Bojíte se smrti? Po světě prý chodí 200 milionů lidí, tedy dvacetinásobek obyvatel ČR, kteří z ní strach vůbec nemají! Proč? Vyzkoušeli si ji „nanečisto“, když údajně poznali tzv. zážitky blízkosti smrti.
Nečekaně si s nimi dala rande zubatá – třeba při tragické dopravní nehodě. Rány, skřípění plechů – a náhle je zalévá příjemné teplo. Vidí, že se vznášejí nad vlastním fyzickým tělem, které se snaží navrátit zpět do života lékaři. Slyší jejich vzrušené hlasy, každičké slovo. Tento pocit odloučení od vlastního těla odborníci označují anglickým termínem out-of-body experience (mimotělové zážitky).
Je to jen sen?
Tím podivná seance, která může odstartovat i z klidu lůžka jednotky intenzivní péče po složité operaci, nemá vůbec končit. Dlouhým tmavým tunelem (či trychtýřem) za doprovodu různých zvuků (brrng, jindy úderů zvonu či jemného zvonění) spěšně prolétají tam, odkud se line neskutečně příjemné, zářivé, až oslnivé světlo. Někdy se jim ve zlomku vteřiny promítne barevný film života. Ocitnou se v nádherné krajině. Nadpozemské dojmy umocňuje něžná hudba, vůně. Spatří skupinku lidí, za chvilinku už jsou mezi nimi. V údivu poznávají, že se opět setkávají se známými bytostmi (namnoze i rodiči), které už zemřely. Komunikují s nimi – jen myšlenkami. Chtějí zde už zůstat natrvalo. Jenže se ozve se hlas, který je důrazně posílá zpět na pozemský svět. Většinou to zdůvodňuje „přízemně“ – třeba nutností postarat se o děti, dokončit rozdělanou práci…
Mnoha lidem se tak údajně podaří nahlédnout na druhou stranu symbolické opony životního dramatu. To vše se dát prožít při tzv. klinické smrti. S ní souvisí i termín „zážitky blízkosti smrti“ (Near Death Experience – NDE). Badatelé, kteří v něco podobného věří, upozorňují, že NDE nejsou vlastním životem po smrti.
Život po životě údajně existuje
Stavidla přehrady zájmu o záhadný fenomém zdvihl americký lékař Raymond A. Moody knihou Život po životě (1975). Tehdy už moderní medicína umožňovala úspěšnou resuscitaci při srdeční zástavě. Neodvratný proces umírání by už nebyl poslední kapitolou naší existence.
Řada vědců tvrdí, že tento jev reálně vůbec neexistuje. Světoznámý neuropatolog MUDr. František Koukolík, DrSc., pro 21. STOLETÍ upřesnil: „V kritických stavech, za které můžeme považovat srdeční zástavu a kříšení, se vážně narušuje zásobování mozkové kůry krví a kyslíkem. Některé části mozkové kůry pak zpracovávají informace odchylně. Výsledkem může být řada neobvyklých iluzorních prožitků. Iluze, že lidé vystupují z vlastního těla, mezi takové prožitky patří.“
Co se děje v umírajícím mozku?
Badatelka Věra Nosková pro 21. STOLETÍ vyjmenovala jevy doprovázející umírání mozku:
1. Při bezvědomí, provázející předsmrtný stav, přestává mozek dostávat dostatečné množství kyslíku. Na jeho nedostatek je velmi citlivý hlemýžď v uchu a jeho zvýšená aktivita má za následek produkci zvuků.
2. Na snížený krevní tlak je citlivá spánková oblast s limbickým systémem, který zodpovídá za emoce. Když se mozek částečně odkrvuje, lze prožít příjemnou závrať a euforii.
3. Do mozku přestanou zvnějšku proudit smyslové informace, začne si tedy vytvářet své vnitřní obrazy, vznikají halucinace, které mají všechny rysy reality.
4. Do mozkomíšního moku jsou uvolňovány endorfiny. Omývají mozkové a míšní buňky, potlačují bolest, navozují pocity radosti, míru a klidu.
5. Mozek je vybuzen pocity ohrožení a psycho-chemickým poplachem jsou potlačeny zábrany ve zrakové kůře. Změny v metabolismu mozku mají za následek nervový šum, což navozuje vnitřní vidění intenzivního světla.
6. K takzvaným mimotělním zážitkům dochází, když se mozku nedaří správně zkombinovat různé smyslové vjemy.
ANO
Hana Höschlová,
publicistka, spisovatelka
Prožila jsem zážitky při klinické smrti
Já prožila podivné zážitky při klinické smrti při porodu. Ve chvílích, kdy lékaři bojovali o můj holý život, jsem se ocitla pod vysokým klenutým stopem porodnice. Odtud jsem v poklidu pozorovala svoje krvácející fyzické tělo. Pociťovala jsem zvláštní poklid a lehkost, plula si prostorem. Před napsáním knížky Návraty z druhého břehu jsem vyslechla osudy mnoha lidí, kteří přežili klinickou smrt. Většina z nich se po průletu tunelem ocitla v hezkém prostředí. Blížili se k nezřetelným postavám, k nimž pojali vnitřní důvěru. Vše kolem nich se jim líbilo jak v pohádce. Podivný hlas je však zas povolal do pozemského žití s jeho problémy. Lékaři byli k mým poznatkům značně skeptičtí. Některé věci nedokázali nijak zdůvodnit. Zážitky blízkosti smrti jsou potvrzením toho, že existuje něco podivného, zvaného laicky „duše“. Přeji každému pochybovači, aby to zažil doslova na vlastní kůži!
NE
Věra Nosková,
spisovatelka, přední představitelka Českého spolku skeptiků SISYFOS
Takové zážitky se objevují i jindy
Pod vlivem LSD lze prožít kompletní předsmrtný zážitek. Stejné účinky měl dříve používaný éter. Obdobný vliv na změny v mozku má hašiš a oxid dusný – takzvaný rajský plyn, který zase nejčastěji umožňuje zážitek odloučení od těla. Dalším spouštěcím faktorem zážitků blízkosti smrti je v některých případech epilepsie spánkového laloku nebo i jen jeho nestabilita. Experimenty s použitím ketaminu (halucinogenní droga, používaná jako anestetikum v kombinaci se sedativy) ukázaly, že při jeho nitrožilním podání se většinou dostaví zážitek, který má všechny rysy spojované se zážitky blízkosti smrti – pocity klidu a radosti, představu odpoutání od těla, tunelový zážitek, telepatický rozhovor s nějakou světelnou bytostí a vnoření do zářivého a přitom laskavého světla. Zážitky blízkosti smrti tedy mají psychofyzický základ a lze je vyvolat i chemickou cestou.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Zážitek blízkosti smrti (NDE) se nazývá také Lazarův syndrom – podle biblického Lazara, jehož Ježíš oživil (tedy vlastně poprvé v dějinách resuscitoval) po čtyřech dnech klinické smrti. NDE měl poznat i Karel IV.
Mezi roznětkami klinické smrti dominuje mrtvice. Překvapí nás, pokud se do mozku či některé jeho části nedostává kyslík. Pak rychle odumírají mozkové buňky. Při malém rozsahu to přináší trvalé následky – poruchy řeči a ochrnutí orgánů, kterým odpovídá určité poškozené místo mozku. Při rozsáhlejším postižení následuje okamžitá smrt.
Psychiatr MUDr. Jan Cimický, CSc., 21. STOLETÍ říká: „Já jsem vyšetřoval pacienty před transplantací srdce, abych posoudil, zda jsou schopni snášet velké riziko, že se operace nepovede. Ti všichni už předtím prožili jednu či dvě klinické smrti. Většina z nich po ‚návratu‘ změnila své chování. Nejen tak, že bývalý vegetarián začal jíst maso. Lze to tedy obrazně přirovnat k restartování počítače.“
Ani renomovaní vědci se zatím neshodnou, s jakým fenoménem se tu vlastně setkáváme. Někteří hovoří o halucinacích, biomorfóze (biologické proměně) mozku, jiní o změněných chemických podmínkách. Mnoho jich naopak sází na skutečné zážitky – a tak i na to, že tajemný stav klinické smrti a NDE, jakási „cesta na druhý břeh“, opravdu existuje. Intenzivní výzkum pokračuje! 21. STOLETÍ upřednostňuje názor, že jde o přirozenou reakci mozku na nedostatečné prokrvení, spojené s účinky vylučovaných psycho-chemických látek.
Více se dozvíte:
J. Heřt, Výkladový slovník esoteriky a pavěd, Nakladatelství Věra Nosková (www.noskova.eu.), 2008
Hana Höschlová: Návraty z druhého břehu, Fontána, 2002
Raymon A. Moody: Život po životě, Knižní klub, 2005
Čtenářská anketa internetového vydání 21. STOLETÍ
Tzv. zážitky blízkosti smrti, které se údajně objevují např. při bezprostředním ohrožení života, podle vašeho názoru:
Existují a může je v ohrožení prožít každý člověk. 38%
Jde pouze o dočasný nedostatek kyslíku v mozku. 16%
Může jít o halucinace, vyvolané třeba drogami. 14%
Není možné je vědecky zcela vysvětlit, a proto je nelze považovat za prokazatelné.13%
Nemám dostatek informací19%
