Inteligence delfínů je pověstná. Jsou schopni spolupracovat a učit se jeden od druhého. Jeden nedávný výzkum dokonce nadhodil odvážnou hypotézu, že jsou schopni použít jednoduché nástroje.
Vědci totiž zpozorovali, že delfíní matky učí svá mláďata lámat mořské houby a používat je jako ochranu při hledání potravy na mořském dnu. Nyní přicházejí australští vědci s dalším zajímavým objevem: Když delfín chytne sépii, propracovaným způsobem ji vykostí a zbaví ji i jejího inkoustu.
Delfíni používají složitý komunikační systém, který se delfíní mláďata učí podobně jako děti lidskou řeč. Vědci mají dokonce podezření, že si tito králové moří dávají i cosi na způsob jmen. Jsou popsány i případy, kdy delfíni či kosatky spolupracují s lidmi při lovu ryb, například v Austrálii nebo Brazílii, podnět k této činnosti přitom vychází od mořských savců. Ale že by se delfíni věnovali i kuchařině?
Vymačkaná sépie
Takový delfín skákavý denně spotřebuje až 7 kilogramů masa. Do jeho jídelníčku patří ryby, korýši, troufne si i na menší žraloky. Občas ovšem dostane chuť i na nějakou specialitku. Za pochoutku považuje třeba sépii, desetiramenného hlavonožce, který dorůstá délky třiceti centimetrů.
Biologové opakovaně pozorovali, jak delfíní samice nahnala sépie, které se obvykle skrývají v řasovém porostu, do míst, kde se nacházelo čisté písečné dno. Se svou kořistí se nejdříve pohrála a pak ji jediným drtivým úderem čenichu usmrtila. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Překvapení výzkumníci ovšem poté pozorovali další divadlo. Delfín sépii nadzvedl a poté do ní mlátil svým čumákem tak dlouho, dokud ji nezbavil jejího obranného inkoustu.
Jak získat čisté kalamáry
Tím „kuchyňská“ příprava delfíní večeře ještě neskončila. Sépie má na hřbetě pod kůží zbytek vápenité schránky, které se říká sépiová kost. Delfína ovšem zajímá jen maso, o nějaké kosti nemá zájem. Aby se jich zbavil, položí delfín sépii do písku, a pak ji vláčí tak dlouho, dokud schránka neodpadne. Poté se už pouští do jídla.
Vědci neskrývali překvapení: „Ukazuje to, jak velmi jsou jejich mozky vyvinuté. Je to pěkně mazaná cesta, jak získat čisté kalamáry bez všech těch příšerných kousků,“ podotkl člen výzkumného týmu Mark Norman. Jeho kolega Tom Tregenza uvedl, že podobné chování u delfínů pozorovalo poslední době více potápěčů. Jak se zdá, kuchařské umění delfínů bude dalším důkazem schopnosti delfínů učit se od sebe navzájem.
Delfíni – romantici
Když se chlapec poprvé odhodlá pozvat dívku na schůzku, obvykle na ni čeká s dárkem v podobě květiny. Je to k nevíře, ale u delfínů námluvy probíhají obdobně. Delfín sice nečeká někde na rohu s kyticí rudých růží, místo toho pro svou vyvolenou „natrhá“ chomáč řas či větví. Že se jedná o klasické dvoření, je přesvědčen britský vědec Tony Martin z British Anctartic Survey v Cambridge, který delfíny sledoval v Brazílii. Podle jeho slov se tímto způsobem nechovají všichni samci, tudíž podobné jednání není instinktivní. Martin si je proto jist, že je to další důkaz o učenlivosti delfínů.
