Vlci člověka odedávna fascinují. Zanechali svoji stopu v mytologii snad téměř každé kultury, nejznámější je asi příběh Romula s Remem. Byli člověkem nemilosrdně hubeni, jindy obdivováni a cesty obou druhů se spolu těsně proťaly už hodně dávno. Výsledkem tohoto soužití, trvajícího více než 10 000 let, je domestikovaný pes.
Dnes, když u nás dříve vyhubení vlci zvolna opět zabydlují i okrajová území České republiky, jsou drtivé většině lidí nejspíš sympatičtí a nevidíme v nich krvelačné bestie číhající v beskydských lesích na Červenou Karkulku. To ale neznamená, že o vlcích nemáme celou řadu mylných představ, i třeba „pozitivních“. Protože se na nás obrátila celá řada čtenářů, kteří by se o chování vlků, vracejících se na naše území, chtěli dozvědět více, vypravilo se 21. STOLETÍ do pražské zoologické zahrady v Troji. Na naše otázky odpovídal RNDr. Pavel Brandl, Ph.D. V pražské ooo, pracuje od roku 1998 a má zde na starosti chov savců.
Stojíme u výběhu vlka eurasijského a nezdá se, že bychom vlky vůbec nějak zajímali. Co pro ně vůbec znamená člověk?
Vlk je pořád divoké zvíře, nemůžete si představovat, že i když mu lidé chodí kolem výběhu, bude se chovat jako pes – byť podoba k tomu svádí a lidé, kteří se vlky cítí fascinováni, této představě často propadají. Vlk má ale z člověka přirozený strach. Jak by tomu také mohlo být jinak, když lidé po tisíciletí vlky pronásledovali? To by nějak ovlivnilo i mnohem méně inteligentní zvířata, než jsou vlci.
V zoo se snažíme návštěvníkům ukázat zvířata v něčem, co připomíná jejich přirozené prostředí, včetně „přirozeného chování“. Vlčata jenom vakcinujeme a necháváme vyrůstat ve smečce.
To samozřejmě neznamená, že jinde se to nedělá jinak. Třeba ve švédském Kolmardenu najdete poloochočené vlky.
Rozumíme tomu, že si vlci nevšímají návštěvníků. Jak ale reagují speciálně na vás, vás přece dobře znají?
Já zde mám na starosti prakticky všechny savce, nikoliv speciálně vlky. Naše vlky krmí kolegyně (k tomu školená, dobrovolníky k vlkům nepouštíme), tu respektují, ale když vejde se žrádlem do výběhu, stejně se přesunou na druhou stranu.
Co se mě týče, myslím, že mě znají snad dokonce jako svého nepřítele: vlky vakcinujeme, v minulosti jsme zvířata odchytávali a přemisťovali i do jiných chovů, bereme jim mláďata, abychom je mohli očkovat…
Jak se k mláďatům vůbec dostanete, to musíte ostatní vlky uspat?
Kdepak, vlci nechají mláďata v noře a prostě utečou – tak silný je jejich strach z lidí. Mimochodem, v tom mají chovatelé docela problém. Pokud chcete, aby si na vás vlk zvykl, měli byste se štěnětem přijít do kontaktu už velmi krátce po narození, nejlépe do desátého dne. Tehdy ale štěně ještě není očkované, přesun znamená stres a může to dopadnout tragicky. Už se nám to jednou stalo.
Ale znovu – nepředstavujte si, že i když vlka budete takto vychovávat nebo dokonce různě cvičit, bude z něj pes. Jistě, krmíme zde vlky podobně jako psy. Vyjí podobně jako psi, třeba i v reakci na zvukové podněty. Vypadají podobně, občas i vrtí ocasy. Ale nejsou to psi. Nemusím snad dodávat, že i když je máme pojmenované, oni sami na ta jména nijak nereagují – to je jen pro naši potřebu. Nežijí s námi, žijí vedle nás.
Dá se ochočený vlk přirovnat třeba k československému vlčákovi, který vznikl křížením vlka s německým ovčákem?
Trochu. Nebo k některým dalším plemenům, jako je belgický ovčák. Vlk ovšem bude mít všechny typické vlastnosti těchto psů zvýrazněny. Já sám mám belgického ovčáka, tak vím, o čem mluvím. Je to skvělý pes, ale plachý, nervózní a lekavý, současně dost temperamentní. K lidem, které zatím nezná, je nedůvěřivý. Vynásobte tohle všechno, teritoriální instinkt, neofobii, tedy chorobný strach ze všeho nového, neznámého, potřebu bránit „smečku“ proti domnělým vetřelcům… a dostanete vlka, třeba i ochočeného.
Každému, kdo by chtěl chovat vlka, můžu doporučit jediné – aby zkusil některé ze zmíněných plemen. Tedy za předpokladu, že už nějakého psa měl, jinak by nemusel zvládnout ani tohle.
Lidé, kteří u nás vlky chovají, je mohou získat jak? Zmiňoval jste odebírání mláďat, to je prodáváte i soukromníkům? Uvažovali jste o tom třeba jako o zdroji příjmu?
Nejprve odpovím na vaši poslední otázku. Zdroj příjmu by to pro nás byl zanedbatelný, protože ceny savců jsou v porovnání třeba s plazy dnes hodně nízké. Jinak vlky neprodáváme soukromníkům (až na několik výjimek, kdy k tomu byl speciální důvod) z dalších velmi vážných důvodů. Především, soukromý majitel na rozdíl od zoo nezaručuje kontinuitu. Zoo vám nejspíš nezkrachuje ze dne na den, u jednotlivce podobnou záruku nemáte. Nechci, aby se pak stalo, že zvíře bude „nechtěné“, někomu na obtíž a půjde z ruky do ruky. A také bych si osobně nechtěl vzít na svědomí, že vlk od nás v dospělém věku někoho poraní. Zoo samozřejmě může garantovat i odpovídající péči o zvíře, u soukromníka si mnohdy nemůžete být jisti, na čem jste.
Ale do jiných zoo dodáváme zvířata rádi. Vlkům se u nás daří dobře, obecně se v zajetí dobře rozmnožují. Poslední vlčata čekají na export do malajské Melaky, takže teď naše smečka má 6 jedinců – dominantní pár alfa (viz box Jak loví vlčí smečka) a čtveřici jejich synů.
Co musí chovatel vlka splnit za „legislativní požadavky“?
Vlk je u nás kriticky ohrožený druh, takže je třeba získat výjimku k chovu. Pak samozřejmě schválení chovného zařízení od veterinární správy – týká se zákona proti týrání zvířat a vyhlášky o chovu nebezpečných zvířat.
Zdůrazňujete odlišnost vlků od psů. Přitom sem do zoo si lidé smějí psy vodit. Jak na sebe psi a vlci reagují?
Zajímají se o sebe. Ale nešlo by o žádné přátelské setkání. Pes, který by si s nimi chtěl třeba hrát, by ve výběhu nejspíš dlouho nepřežil.
Proč? Protože je to pes, nebo protože jde o jedince mimo smečku?
Z obou těchto důvodů. I cizí vlk by to měl těžké. Plus je zde ještě ta věc, že vlci přece jen v přírodě loví a to jim tady chybí. Můžeme se jim snažit život různě učinit zábavnějším, krmit je nepravidelně, jídlo jim schovávat, aby museli vyvinout nějakou aktivitu, ale potřeba lovu zde stále je. Kdyby ve smečce nebyly samice, mohla by snad ve výběhu přežít hárající psí fena, takhle bych nevsadil ani na to.
A jak se vlci chovají k sobě navzájem? Nakonec právě socialita vlků a na druhé straně to, že netvoří homogenní stádo, s nimi člověka nejspíš nějak „vnitřně spojuje“ a umožnilo i jejich ochočení. Je ve smečce jasná hierarchie? Alfa vlci nějak šikanují ty omega (viz box Jak loví vlčí smečka)? Nevidíme, že by po sobě nějak „ňafali“ nebo se prali.
Pokud jde o naši smečku, je v ní jasná hierarchie. Jakmile se jednou ustaví, konflikty téměř ustanou. Omega vlci mají problém ve chvíli, kdy je struktura nějak porušena. Měli jsme tady takový případ, když jsme alfa samici odebrali kvůli léčení a současně smečku opustila i další zvířata. Tehdy si omega vlk hodně zkusil – už se objevily hlasy, že bychom ho měli oddělit nebo snad i utratit a zbavit ho tak nutnosti snášet neustále útoky ostatních. Argumentoval jsem tím, že až se alfa vlčice vrátí, třeba se dá všechno do pořádku. A skutečně k tomu došlo. Pár dní se od ní nevzdálil více než na dva metry a ostatní ho raději nechali na pokoji. Dnes už spolu zvířata zase vycházejí bez konfliktů.
Když jsou vlci nakrmení, nestřetávají se spolu, lidí si nevšímají, co tedy vlastně většinu dne dělají? Nudí se? Spí, či se jen tak povalují? Hrají si spolu? Zkoumají výběh?
Každý, kdo má psa, si určitě sám ověřil, že pes je schopen většinu dne prospat. Stejně se chovají i naši vlci – podobně jako ostatní šelmy jsou to životní oportunisté, kteří, pokud mohou, šetří energií a nevydají zbytečně ani kalorii. Ale to neznamená, že spí 24 hodin denně. Stále mají zachovány rituály vzájemných pozdravů, společného vytí, zajímají se o výrazné pohybující se objekty v okolí výběhu – např. o cyklisty, psy anebo kopytníky v okolních výbězích, hrabou nory a zkoumají nové objekty, které se ve výběhu objeví – stačí jim k tomu třeba první zimní sníh či zamrzlá louže.
Jak si zde povídáme, všimli jsme si ve výběhu několika strak, které k vlkům létají velmi blízko. Za celou dobu se po strace žádný z vlků ani neohnal. Straka přitom patří mezi krkavcovité, podobně jako havran. Nebo je to tak, že když jsou vlci krmení, tak nechávají kořist na pokoji?
To ne. Občas se sem do výběhu nějak dostane liška nebo toulavá kočka, které se nám tady v ooo snaží různě přiživit. Párkrát jsme je zde našli roztrhané. A s těmi havrany to také odpovídá skutečnosti, ty zde najdeme taky a vůči nim vlci žádnou agresivitu neprojevují, chovají se k nim stejně jako teď ke strakám. Ale nic víc k tomu říct nedokážu, to bych jen spekuloval.
Vlk obecný
Hmotnost: 30–55 kg
Výška v kohoutku: 80–115 cm
Délka těla: 100–170 cm
Březost: 59–63 dnů
Počet mláďat: 4–6
Průměrná spotřeba masa: 2 kg denně
Populace vlků v Čechách
Vlk obecný (Canis lupus) byl kdysi nejrozšířenější šelmou na našem území. Strach z něho byl hlavní příčinou jeho vybíjení lidmi. O návratu vlků na naše území můžeme mluvit od roku 1994, kdy se objevily první kusy v Beskydech, které tam přešly ze Slovenska. Od té doby se v této oblasti moravsko-slovenského pomezí objevují vlci pravidelně. Dnes se odhaduje, že se v kraji pohybují dvě až tři smečky vlků, o pěti, v zimě až o patnácti jedincích. Ojediněle se vlci objevují v posledních letech i na Šumavě. Jako kriticky ohrožený druh, je vlk obecný přísně chráněným živočichem. V Evropě se můžeme vzácně setkat ještě s poddruhem vlka obecného, vlkem eurasijským (Canis lupus lupus). Na rozdíl od obecného omylu, nejsou vlci krvelační zabijáci a z člověka mají hrůzu. Za posledních několik staletí nebyl zaznamenán jediný případ zabití člověka vlkem!
Jak loví vlčí smečka?
V čele vlčí smečky, která čítá většinou 6–8 jedinců, je vždy samec a samice, tvořící tzv. pár alfa, členy smečky jsou pak většinou jejich mláďata. Ve smečce je i tzv. vlk omega, který je většinou nejslabší a hraje roli jakéhosi otloukánka smečky. Vlci sehrávají v přírodě důležitou sanitární roli. Loví většinou zvířata slabá, nemocná nebo stará. Vlci jsou skutečně dokonalí lovci. Dokážou svou kořist ucítit až na vzdálenost tři kilometrů. Při pronásledování vyvinou rychlost až 60 km/hod. Smečka dokáže společně ulovit i zvíře o váze 500 kilogramů. Strategii lovu mají vlci dokonale propracovanou. Většinou jeden vlk na sebe upoutá pozornost kořisti, zatímco zbytek smečky ji obklíčí, a pak společně zaútočí. Vyčíhají si, který kus zvěře zaostává, ten oddělí od stáda a konec na sebe nenechá dlouho čekat. Při štvanici vlci šetří síly a střídají se. I přes dokonalou techniku lovu je však až 90 % útoků neúspěšných. Proto v obydlených oblastech dávají vlci přednost snadnější kořisti, většinou ovcím.
