechte si ujít další zajímavé články

První akciová společnost: Komu vyfoukli Nizozemci prvenství v obchodu s kořením?

První akciová společnost: Komu...

Nizozemské lodě míří na konci 16. století k indickým Ostrovům koření a vrací se...
Legenda O sedmi spáčích: Komu patří obrovské hroby v Tunisku?

Legenda O sedmi spáčích: Komu...

Na jihu Tuniska se nachází slavná osada Chenini, kam se sjíždějí turisté...
Karel IV.: Měl zkušenosti s nevysvětlitelnými jevy?

Karel IV.: Měl zkušenosti s...

Dnes si připomínáme 700 let od narození českého krále a římského císaře Karla...
VIDEO: Kuličková dráha, od které neodtrhnete oči!

VIDEO: Kuličková dráha, od které...

Dřívka, magnety, pružinky a kuličky. Stačí pár...
5 nejnebezpečnějších žen na světě: Jaké zločiny spáchaly?

5 nejnebezpečnějších žen na světě:...

Přinášíme exkluzivní přehlídku 5 zástupkyň něžného pohlaví, u kterých...
Jak zbohatl bankéř Nathan Rothschild? Díky mazané lži!

Jak zbohatl bankéř Nathan...

„To je bomba,“ mne si ruce bankéř Nathan Rothschild. V kočáře jede na...
I přes Downův syndrom dokázali plnit svůj sen

I přes Downův syndrom dokázali...

I přes svůj handicap dokázali jít za svým snem a všem...
Skotské bojiště Culloden Moore vyděsilo i slavnou spisovatelku

Skotské bojiště Culloden Moore...

Inverness je nádherné skotské město ležící na řece Ness nedaleko známého...
„Influenceři“ historie: Newton s Ježíšem?

„Influenceři“ historie:...

Největší influenceři nebo také nejvlivnější lidé historie...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.